Na začátku stál pan Jaroslav Krátký a Magda Tuhá. Dva mladí lidé, kteří snad nemohli pocházet z rozdílnějšího prostředí.

Pan Jaroslav pracuje v neziskové společnosti, která zajišťuje ubytování imigrantů. Sám potom ve volném čase organizuje sbírku oblečení pro podchlazené muslimy. Rád vyrábí z korálků náramky a angažuje se v třídění odpadu. Často ho můžeme zahlédnout v pohraničních lesích, kde s transparentem vítá uprchlíky, kteří nepřicházejí. Pan Jaroslav věří, že každý člověk bez rozdílu pohlaví, rasy nebo náboženství má právo na lepší život, a je přesvědčen, že naše republika má povinnost pomoci zahraničním hostům, kteří na tom nejsou tak dobře jako on sám.

Naproti tomu pan Magda pracuje jako uklízečka. Ve volném čase ráda používá CAPSLOCK, je fanynkou kapely Ortel, protože jako jediná kapela zpívá pravdu, není rasistka, ale nesnáší cikány a araby. Nota bene nesnáší muslimy a bojí se imigrantů.

Tyto dva rozdílné lidi spojila ta největší síla na světě. Spojila je láska.

Událo se to jednoho květnového odpoledne. Pan Jaroslav byl zrovna v lesích u hranic, kde vítal imigranty. Paní Magda se zde nacházela rovněž, protože zrovna držela na hranicích hlídku. Paní Magda je totiž členkou národní domobrany, která hlídá hranice, aby ani nejmenší černoušek neproklouznul.

A pak se to stalo. Kdesi tam daleko v hlubokém lese se potkali. On, rachitický obrýlený sluníčkář se srdíčkem na dlani a cedulí „Refugees welcome“.

Ona s modrýma očima, obuškem a orlicí vytetovanou na lýtku. Jejich pohled se střetl. Bylo to láska na první pohled. Tehdy se zem zachvěla.

„Magdička neumí anglicky, takže tehdy nevěděla, co na tom transparentu mám napsáno, jinak by mi to tak lehce neprošlo,“ usmívá se nyní již šťastně ženatý pan Jaroslav.

„To je pravda. Kdybych to věděla, já bych mu dala. Tedy vlastně nedala,“ culí se paní Magda.

www.rootsofcompassion.org_.jpg

Ačkoliv má paní Magda vysokou školu života, anglicky neumí. V blažené nevědomosti tak nosí tuto plachtu, kterou dostala od manžela k narozeninám (Foto: www.rootsofcompassion.org)

Od té chvíle tenkrát v tom lese jsou už pořád spolu. Láska čeká na každého. Láska si nevybírá. Ačkoliv mají oba naprosto odlišné názory, díky kompromisům jim to klape a dotáhli to až ke svatbě.

„Manželství je o kompromisech. To ví přeci každý. Magdička třeba nemá ráda imigranty. Já je naopak miluju. Dohodli jsme se proto, že imigranty budu vítat vždycky prvního každý měsíc. To si jdu do lesa pořádně zavítat. No a Magdička zase prvního chodí vypalovat mešity a rozbíjet výlohy prodejcům kebabů,“ vysvětloval pan Jaroslav, jak to mají nastavené.

Ostatně i samotná svatba byla prošpikovaná kompromisy. Panu Jaroslavovi šel za svědka Omar. Imigrant z Nigerie, který se do Německa přijel odpálit v metru. Paní Magdě svatbu odsvědčil zase pan Vladimír Kafka. Neonacista a několikrát trestaný recidivista.

K tanci a poslechu hrála kapela Ortel. Svatba se odehrála v kostele Václava Havla.

„Já Ortel neposlouchám. Magdička je miluje. Podařilo se mi přemluvit pana Ortela, aby zahrál Zvonky štěstí od Darinky Rolincový a Karla Gotta,“ prozradil pan Jaroslav.

„Ty vole to bylo ujetý. Chystali jsme se zahrát Mešitu. Úplně bylo cítit, jak to obecenstvo potřebuje. Pak ale přišel ten chlap, co to platí, a poprosil nás, ať zahrajeme nějakou sračku od Gotta. No tak jsme to dali, no. Peníze nesmrdí,“ nechal se slyšet Tomáš Ortel.

Průběh svatby však narušilo menší nedorozumění. Podle tradice nevěstu někdo unesl. Vlastenečtí hosté od nevěsty obvinily zahraniční tmavší hosty od ženicha z únosu. Dokonce se ozývaly hlasy, že negři neumí nic jiného než unášet a krást.

Nakonec se vše vysvětlilo a nevěsta se našla. Ženichovi tmavší hosté tak zcizili pouze několik peněženek a osvětlení tanečního sálu. Nevěstu nikoliv.

Jak bude pokračovat životní pouť dvou novomanželů, to nevíme. Můžeme však s jistotou potvrdit, že láska hory přenáší. Jak jde o lásku, rozdíly nejsou důležité. A to je na tom příběhu to krásné.

A TADY máte 8 vývojových fází sluníčkáře.