Jste tak trochu závislí na svém psovi? Milujete ho a pečujete o něj tak, že si lidé kolem ťukají na čelo? Nebojte, jste normální. Ovládají vás hormony - evoluce to tak zařídila.
Japonští vědci se už delší dobu zabývají vazebnými mechanismy mezi psy a jejich páníčky. Minulý měsíc vydali v časopise Science nový článek, který tuto problematiku dále rozvíjí. Jejich studie ukazují, že hlazení nebo oční kontakt se psem může v lidském mozku spustit uvolnění hormonu oxytocinu, podobně jako v případě matek s dětmi.
Mateřské pouto skutečně posiluje tzv. hormon lásky, jehož vylučování v mozku matky výrazně stoupá při očním kontaktu s dítětem. Jsou pak mnohem více emocionálně svázaní, protože je povzbuzováno jak pečující, tak interaktivní chování. Kdo by však řekl, že se stejný proces bude odehrávat také v mozcích pejskařů?
Skutečně – když si se svým psem hledíte do očí, může se mezi vámi tvořit pouto analogické k poutu mezi matkou a dítětem. Můžete pak zažívat podobné pocity náklonnosti ke svým psům, jako ke své rodině, což mezi odlišnými druhy není obvyklé.
Vedoucí vědecké skupiny Dr. Mohi Nagasawa ze Školy veterinární medicíny na japonské Univerzitě Azabu ke svému výzkumu řekl: „Je pravděpodobné, že psi dokážou žít po boku člověka proto, že na vztahy s lidmi úspěšně adaptovali mechanismus připoutání. Tento mechanismus původně probíhal pouze mezi psy. Lidé ovšem prošli nějakým typem evoluce, který jim umožňuje připoutat se k jiným zvířecím druhům, jako jsou právě psi.“
Během výzkumu byli psi s majiteli vždy v intervalech třiceti minut pozorováni v uzavřené místnosti. Množství času, který psi věnovali očnímu kontaktu se svými majiteli, bylo použito pro jejich rozdělení do dvou skupin: „dlouhý pohled“ a „krátký pohled“. V moči psů, kteří svým páníčkům hleděli do očí nejdéle, byl po experimentu zaznamenán zjevný vzestup množství oxytocinu. Také v případě páníčků zvýšil delší oční kontakt naměřené hodnoty tohoto hormonu.
V rámci druhého experimentu vstříkli vědci oxytocin některým psům do čenichů ještě předtím, než byli na 30 minut umístěni do místnosti se svým majitelem a dvěma cizími lidmi. Lidi přitom na psy neměli nijak reagovat. Ukázalo se, že svým majitelům hleděly do očí déle fenky, a tak jim zařídily vyšší produkci příjemného hormonu lásky. (Slabší efekt v případě psích samců vědci vysvětlují rozdíly ve funkci oxytocinů, které jsou dané pohlavím.)
Výzkumníci tvrdí, že výsledky jejich pokusů ukazují na existenci oxytocinem řízené kontinuální ‚vazebné smyčky‘ mezi lidmi a psy. Oční kontakt mezi psem a člověkem spustí v lidském mozku vyloučení tohoto hormonu, což vede k tomu, že majitel vyhledává další interakci se svým psem. A ta to samé se děje také v mozku jeho čtyřnohého mazlíčka.
Skutečnost, že proběhla evoluční adaptace obou druhů na společné soužití, dokazují stejné pokusy, které japonští vědci provedli na vlcích. Důkazy existence podobné vazebné smyčky mezi pánem a jím vychovaným vlkem se ovšem neobjevily.
Evoluce domestikovaných psů neomylně vede nejen k tomu, že pro nás bude čím dál snadnější si se svými miláčky pokecat, ale také k tomu, že se pro ně budeme schopní rozkrájet. Jestli takovou závislost chceme získat, je na každém z nás. Hormon oxytocin se nám každopádně hodí – ,droga‘ je to nadmíru zdravá. I když je to pořád ‚droga‘.
A zajímavosti o psím kakání a jeho složitostech se dočtete TADY.
Podobné články
Kateřina Horáková
Dominik Landsman
Petr BílekDoporučujeme
Martin Miko
