Příběh mladičké Olgy nás v redakci fascinuje mnoho let a psali jsme o něm opakovaně, nemá tedy smysl nosit sovy do Atén, nechám promluvit kolegu Maršála:

„V červenci 1973 dvaadvacetiletá Olga Hepnarová najela nákladním automobilem Praga RN do skupiny asi 30 lidí na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí v dnešní ulici Milady Horákové. Svůj čin dokonce o několik minut odložila, protože při prvním průjezdu nebylo na zastávce dost lidí. Předem byla smířená s tím, ze bude po činu dopadena. Do náklaďáku si s sebou sbalila oblečení a cigarety, aby jí ve vězení nechyběly. V důsledku srážky zahynulo celkem 8 lidí, dalších 6 lidí bylo těžce a 6 lehce zraněno. Svůj čin nepopírala, dokonce se k němu hrdě hlásila. Litovala pouze toho, že nezabila víc lidí a že mezi nimi nebyli její rodiče. Hepnarová byla za svůj čin odsouzena k smrti a stala se poslední ženou popravenou v Československu.“

Tohle všechno ale uvidíte i v upoutávce, která navíc poodkrývá děsivé okolnosti činu mladé a duševně zlomené Olgy. Že jste se zase z ukázky dozvěděli všechno? Nikoliv... tenhle film bude plný odpovědí na otázky, které se mnozí tehdy i teď bojí vyslovit nahlas. A my mu držíme palce, protože z prvních záběrů to vypadá velmi svěže a neotřele, a to nejen podle českých měřítek.

Já, Olga Hepnarová se v tuzemských kinech objeví už 24. března 2016