Tyhle fotky (komplet ZDE) ukazují Írán, jak ho dnes nespatříte. I když se v posledních letech situace postupně uvolňuje, tohle „Půlnoční království“ šíítských muslimů stále zůstává jednou z nejuzavřenějších zemní světa. Vládne zde tuhý náboženský režim, ženy musejí chodit povinně zahalené a ‚zkažená‘ západní kultura je potlačována.

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.32.54.png

Až do jara 1979 přitom býval Írán svobodnou a otevřenou zemí, jak ukazují následující fotky. Co se stalo?

„Otrava Západem“

Íránský šáh Muhammad Rezá se od 60. let snažil o odstranění muslimských zvyků. Vedlo to ke vzniku náboženské opozice, která se cítila být silně ohrožena agresívní západní kulturou, rozvracející íránské tradice a ničící národní identitu.

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.30.20.png

Filozof Ahmad Fardid přišel s perským termínem gharbzadegi, který popisuje „otravu Západem“, a významný teheránský novinář Jalal Al-e Ahmad napsal v roce 1962 vlivnou knihu Occidentóza: mor ze Západu, ve které přirovnal západní kulturu ke smrtelné nemoci.

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.31.26.png

V 70. letech se k tomu přidalo i znechucení části íránských muslimů ze vzhledu a chování statisíců západních hippies, kteří tehdy Íránem projížděli na své pozemní cestě do Indie. Odhady celkového počtu tehdejších „overlanders“ se pohybují od několika set tisíc po pět milionů.

Vzhůru za hašišem!

Příčin téhle ‚módy‘ pozemního cestování přes Írán do Asie bylo víc. Hledání mystiky, útěk ze svazujících západních konvencí a od rodičovské honby za penězi, přírodní drogy (které se tehdy v Indii a Nepálu prodávaly legálně), touha vidět svět a ‚nadechnout se čerstvého vzduchu‘...

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.31.44.png

„Hrnuli se na Východ lokálními autobusy a přehřívajícími se kombíky, oblečení v arabských hábitech a hrající na flétny,“ píše britská spisovatelka Rory MacLean. „Usínali pod sochami Buddhy v afghánském Bamjánu a dávali si k snídani palačinky. Kromě hašišových čilumů a sepraných báglů si s sebou vezli i sen o lepším světě. Byli to první nájezdníci v historii, kteří nepřijeli proto, aby kolonizovali, ale aby byli kolonizováni...“

Černý velekněz

V Íránu mezitím postupně vznikla náboženská opozice. Jejím vůdcem se stal ajatoláh Rúholláh Chomejní, oslovený myšlenkami o škodlivém „západním imperialismu“. V listopadu 1964 byl vypovězen do exilu v Iráku a později ve Francii.

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.32.07.png

Od podzimu 1978 ale sílily protesty, které přerostly v masové demonstrace a vyhlášení stanného práva. Když už jeho moc nedokázala udržet ani armáda, uprchl šáh v lednu 1979 do zahraničí, kam si předtím převedl miliardy dolarů. O několik dnů později se do Íránu po patnácti letech exilu vrátil ajatoláh Chomejní, který měl tehdy obrovskou podporu Íránců.

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.33.44.png

V dubnu 1979 Chomejní vytvořil konzervativní teokratický stát nazvaný Íránská islámská republika. Modernizace země se zastavila, průmysl byl znárodněn, „bezbožná“ západní kultura byla zakázána a ženy se musely začít povinně zahalovat.

Zavřel cestu hippie trail?

Podle některých názorů za to všechno mohli právě západní hipíci. Často totiž byli prvními cizinci, které obyvatelé Íránu spatřili. Necudné oblečení, volný sex, drogy, to všechno část Íránců uráželo a vytvářelo v nich pocit, že Západ znamená ohrožení jejich tradic. Hippie trail tak prý muslimy vehnal přímo do náruče islámských fundamentalistů…

snimek_obrazovky_2015-09-21_v_21.34.05.png

Tady je ukázka z filmového zpracování slavného komiksu Persepolis íránské autorky Marjane Satrapi. Ukazuje, jak se v Íránu žilo po příchodu islámské revoluce:

A tady máte ještě 19 důvodů, proč rozhodně (ne)jezdit do Íránu ani dnes.