Postoj k uprchlíkům a k islámu byl jedním z hlavních témat rakouských prezidentských voleb. Zatímco poražený Norbert Hofer chtěl příliv uprchlíků do země omezit a důsledně bránit možnostem šíření islámského radikalismu, Alexander Van der Bellen, který se stal rakouským prezidentem, razí cestu co největší tolerance a multikulturalismu. Ač se snaží Rakušany přesvědčovat o tom, že právě toto je správná cesta, jeho snaha se spíše míjí účinkem a vede k úplnému opaku.

profimedia-0329412848.jpg

Popleta Van der Bellen by rád bojoval proti islamofobii, místo toho ji ale svými neobratnými výroky nechtěně přiživuje. (Foto: profimedia.cz)

Bývalý předseda rakouských Zelených ihned po svém zvolení slíbil, že bude bojovat proti islamofobii a narůstajícím xenofobním tendencím ve společnosti. Nutno ho pochválit za to, že tento svůj slib dodržel a do boje se skutečně pustil. Co se mu už ale příliš nepovedlo, jsou výsledky jeho tažení na podporu tolerance vůči islámu, jelikož svůj boj s rasismem a xenofobií zatím prohrává na celé čáře a danou situaci nejspíše jen zhoršuje.

Ta část populace, která nesdílí přesvědčení Van der Bellena a jeho levicově smýšlejících příznivců o bezbřehé toleranci, nutně nemusí být zastánci opačného extrému, který prosazoval Van der Bellenův oponent v prezidentské kampani Hofer. Čeho ale mají tito lidé plné zuby, je neustálé poučování o tom, jaký mají mít názor a že pokud ho nemají, tak jsou netolerantní a xenofobní. A bohužel právě tento rozměr má Van der Bellenova snaha o nápravu svých spoluobčanů přesycených politickou korektností.

bel.jpg

Tolerance je, když necháme muslimky, ať si na hlavě nosí, co chtějí, ne když nutíme nemuslimky se zahalovat. (Foto: indianexpress.com)

Ukázkovým případem toho, jak se nešťastně formulované výroky rakouského prezidenta obrací proti tomu, čeho by jimi chtěl dosáhnout, je výrok o tom, že by se rakouské ženy měly ze solidarity s muslimkami zahalit muslimskými šátky, tak jako si například Dánové ze solidarity s Židy během druhé světové války na klopy našívali žluté Davidovy hvězdy. Tento výrok, který měl za cíl právě podpořit muslimské ženy, které se často setkávají s nepřátelskými postoji jen díky šátku na hlavě, nicméně vyvolal poměrně silnou vlnu odporu k islámu a k prezidentovi, který je jeho zastáncem.

Problém Van der Bellenova výroku je hned dvojí. V prvé řadě opět nutí většinovou společnost k tomu, co je správné a podsouvá jí, že tím správným je zahalování tak, jak ho požaduje korán. To ale nemá s rovností nic společného. V ideální společnosti je úplně jedno, jaké má kdo vyznání a co nosí na hlavě a jednotlivé menšiny žijí v harmonii mezi sebou i vůči většině. Snaha napravovat společnost vynucovaným přizpůsobováním se většiny menšině, aby si nepřipadala ukřivděná, nikdy nikam nevedlo a ani nikam nikdy nepovede. Druhým možná i závažnějším problémem pak je, že ve svém příměru k dánské solidaritě s Židy Van der Bellen lhal.

bel1.jpg

Přirovnávat uprchlíky k Židům za druhé světové války je přinejmenším nevkusné. Pomáhat si u toho lží je pak vyloženě neúctou k obětem holokaustu. (Foto: wikipedia.com)

Pravdou je, že obyvatelé s tehdejší Třetí říší sousedícího Dánska se během druhé světové války chovali k pronásledovaným Židům vstřícně a pomáhali jim utíkat před nacistickou totalitou. Zkazky o tom, že si Dánové na klopy našívali Davidovu hvězdu, kterou museli být v Německu označeni Židé, se ale nezakládají na pravdě a nejsou nijak podložené. Pokud k něčemu podobnému kdy došlo, jednalo se o ojedinělou akci jednotlivců a ne žádné hromadné projevy solidarity, natož pak projevy solidarity nařízené kýmsi shora, jako Van der Bellenem navrhované solidární zahalování.

Namísto, aby společnost spojoval, se zatím Alexanderu Van der Bellenovi daří ji jen ještě více rozdělovat. Kromě obyčejných Rakušanů pobouřil hlavně příslušníky židovské komunity a oběti holocaustu a jejich pozůstalé, kteří jsou na přirovnávání jejich osudu k osudu uprchlíků, které nikdo systematicky nepronásleduje a nevyvražďuje, nezakazuje jim podnikat, uzavírat sňatky a kteří navíc dostávají štědré sociální dávky, velmi hákliví, stejně jako jsou hákliví na to, že o utrpení, které Židé během holokaustu museli prožít, někdo záměrně lže. Nezbývá než doufat, že podobná pochybení budou pro rakouského prezidenta poučením do budoucna, aby svou agendu vykonával jinak a lépe. Pak možná i povede ke kýženému cíli a ne k jeho opaku.

O možných dopadech politické korektnosti Van der Bellenovského ražení více ZDE.