Přesně před 670 lety usedl na český trůn Karel IV. Respektive ono to celé bylo poněkud složitější. Potomek Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny se vlastně nejmenoval Karel, ale Václav a jako český král nebyl čtvrtý, ale první. Proslulý otec vlasti a největší Čech byl ve skutečnosti Čechem jen tak napůl a za nějakého českého vlastence se také nepovažoval, ale historický odstup snese jistá zjednodušení. Tak či onak, Karel IV. patří k největším postavám nejen naší, ale i evropské historie.
Vláda krále Karla, který si číslovku IV. vysloužil až jako císař Svaté říše římské, byla vládou nebývalého rozmachu českých zemí. Karel IV. položil základy nové svatovítské katedrály, založil v Praze Karlovu univerzitu, nechal zbudovat hrad Karlštejn jako císařskou klenotnici a přemostil Vltavu Karlovým mostem. Historicky je tak z pochopitelných důvodů hodnocen kladně a úcta, které se těší, tomu odpovídá. Obstojí ale Karel IV. jako kladná postava i v dnešní době politické korektnosti?
Politicky korektní diktát si již ve světě nekompromisně vybírá svou daň. Levicoví aktivisté volají po odstraňování soch a podobizen všech, kteří jsou pro ně symbolem útlaku a hodnot odporujícím modernímu pojetí multikulturního politicky korektního světa. Z univerzit tak mizí busty jejich zakladatelů a slavných absolventů, jelikož se jedná o nepřijatelné privilegované heterosexuální bílé muže, kteří vůbec nesplňují požadavky na rasovou, náboženskou, sexuální a genderovou vyváženost.
V Americe jsou pro změnu strhávány sochy jižanských konfederačních vojáků a generálů, stejně jako vandalství čelí sochy prezidentů z dob před občanskou válkou. Pro politicky korektní aktivisty jsou totiž symbolem rasového útlaku otrokářských časů. Ti vyhrocenější pak rovnou volají po odstřelu monumentu Mount Rushmore zobrazujícího prezidenty Lincolna, Washingtona, Roosevelta a Jeffersona, protože dost už bylo bílých mužů a jejich útlaku. Pokud se zaměříme optikou politické korektnosti na Karla IV., zjistíme, že v dnešní době by rovněž neobstál a jeho uctívání je krajně nevhodné.
Karel IV. rozhodně byl privilegovaný běloch, katolík a heterosexuální muž identifikující se jako heterosexuální muž. Ve své podstatě tak naplňoval všechna závadná kritéria, která z něj dělají symbol zla a viníka veškerého útlaku uplynulých téměř sedmi století. O náboženské nesnášenlivosti svědčí jeho postoj k Židům, které v roce 1348 neváhal označit za viníky morové epidemie a o rok později s ledovým klidem přihlížel jejich masakru v Norimberku. Nadto byl Karel IV. nejspíše i sexistou, misogynem a patriarchálním utlačovatelem. Jak jinak si vysvětlit jeho čtyři manželky, které navíc bez špetky úcty nechal pohřbít do jedné společné rakve?
Možná se i my v Česku dočkáme toho, že předchozí maximálně absurdně a s nadsázkou psané řádky bude někdo brát vážně a stejně tak vážně bude volat po stržení soch Karla IV., přejmenování jím založené univerzity nebo odstranění křížů z Karlem IV. zbudované pražské katedrály. Snad ale v našich končinách bude i nadále převládat nad stupiditou politické korektnosti zdravý rozum a ještě dlouho budeme moci být na lidi, jako byl Karel IV., patřičně hrdí a udržovat naživu jejich odkaz.
O politicky korektním odstraňování soch více zde.