Rozsáhlejší bezpečnostní opatření, než jaká byla na úterním vystoupení Eagles of Death Metal v Paříži, by pohledal. Okolí domu se sálem Olympia bylo uzavřené, na místě hlídalo 300 policistů a vstup byl přes detekční rámy. Ve Francii stále platí mimořádný stav a policie se činila, aby na prvním velkém koncertě od listopadových útoků nedošlo k další tragédii.
Příběh francouzského studenta Raphaëla ale vypovídá spíš o tom, že tato opatření byla víc efektní než účinná, protože veškerými kontrolami prošel. Bez vstupenky se dostal nejprve na backstage a po koncertě dokonce i do kapele vyhrazeného hotelového bazénu. Příběh tohoto 23letého muže zní těžko uvěřitelně, jeho snímky, které onoho večera pořídil, ale dosvědčují, že si nevymýšlí.
Raphaël popsal, jak obelstil personál koncertního sálu. Koncert s mimořádnými bezpečnostními opatřeními vnímal jako prověrku svých schopností. Zajímalo ho, jestli kontroly dokáže obejít a jestli se dostane až do backstage – jak to na koncertech často dělá. Na místě pořízené fotky následně vyvěšuje na síti Instagram.
Tentokrát ovšem váhal, zda na koncert vůbec jít. Obával se, že v sále povládne pochmurná nálada a utkvělo mu i několik článků, kde se dočetl o tom, že přeživší oběti střelby a pozůstalí z klubu Bataclan budou chtít strávit večer mezi sebou.
„Byl jsem nervózní, vždyť jsem neměl ani tu vstupenku,“ přiznává student, který svou troufalou cestu až do zákulisí koncertní síně popsal následovně:
Zkusil jsem to u vstupu pro účinkující. Stála tam paní s guestlistem. Spustil jsem na ní anglicky, že jsem z produkce a ukázal jí svépomocí vyrobenou průkazku. Ona opáčila, že nejsem na seznamu hostů a průkaz že je neplatný. Já ji ale přesvědčil o tom, že průkaz je ještě z listopadového koncertu a tak mi dala vstupenku. S tou už jsem šel normálně dovnitř a obešel tak policii i bezpečnostní kontroly. Došel jsem k nouzovému východu vedoucímu přímo do ulice – nikde žádná ostraha – otevřel jsem a vpustil dovnitř kamaráda Arnauda. V tu chvíli jsem si řekl, ještěže nejsme nebezpeční. Ta opatření vlastně nebyla o nic přísnější než jindy. Naopak, šlo to jako vždycky, což mě tentokrát trochu znepokojilo.
V sále nás minula uplakaná dívka a první minuty koncertu byly rozpačité, pak se ale publikum uvolnilo. Všichni zpívali, tancovali a pokřikovali. Byl to opravdový rockový koncert! Poslední skladbu frontman Jesse Hughes odzpíval v publiku. Mnohé z obětí jsou na vozíku, bylo dojemné sledovat, jak zpívají společně.
Při křiku publika, které se dožadovalo přídavku, dojatý Hughes viditelně znervózněl. Měl jsem pocit, že se mu vybavily okamžiky útoku. Bylo vidět, že ho stálo hodně úsilí se na podium vrátit.
Tu scénu jsem viděl z bezprostřední blízkosti, s pasem do zákulisí jsem přeci měl přístup až na podium. I tam jsem ostraze ukázal svou podomácku vyrobenou průkazku a ani oni na nic nepřišli. Kus papíru s nápisem „Artist.All Access“ a trocha sebedůvěry stačily k tomu, abych se kapele dostal až do šatny. Tam jsem zašel do produkce a řekl jim, že jsem ztratil průkazku. Vystavili mi oficiální. Tu mám na památku.
Obyčejně je v zákulisí legrace, všichni popíjejí a slaví. Tentokrát to bylo jiné. Dojemné, klidné, spousta objetí. Pak přišla kapela. Dal jsem se s jejími členy do řeči, hned jsme si padli do oka a oni nás spolu s obětmi vzali do svého hotelu „Les Bains“ ve třetím okrsku na malou afterparty v baru s asi 15 lidmi. Dokonce tam byl i bazén, do kterého za námi Jesse skočil. Byl šťastný, ulevilo se mu, že se koncert nakonec vydařil.
A ještě si projděte těchhle 10 těžkostí, s nimiž se potýká každá začínající kapela.