“Do Evropy se může kdykoliv vydat 22 miliónů migrantů,” varuje eurokomisař Johannes Hahn. Prý za to mohou “giganticky velké rozdíly mezi životní úrovní v Evropě a v zemích v její bezprostřední blízkosti.” To je samozřejmě pravda – každý by chtěl žít na kontinentu, kde jsou vysoké platy, plné obchody zboží a štědrý sociální systém. Klíčová otázka ale zní: Kde se ty rozdíly v životní úrovni vzaly? Proč se my máme dobře, zatímco oni se mají špatrně? Proč se Afričané hrnou do Evropy a ne Evropané do Afriky?

Důvodů hospodářského úspěchu Evropy od počátků novověku je celá řada. Záleží jen na tom, kterou z mnoha ekonomických, sociologických a politologických teorií si vyberete. Vytvořilo náš dnešní blahobyt důsledné oddělení církve od státu, vytlačení víry do soukromí a sekularizace veřejného života? Protestantská etika, která stála u kořenů kapitalismu? Racionalizace a vědeckost jako jeden ze základních rysů modernity? A nebo prostý fakt, že kdo v evropském podnebí od jara do podzimu tvrdě nepracoval na vytvoření zásob potravin a paliva, nepřežil zimu?

Vysvětlení bude zřejmě synergií více faktorů. Ať už ale věříte kterémukoli z dílčích teorií, všimněte si, že v Africe prakticky nic takového nefungovalo a dodnes nefunguje. Jenže tancováním kolem ohně, modlením a souložením se ještě nikdo nenajedl. Vysoká životní úroveň, obchody plné zboží, důchodový a sociální systém, nic z toho neroste na palmách ani se to nepovaluje někde v savaně. Musí se to tvořit stále znovu a znovu každodenní usilovnou prací.

Řekl to těm milionům ekonomických imigrantů někdo? Protože kdyby to věděli, museli by si přece logicky říct: “Nejdeme nikam a začneme makat. To, co dokázali Evropané v Evropě, dokážeme přece my doma taky.”

Často rozšířená představa říká, že za dnešní africkou bídou a hlad mohou evropští kolonizátoři. Před staletími na Černý kontinent vtrhli jako kobylky, všechno tam ovládli, rozvrátili a zotročili a pak to tam systematicky vykořisťovali a rozkrádali. Právě na zisku ukradeného v koloniích prý stojí náš dnešní blahobyt. V Africe jsme nechali spálené, vyžrané a ekonomicky rozvrácené území. Plyne z toho náš údajný dnešní morální závazek přijímat tamní imigranty, nechat je u nás žít a solidárně se s nimi dělit.

Jenže dekolonizace Afriky proběhla zhruba v letech 1945 - 1975. Znamená to, že tam už skoro dvě generace žijí svobodně. Mohou ukázat, co v nich je a vybudovat tam ráj na zemi. Proč se do toho nepustili? Proč raději utíkají do Evropy?

“Dnešní imigrační krize jasně dokazuje, že Afričané si po odchodu bílých kolonizátorů nedokážou vládnout sami,” můžete se občas dočíst na fórech pravičáků. Nezní to právě uctivě a dalo by se říct, že je to předpojaté a rasistické. Zkusme se ale na tohle tvrzení podívat věcně.

Když se po získání nezávislosti bývalé Rhodesie na Británii v roce 1980 dostal k moci černošský prezident Robert Mugabe, opustily zemi desetitisíce bělochů. Brzy se ukázalo, že jejich strach z rasismu naruby byl oprávněný. Z farmářů, kteří zůstali, si totiž Mugabe udělal hromosvod svých ekonomických neúspěchů. K získání popularity použil jednoduchého slibu: vyženeme všechny bílé a rozdělíme si jejich majetek.

V květnu 2000 prosadil Mugabe dodatek zákona o vlastnictví půdy, který umožňoval vyvlastnění 800 bělošských farem bez náhrady. Vzápětí začal mluvit o grandiózní pozemkové reformě, která prý zasáhne celý jihoafrický region. Vlády devíti států by měly koordinovat společný postup proti bělochům. "Jestli nám budou odporovat, zemřou," varoval prezident. Zimbabwe to úspěšně dotáhlo do konce. Běloši odešli.

Výsledek? Podle Wikipedie hospodářství Zimbabwe od roku 2000 bez bělochů pokleslo o třetinu. “Země se nachází v obrovské ekonomické krizi, trpí největší inflací na světě vůbec,” dočtete se. “Na běžném trhu není k dispozici základní zboží a zemí zmítá hladomor. Kdysi na africké poměry výkonné zemědělství s velkokapacitní produkcí obilnin se začalo propadat. Následky Mugabeho reforem se odrážejí na státní inflaci, jež překročila v lednu roku 2008 míru 100 000 %. Nezaměstnanost je nejvyšší v Africe, její míra je v průměru 80 %. Veřejný dluh dosahuje 260 % HDP 2008. Hrubý domácí produkt na osobu byl pouhých 200 USD, což je nejnižší hodnota na světě.”

To samé se dnes rozjíždí v Jihoafrické republice, jak jsem podrobně rozebral na jaře. Tamní černošský prezident Cyril Ramaphosa uskutečňuje rozsáhlou pozemkovou reformu, jejímž cílem je bez náhrady vyvlastnit půdu bělošských farmářů. „Černý lid chce svou zemi zpět,“ prohlašuje.

GALERIE Imigranti z afrických zemí

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Jenže stejný černý lid, který si od 2. světové války postupně bere svou zemi zpět, pak v Lybii nasedá do člunů a přijíždí do Evropy. “Běloši, jsme tady, postarejte se o nás!”, říkají ti, kdo mají všechny předpoklady vybudovat si doma svůj vlastní ráj na zemi.

A tady čtěte o tom, že děti do kaváren nepatří.