Nemáte čas či odvahu vydat se na roční poznávací cestu za asijskými kulturami? V pětimilionovém Singapuru ji zvládnete za pár dnů. Když jsem se tam před pár lety vypravil, nestačil jsem valit oči. Multikulturalismus a míšení nejrůznějších etnických vlivů jsem cítil doslova na každém kroku. Za vše mluví třeba už jen zdejší celkem čtyři oficiální jazyky: angličtina, malajština, tamilština a mandarínská čínština.

800px-chinese_new_year_market.jpg

Čínská tržnice v Singapuru (Foto: Wikipedia.org)

Ulicemi jednoho z nejdravějších „asijských tygrů“ spěchají brzo ráno do práce davy lidí. Bohatý ostrovní státeček ale v žádném případě nevyměnil moderní technologie za své bohaté duchovní tradice. Jen kousek od prosklených mrakodrapů nadnárodních společností najdete chrámy, v nichž na první pohled nejde poznat, které je vlastně století. Ve čtvrti zvané Malá Indie se můžete svést stejnou rikšou, jako třeba v Kalkatě nebo v Novém Dillí. V uličkách se tu vznáší opojná vůně karí, které prodávají sikhští obchodníci s turbany. Jen kousek odtud se rozkládá takzvaná Arabská ulice, podél níž žijí singapurští muslimové. Budete si tu připadat spíš jako někde v Arábii – zdejší ženy jsou pečlivě zahalené, jak to vyžadují přísné zákony islámu.

Největší singapurskou ‚etnickou menšinu‘ ale představují Číňani, kteří dnes tvoří až tři čtvrtiny zdejší populace. Právě oni dodávají zdejší ekonomice její proslulou dravost. Etnickým Číňanem byl i Lee Kuan Yew, do roku 1990 singapurský premiér. Právě on stál od 60. let minulého století u zrodu hospodářského zázraku, který Singapur katapultoval z nepříliš rozvinuté země Třetího světa na post jednoho z „asijských tygrů“. Právě on se postaral o tom, aby zdejší „tavící kotlík“ fungoval a všechny tři národnosti tu žily v míru. Dnes umřel ve věku 91 let.

800px-lee_kuan_yew_cohen.jpg

Lee Kuan Yew (uprostřed) vypadal jako pohádkový dědeček (Foto: Wikipedia.org)

Tajemství úspěchu Lee Kuan Yewa bylo v namíchání zvláštního mixu ekonomické svobody (a tedy i prosperity) a lehce totalitních principů (a tedy i společenské konformity). Navenek je Singapur sice parlamentní demokracií, ale fakticky tu už desítky let vládne jen Strana lidové akce.

Nabízí to obecné otázky. Co je lepší? Žít v bohaté zemi, která svým občanům zajišťuje v asijském regionu nebývalou prosperitu a bezpečnost, nebo sice mít demokracii a svobodu, ale třít bídu? Odpověď neznám. Vím jen, že podle Světové banky je v Singapuru minimální míra korupce, vysoká vymahatelnost práva (plus jasné a účinné zákony a efektivní justice), jeden z největších ekonomických růstů na světě a nejvíc spokojených občanů.

singapore-tube.jpg

Všimněte si, že v singapurském metru je zakázáno dokonce i pouštění draků! (Foto: schetzelsintheu.com)

Můžete se dočíst, že to někdy zajišťují až absurdní opatření. Většina výtahů je prý třeba vybavena detektorem moči. Když se ve výtahu vyčuráte, dveře se zablokují, spustí se alarm a za pár hodun už odcházíte od soudu s pořádným flastrem. Že je to absurdní? Ano, ale hlavně je to účinné (osobně jsme to raději nezkoušel).

Vím ovšem taky, že v Singapuru existují zákony, které by nám v Česku přišly jako z předlistopadové doby. Za drogy je tu trest smrti, žvýkání žvýkaček je zakázáno (stejně jako plivání, krmení ptáků a nesplachování veřejných toalet) a média jsou pod kontrolou státu. Za znečišťování veřejných prostranství se udělují nucené práce nebo tělesné tresty, což platí i pro cizince. Když v roce 2010 Švýcar Oliver Fricker posprejoval veřejnou budovu, byl odsouzen k výprasku rákoskou.

offendersremovinggraffiti1.jpg

Že prý „umění“... Řezat ty ksindly do modra! (Foto: singaporedaily.com)

A teď ruku na srdce: kolik z nás by v takovém systému chtělo žít? Osobně si třeba myslím, že pořádný výprask by byl pro sprejery účinnějším trestem, než bezzubá česká podmínka, která je vandalům stejně jan k smíchu. Plivání na veřejnosti bych zakázal taky a zákaz žvýkání by mne tak moc nebolel. Lehké totalitní prvky by Češi nejspíš rádi vyměnili za efektivní stát a prosperitu.

Schopný a razantní Lee Kuan Yew by byl ve Strakově akademii určitě lepší než všichni ti bezzubí šašci a nudní panáci, kteří dělali nebo dělají české premiéry. Třeba tenhle:

profimedia-0070506532.jpg

V roce 2010 šaškovi na billboardu někdo přimaloval monokl. V pozadí další šašek. (Foto: Profimedia.cz)

A na závěr ještě jedno kouzelné časosběrné video – singapurské letiště Changi nikdy nespí.