10 těžkostí, s nimiž se potýká každá začínající kapela – G.cz
Vyhledávání

10 těžkostí, s nimiž se potýká každá začínající kapela

Myslet je hovno vědět, zvlášť co se hraní v kapele týče.
Zdroj: bandzone.cz

Co vlastně hrajete? A nahrávku máte?

Adam Maršál
Adam Maršál 18.11.2015, 18:50

Splnit si svůj dětský sen a založit si kapelu chce nejen talent, odhodlání, ale hlavně nervy ze železa.

Tohle je 10 důvodů.

1. Zkušebna

Ať už si člověk o své muzice myslí cokoli, pro nezúčastněné posluchače je to peklo. Bez zkušebny izolované od lidí to nejde. Někdy to chvíli trvá, ale každý, kdo chce opravdu hrát, zkušebnu vždycky nakonec sežene. Poradí kamarádi, inzeráty, Facebook…

2. Peníze

I když se na rozpočet nadává, kam se podíváte, peníze jsou zhruba tak to poslední, co kapelám chybí. Spousta studentů bez stálého příjmu bude nejspíš nesouhlasit, protože pro ně není zas tak snadné sehnat finance na nástroje, na aparáty a nějaký vrak, se kterým pak budou všechny krámy vozit po koncertech, ale i bez peněz se dá udělat spousta muziky. Co na začátku chybí, je hudební know how.

3. Know how

Jsou to zkušenosti, které přicházejí s časem a hlavně s působením na scéně. Někdo všechno vycítí intuitivně, někdo se to musí učit. Ale určitě to nepřijde hned a jen tak samo od sebe. Začíná to skládáním a končí show na koncertě. Na jednu stranu je dobrý dělat písničky čistě podle sebe a vlastní nálady, ale na druhou existují určité postupy, které každé písničce pomůžou a naopak takové, které ji uškodí. S tím normálně pomáhá producent, ale k těm mají mladé kapely daleko. Další věc je, jak vystupovat na podiu, co si vzít na sebe, jak poskládat play list. Člověka, který nikdy nehrál, to nejspíš nenapadne, ale jeden z problémů je třeba i to, co dělat na koncertě mezi jednotlivými písničkami.

4. Divácká základna

Ze začátku se jdou podívat všichni známí a kamarádi. Jsou zvědaví, cože ten “Franta” umí. Po dvou třech koncertech odpadnou, protože je to pořád stejný a nastane problém, jak dostat do klubu lidi. Je hezký pustit se do masivní kampaně na sociálních sítích nebo v médiích, ale i když se vám podaří dotlačit do klubu několik desítek fanoušků a váš výkon bude úměrný začátečníkům, lidi budu otrávený a řeknou si - pozvánku na akci mají jako Queens Of The Stone Age, a přitom hrajou jak břídilové. Jenže k tomu, abyste se dostali na vyšší úroveň, musíte hrát, hrát a hrát. A abyste mohli hrát, potřebujete mít diváky. Je to jako začarovaný kruh. Dá se z něj vyskočit tím, že děláte předkapelu někomu, na koho už lidi chodí. Když to úplně nepoděláte, kapela si vás třeba vezme i jindy, a pokud se budete lidem líbit, třeba na vás přijdou příště zas.

5. Sebevědomí

Zkušený frontman si s diváky dokáže pohrát. Vodí si je, kam chce. Ale to souvisí se sebevědomím celé kapely. Můžete být sebevědomí, ale když vám to ještě úplně nehraje, bude to spíš působit nafoukaně a trapně. Takže raději pokoru. A s tou zas velkou show neuděláte.

6. Nahrávky

Vy máte nahrávku? A můžu ji slyšet? Jakmile se někde zmíníte, že máte kapelu nebo chcete někde hrát, všichni po vás budou chtít poslat odkaz na nějakou skladbu. Máte to na Bandzone, Soundcloud nebo aspoň na Youtube? To je základ. Nemít nahrávku, je jako nemít profilovou fotku na Facebooku. Jenže zatímco profilovku zmáčknete na mobilu, nahrávka ze zkušebny na iPhone vám spíš uškodí, než pomůže. Takže se musí do nějakého studia a tam opět stojíte v bodě nula.

7. Nahrávání

Nahrávání je neskutečná věda. Postup nahrávání a tomu odpovídající výsledek se může lišit asi jako video nahrané na mobil anebo hollywoodský film. Od toho se odvíjejí náklady. Standard je několik tisíc korun za jednu skladbu. Nejde jenom o nahrání, ale míchání, mastering… Ale kupodivu se vždycky najdou nějací kámoši s nějakým studiem, ve kterém se dá něco nahrát. Do Velké sedmy na Radiu 1 to třeba nebude, ale na pouštění kámošům už jo.

8. Kluby

Je dobrý, že i pro více méně no name kapely, jako je ta naše, existuje v Praze i jiných městech docela dost klubů, které vás rády vezmou. Samozřejmě jsou to hlavně malé kluby, kde už i padesát příchozích udělá nějaké obecenstvo. Kluby si obvykle řeknou peníze za pronájem a zvukaře. Někdy je to tisícovka, ale může to být i víc. Nájemné se pokryje ze vstupného, ale co když nikdo nepřijde? (viz. bod č. 4). V menších městech nebo na vesnicích se kapely potýkají s otázkou, jak nasadit vstupné. Divili byste se, pro kolik lidí není problém koupit si cigára za devadesát korun, ale na koncert z hospody do sálu hned vedle nepřijdou, protože vstup stojí pade. Jako vážně.

9. Tréma

Vždycky nějaká je. Někdo radí dát si jedno dvě piva. Jenže člověka to taky někdy spíš rozhodí, než aby mu to pomohlo. Taky se může stát, že člověk uprostřed písničky zapomene, kde vlastně je, co má následovat nebo na jaké je zrovna planetě.

10. Chyby při hraní

Když jdete z podia, máte často pocit, že by bylo nejlepší hraní jednou pro vždy zabalit. Skutečnost je naštěstí o dost milosrdnější. Pokud neuděláte úplný zásek, diváci nic nepoznají. Na rozdíl od vás nemají každou písničku naposlouchanou stokrát ze zkušebny. Nevědí, že někde měla být pauza anebo že v refrénu měla hrát basa něco jiného. Blbý je, že začínající kapely se na hraní hrozně soustředí, což souvisí s tím, že to vlastně ještě moc neumí. Celé to pak působí křečovitě a neuvolněně. Častou chybou začátečníků je, že když někdo z kapely něco pokazí, ostatní se na něj okamžitě podívají. V lepším případě káravě. Pak si i diváci, kteří vědí houby, najednou řeknou - aha, chyba! Nejlepší je mít všechno trochu na salámu, nic neřešit a prostě hrát.

Tuhle sobotu 21. listopadu 2015 vystoupí v žižkovském klubu Orion kapela The Black Daffodils, v níž hraje spolupracovník redakce a autor tohoto článku. Jste srdečně zváni! Více zde: https://www.facebook.com/events/557224127761124/

Podobné články

Doporučujeme

Další články