1. Neduživé chudé dítě s křehkou duší básníka

Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 v malé bosenské vesnici Obljaj, jež byla součástí tehdejšího Rakouska-Uherska. Jeho rodiče Petar a Maria Principovi byli chudí rolníci, kteří měli celkem devět dětí, z nichž ale šest nepřežilo dětství. I malý Gavrilo byl prakticky od narození nemocný a několikrát to vypadalo, že zemře. Od dětství trpěl tuberkulózou, jež se mu nakonec stala osudnou. Na škole byl nicméně bystrým žákem s nesmírnou vášní pro romantickou literaturu a poezii. Sám se pokoušel o psaní básniček a knihu srbské národní poezie, kterou dostal na konci základní školy od svého učitele, s sebou měl i následně během studia vojenské školy a obchodní akademie.

GALERIE Padouch, nebo hrdina?

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

2. Přičichnutí k politickému aktivismu

Rok 1912 byl pro Principa zlomový. Balkánské země včetně Srbska vyhlásily mobilizaci do první balkánské války proti Turecku a osmnáctiletý Princip, ač narozen v Bosně, tak etnický Srb, pocítil touhu bojovat za svou vlast, za níž považoval právě Srbsko. Vstoupil nejprve do ilegální organizace Mladá Bosna sdružující bosenské Srby usilující o nezávislost a následně se pokusil i o vstup do srbské guerilly bojující proti Turkům v Makedonii, kde byl ale odmítnut pro malou postavu a neduživý zdravotní stav. Kvůli svým politickým postojům byl vyloučen ze školy v Sarajevu a poté nepřijat na jinou školu v Bělehradě. Trauma z odmítnutí u něj vedlo k tomu, že se rozhodl udělat něco výjimečného. Osud mu do karet nahrál návštěvou arcivévody Františka Ferdinanda.

3. Následník trůnu musí zemřít

V červnu 1914 byl do Sarajeva správcem bosenské provincie generálem Potiorkem pozván rakouský arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d´Este, aby i s chotí Žofií Chotkovou byli svědky vojenských manévrů. Sám František Ferdinand si byl moc dobře vědom toho, že návštěva je nebezpečná. Jeho strýce – císaře Františka Josefa I. – se místní nacionalisté neúspěšně pokusili zabít již v roce 1911. Přesto se ale do Bosny vypravil. Zde na něj čekalo sedm členů organizace Černá ruka, mezi nimi i Gavrilo Princip. Ten sám ale členem organizace, jak se někdy mylně uvádí, nebyl, jako člen Mladé Bosny s ní pouze spolupracoval v rámci spojování nacionalistických skupin pod jménem Sjednocení, nebo smrt. Černá ruka chtěla Františka Ferdinanda odstranit, jelikož arcivévoda chtěl jižním Slovanům v rámci Rakouska-Uherska přiznat nová práva, čímž by se výrazně ztížil boj o samostatnost jednotlivých států.

4. Atentátníkem jen dílem náhody

prin4.jpg

Nebýt souhry náhod, k atentátu, který rozpoutal 1. světovou válku, vůbec nemuselo dojít. (Foto: pinterest.com)

Každý z osmi potenciálních atentátníků byl vyzbrojen pistolí, granátem a kyanidovou kapslí, kterou měl spolknout v případě odhalení. Atentátníci se měli rozmístit podél trasy slavnostní kolony a jeden po druhém se pokusit sprovodit arcivévodu ze světa. První atentátník Muhamed Mehmedbasić znervózněl a o nic se ani nepokusil. Druhý útočník Nedeljko Čabrinović vrhl po autě Františka Ferdinanda granát, ale ten zasáhl až další vůz, kde zranil jeho posádku a několik okolo stojících lidí. Původní plán byl zmařen, když arcivévodův vůz začal ujíždět jinou trasou. Jen dílem náhody během cesty do nemocnice, kde chtěl František Ferdinand navštívit oběti, řidič Leopold Lojka špatně odbočil do ulice, kde zrovna v kavárně seděl zhrzený Princip. Ten jakmile viděl arcivévodův pomalu couvající vůz, tak se k němu rozeběhl a z těsné blízkosti několikrát na arcivévodu a jeho ženu vystřelil z pistole Browning M 1910. Arcivévodkyně skonala na místě, František Ferdinand při převozu do nemocnice.

5. Zatčení a krutá smrt v Terezíně

prin.jpg

Fotografie pořízená po zatčení Gavrila Principa. Ten byl následně vězněn v terezínské Malé pevnosti, kde těsně před koncem války zemřel na tuberu. (Foto: wikipedia.com)

Princip sice spolkl kyanidovou kapsli a pokusil se i zastřelit, sarajevským policistům se ale podařilo vyrazit mu zbraň z ruky, než stačil vystřelit, a spolknutý jed po chvíli vyzvrátil, tudíž mohl být zatčen a předveden před soud. Jelikož mu v době atentátu těsně nebylo 20 let, nemohl být podle rakouských zákonů popraven, tudíž mu jako mladistvému byl uložen nejvyšší možný trest 20 let těžkého žaláře. Princip byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně, která platila za jedno z nejhorších vězení v celém Rakousku-Uhersku. Zde byl držen v otřesných podmínkách ještě umocněných po vypuknutí války. Nedostával najíst, byl držen i několik dní v naprosté tmě, několikrát se marně pokoušel o sebevraždu a nedostávalo se mu lékařské péče, tudíž u něj opět propukla tuberkulóza, na kterou 28. dubna 1918 zemřel. V době smrti vážil jen 40 kg a až po válce se ukázalo, že dopisy od jeho rodiny, jež o jeho osudu nic nevěděla, mu nikdy nebyly doručeny.

6. Hrdina, nebo zločinec?

Ač od Principovy smrti uplnynulo již přes 100 let, mnozí historici se stále neshodnou na tom, jak se vlastně k jeho osobě stavět. Máme plné právo považovat Gavrila Principa za vraha, který svým činem uvrhl Evropu do války, jež si vyžádala miliony mrtvých. Přesto je ale v rodné Bosně a hlavně v Srbsku Princip považován za národního hrdinu a bojovníka za svobodu. Nebyl žádným hrdinou, spíše jen mladým idealistou, který se ocitl ve správný čas na správném místě. Nedá se mu ale upřít, že toho, za co bojoval, svým způsobem dosáhl, byť cesta byla nadmíru krvavá a nestála život jen Františka Ferdinanda a jeho ženu, ale i miliony nevinných lidí nucených narukovat do války. Rakousko-Uhersko nicméně padlo a postupně se začaly osamostatňovat i jednotlivé balkánské státy. Není proto divu, že zatímco jedni Principa zatracují, druzí mu staví pomníky a pojmenovávají po něm školy.

Zde si připomeňte rakouského císaře Františka Josefa I. a jeho sourozence.