8. listopad roku 1948 je zapsaný do československé hokejové historie černým písmem. Při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche přišlo o život šest našich reprezentantů, na palubě letounu byli mistři světa i olympijští medailisté. Klid po smrti nenašli, komunistický režim šířil fámy, že sportovci emigrovali. A pozůstalé čekaly výslechy StB.
Havarovaný speciál
Vrak letounu se nepodařilo nikdy najít. S největší pravděpodobností skončil ve vodách kanálu La Manche, případně v bažinách u francouzského pobřeží. Příčinou neštěstí bylo nejspíše špatné počasí a přetížení stroje.
Českoslovenští hokejisté se tehdy připravovali na mistrovství světa v ledním hokeji 1949, série přípravných zápasů byla naplánována ve Francii a Velké Británii. Jenomže vyvstal problém s udělením víz a obsazeností letadel mezi Paříží a Londýnem a československá reprezentace nebyla schopna odcestovat kompletní. Ve Francii tak zůstala šestice hokejistů a zavazadla a čekalo se, co se bude dít.
V Londýně byl mezitím odehrán první zápas. Na led však mohlo naskočit jen osm našich reprezentantů, což není mnoho. Nicméně protivník se sportovně přizpůsobil, dokonce zapůjčil našim hráčům i dresy, výbava byla také „na cestě“. Po zápase, který naši borci vyhráli, však posily nedorazily.
Pro šestici hráčů byl vypraven speciál. Jednalo se o letoun typu Beechcraft, který pilotoval René de Narbonne, hrdina z druhé světové války, který to nad průlivem La Manche moc dobře znal. Přetížený stroj odstartoval za husté mlhy a počasí se ani dál nelepšilo. Zkušený pilot byl znám tím, že si rád dělal, co chtěl. Nechyběly mu zkušenosti, ale ani sebevědomí a nedbal moc na rady navigátorů. Při tomto letu zrovna tak, odchýlil se od vytyčeného kurzu. V 17 hodin 39 minut se posádka ohlásila naposledy, další osud letadla a jeho posádky není znám.
Odstartovala velká pátrací akce, která ovšem skončila neúspěšně. Naši reprezentanti Zdeněk Jarkovský, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Ladislav Troják, Karel Stibor a Zdeněk Švarc a dva členové posádky, kromě pilota byl na palubě ještě radiotelegrafista, pravděpodobně zahynuli ve vlnách. Až o rok později se našli pozůstatky dvou těl, jedno patřilo nejspíše pilotovi. Pro československou reprezentaci to znamenalo předčasný návrat do vlasti, zbylé přípravné zápasy byly zrušeny.
Do věci se vkládá StB
O tragickou dohru se postaral zrůdný komunistický režim, který začal rozšiřovat spekulace, že k žádnému leteckému neštěstí nedošlo. Šestice hokejistů měla údajně emigrovat na západ. StB vyslýchala pozůstalé, pro které začaly krušné časy. Žádná finanční náhrada, jen pomluvy a problémy.
Na závěr dodáváme, že mistrovství světa ve Švédsku v roce 1949 naše reprezentace vyhrála. Jenomže režim hokejisty považoval za nepřátele státu a měl s nimi kruté plány. O tom si můžete více přečíst zde: Osud hokejové reprezentace ČSR v 50. letech: místo na mistrovství světa režim poslal sportovce do uranových dolů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
