Je pravděpodobné, že tento článek čtete těsně po tom, co jste četli část volebního programu některé z politických stran kandidujících v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. V předvolebním čase totiž není před kampaní úniku a i lidé, kteří se jinak o politiku vůbec nezajímají, jsou každodenně konfrontováni se sliby a hesly politiků, kteří se ucházejí o jejich hlas.

komun.jpg

Jak se mohli komunisté dostat k moci? Úplně standardně v demokratických volbách. Stačilo jen uvěřit jejich slibům. (Foto: moderni-dejiny.cz)

Tak to ale ostatně bylo, je a bude před každými volbami, jelikož výsadou politiků by měla být schopnost přesvědčit o svém názoru druhé a předvolební kampaň je vlastně takovým prubířským kamenem této dovednosti. Nabízí se otázka, do jaké míry můžeme předvolebním slibům věřit. Historie by nám zde měla být učitelkou, že nestačí jen nechat se zmanipulovat líbivými slogany a volič by se vždy měl mít na pozoru.

Připomeňme si volby v roce 1946. Ty měly v naší zemi zásadní význam. V prvé řadě se jednalo o první řádné volby po druhé světové válce, ve kterých mělo obnovené Československo možnost zvolit si nové zástupce, se kterými v čele začne země psát novou kapitolu své historie a postaví se na nohy po válečných útrapách. Zároveň se ale jednalo o volby, které umožnily nástup k moci Komunistické straně Československa a na více než 40 let tedy poslední volby demokratické, fungující na volné soutěži politických stran.

Dnes mnozí s vědomím toho, co stačili v zemi komunisté po roce 1946 napáchat, nechápou, jak mohla ve volbách v roce 1946 získat KSČ většinu hlasů a začít tak naplno budovat totalitu. Odpověď je jednoduchá, lidé uvěřili jejich slibům. A co vlastně komunisté slibovali? Komunisté chtěli pevné spojenectví dělníků a rolníků, což v programovém prohlášení vysvětlovali tak, že trvají na zachování úplného a ničím neomezeného soukromého vlastnictví půdy, aby už nikdy pracující rolníci nemohli být vyvlastňováni nebo vykořisťováni pozemkovými, průmyslovými a finančními velkokapitalisty, a aby konfiskovaná půda byla odevzdána do úplného a trvalého osobního soukromého a dědičného vlastnictví těm, kdo na ní pracují. Komunisté zároveň byli proti zavádění kolchozů u nás a proti jakýmkoliv formám násilného združstevňování.

komun2.jpg

Komunistického teroru se Československo zbavovalo přes 40 let. Nedovolme nástup nové totality. (Foto: moderni-dejiny.cz)

Jak to dopadlo, asi sami dobře víte. Stačily dva roky od voleb a komunisté po převratu začali s násilnou kolektivizací a koncept osobního a soukromého vlastnictví zcela zadupali do země. Původně nechtěné kolchozy se staly jedním z nástrojů totalitního teroru. Podobně na tom byly komunistické sliby o tom, jak chtějí zdárný vývoj řemesla, živností, maloobchodu tak, aby byl zachován a hájen soukromý majetek všech těch, kdož ho nabyli poctivou prací, aby se podnikání řemeslníků, malých a drobných živnostníků a obchodníků zdárně vyvíjelo. Byli to pak právě živnostníci a malí podnikatelé, kteří v roce 1946 v dobré víře odevzdali komunistům svůj hlas, kdo se v očích KSČ stali třídními nepřáteli a byli vystaveni dlouhodobé perzekuci.

Podobně absurdně vyznívá komunistický slib rozkvětu kultury, svobody svědomí, vzrůstání významu duševních pracovníků, československé inteligence, vědců a umělců, techniků, státních a veřejných zaměstnanců. Příslušníci inteligence byli často nuceni emigrovat nebo v horším případě byli internováni za nevhodné názory kamsi do lágru a jejich místa zaujali prověření ideově nezávadní soudruzi. To samé platilo pro umělce, kde nad jejich tvorbou bděla cenzura a tvořit směli jen ti, kteří byli dostatečně režimem prověření. Stačilo vlastnit exilovou či samizdatovou literaturu či hudební nahrávku a člověk se vystavoval riziku vězení.

komun1.jpg

To bylo před volbami řečí o svobodě slova a svědomí. Po volbách si ale každý musel dávat pozor na pusu. V lepším případě ho slyšel imperialistický agent, v tom horším uvědomělý komunista. (Foto: moderni-dejiny.cz)

Příklad volebních slibů KSČ v roce 1946 a reality, kterou pak ta samá KSČ na našem území nastolila, by nám měl být před každými volbami v dnešní době mementem. Nejen abychom si vážili, že opět můžeme volit svobodně, ale abychom se vyvarovali chyb z minulosti a nepodlehli lžím vedoucím k totalitě. Ostatně nejen komunisté, ale i nacisté v Německu původně vzešli z demokratických voleb.

A TADY se podívejte do budovy, ve které došlo před 79 lety k mnichovské zradě.