Legendy o jeho činech a bohatství se vyprávějí dodnes a ještě pravděpodobně dlouho vyprávět budou. Život drogového krále Pabla Escobara byl neskutečný ve všech oblastech, a to včetně období, které strávil ve vězení. To si totiž kriminální legenda nechala sama postavit k obrazu svému a asi nepřekvapí, že spíš než žalář to bylo luxusní sídlo na zhýralou dovolenou. Jeden by se až divil, proč z božského žaláře Escobar 22. července 1992 uprchl...
Král kokainu
Jeho jméno je legendární stejně jako jeho život. Kolumbijský mafiánský boss Pablo Escobar byl opravdový král v pašování kokainu. Začínal jako pouliční kšeftař a na odvrácenou stranu zákona se dostal už v osmnácti. Postupně se vypracoval a v 80. letech byl zodpovědný za 80 % veškerého propašovaného kokainu do USA. Byznys s fetem mu vynesl peníze a moc, byl ale vykoupen doslova oceánem krve.
Escobar je zodpovědný za zabití zhruba 4 tisíc osob, včetně 200 soudců a 1000 policistů, novinářů a dalších vládních činitelů. Dle některých odhadů je toto číslo ještě mnohem vyšší, ale všechny vraždy se mu nedaly dokázat. Nemilosrdnou krutostí si Escobar chtěl totiž získat to, po čem nejvíc prahnul, a co mu, jak už to tak bývá, nejvíc chybělo; respekt.
Ač kriminálník, prostý lid Escobara zbožňoval. Chudí Kolumbijci ho měli rádi, jelikož jim dával peníze a stavěl pro ně domy. Navíc sponzoroval kolumbijský fotbal. Pašeráci byli známí tím, že pomáhali budovat infrastrukturu pro lepší možnosti pašování a Escobar nebyl výjimkou. Skutečně vlivní lidé ale Escobarem pohrdali a to ho neskutečně dožíralo. A tak dával na odiv alespoň své nechutné bohatství.
Na svém extravagantním panství v Puerto Triunfo měl Escobar svou soukromou ZOO, ve které žili hroši, žirafy, sloni a spousta dalších zvířat. Zejména hroši se po smrti svého páníčka dostali do volné přírody, přemnožili se a dnes terorizují místní, dokonce prý i napadají a zabíjejí jejich děti.
Vězení jako palác
Když pak na konci 80. let Escobarovi lidé přitvrdili v násilí natolik, že se na kolumbijských ulicích rozpoutala doslova válka, rozhodla se vláda jednat. Bosse bylo třeba zastavit, což se stalo v roce 1991, kdy se Escobar sám vydal policii. Měl ale dost jasnou představu o svém uvěznění a politikům nezbylo nic jiného, než přistoupit na jeho podmínky.
A tak vzniklo „vězení“ La Cathedral, kterému se také přezdívalo Club Medellín. Escobar si ho nechal sám postavit a byl v něm zavřený se svými nejbližšími spolupracovníky. Zaměstnance i strážné si taktéž vybral a zaměstnal sám.
Jistě, z luxusního domu se nemohl hnout na krok, kompenzoval si to ale víc než královsky. Fotbalové hřiště, malé kasino s kulečníkem, okrasný vodopád, bar s vytříbenými druhy alkoholu, to vše byste v tomhle ráji na Zemi našli. Escobar měl povoleny telefonáty se svými dětmi a dokonce měl k ruce teleskop, kterým se na ně během hovoru mohl dívat.
Víc než smrti se Escobar bál, že ho Kolumbie vydá do USA, kde by nic z výše uvedeného pochopitelně nebylo možné. V létě 1992 se kvůli zvěstem, že v La Cathedral Escobar nejen dál řídí svůj kartel, ale také stále zabíjí nepohodlné lidi, do vězení dostavili náměstek ministra spravedlnosti a šéf vězeňství a rázem se stali mafiánovými rukojmími. Vláda na to reagovala tím, že na místo vyslala armádu, a to byl pro Escobara pokyn k útěku.
Tam strávil rok a půl. Nikdy se nezdržoval dvě noci na stejném místě a žil v maximálním utajení. Nakonec ho prozradil telefonát se synem v prosinci 1993, který Escobar prodloužil, takže ho speciální zásahová jednotka stihla lokalizovat a nakonec během jeho úprku zastřelit.
Podobné články
Jan Studnička
Arian EbrahimiDoporučujeme
