Tvrdě makaji v dolech a jsou na svou praci patřičně pyšni, ale jak se blíži patek, to Ostravak odhazuje svoje permonicke naradi, de chlastat s partyjou a probudi se v nedeli na večeři. Jak vidno, Ostravaci žijí bohemskym životem, a navic si jednou za rok udělaji maly vylet do Prahy. Tož to je potom problém, protože existuje několik věci, co nikdy nepochopi.

1. Hlavní nádraží

Foto: Profimedia.cz Ostravaci do Prahy jezdí výhradně vlakem, bo benzin je drahy a ve vlaku dostanou vždy něco zadáčo. Po vystoupeni z vlaku každeho Ostravaka čeká šok. Nikdy si nepředstavoval, že by mohlo existovat větší nádro, než je to v Ově a najednou nema ani paru o tom, jak se dostat aspoň z nadražní budovy. Samozřejmě, že se žadný ostravsky přivandrovalec nebude nikoho ptát, bo buď to bude cizinec, kterému bude prd rozumět, anebo Pražák, před kterým si nemůže udělat trapas, protože přijel do Prahy reprezentovat Ostravu – město kde to prostě žije. Horší ovšem je, když má s dvěma Pražáky sraz před nádražym. Typický Ostravak se postaví pod ceduli Hlavní nadraži a Pražák se ho v telefonu zepta: „Seš jako nahoře nebo dole?“ Průser.

2. Václavák (není Stodolní)

Foto: Profimedia.cz Ostrava je in, bo máme Stodolní, a tam se kalí nonstop. Sem tam někdo dostane přes držku, bo jako žadny Pražak si nebude dovolovat na Ostravaka. No a to je tam pak někdy fakt hrůza. Ostravský výletnik trpí utkvělou představou, že Václavské náměstí je takova druhá Stodolní, takže je to první zastávka, kde zamíří. Hrdě se posadí do nejbližší knajpy, objedna si pivo a rum. S pětistovkou v ruce si připada jako kral a nemůže se dočkat, až předvede Pražákům, jak se pije v Ostravě. Když číšník přinese další rundu panaku, Ostravakovi se orosi haviřske čelo. Při pohledu na účet sklopí hlavu, zaplatí, nechá pětikorunu dyško, aby se neřeklo, a odchází do supermarketu pro bagetu. Sen o dobrém obědě na Václavském náměstí se rychle rozplynul.

3. Metro

Foto: Profimedia.cz V Ostravě se lide nejčastěji přemisťují tramvají nebo trolejbusem. V Praze najednou stojí před schody, které vedou kdesi do podzemí a nahoře na tabuli je nápis metro. „A sakra,“ řekne si každý Ostravak. Sejde schody a marně hledá něco, co připomína vlak jezdící v podzemí, netušic, že je teprve ve vestibulu. Zmateně se přidava k nejbližšímu davu a drží se ho, seč jen může. Po chvíli konečně dorazí k metru a nastava další problem. Jedna souprava zleva, druha zprava. Roztěkaně se rozhlíží, neví, do kterého vagonu nastoupi. Po pár minutách to vzda a vrací se zpět, odkud přišel, rozhodnut, že svou cestu zvladne pěšky.

4. Eskalátory

Foto: Profimedia.cz Jeden z největších ořyšku pro ostravského turystu. Ať už zvládne, či nikoliv cestu metrem, jezdící schody ho neminou. Ostravak nemá ani ponětí o nějakych pravidlech, jak se pohybovat na eskalátorech. Nechce na sobě nechat znat špetku nervozity a dezorientace, proto suverénně udělá rozhodujici krok a nastoupí na jezdící schody, i když vypadají mnohem děsivěji, než v jeho rodném městě. Absolutně nechápe, proč všichni ti lidé stoji vpravo, on chce mít přece vyhled, a tak se postaví na levou stranu. Zanedlouho se za nim začne tvořit kolona lidí, kteří spěchají, a on jim brání v pohybu. Ostravak začne panikařit, přesouvat sebe i své tašky na pravou stranu, přitom mu vypadne z kapsy kus řízku s chlebem – a trapas je na světě.

5. V Praze mají mnohem více času

V Ostrave není času nazbyt, času je malo a spěchat se musi. Pro Ostravaka není nic horšího, než když jede s rodinou na vylet do Prahy, ubytuje se v nějakém levném hostelu, pokoj má v posledním patře a před vytahem se potka s jinou rodinkou, která má fůru času, tudíž jejich pokus o ubytování vypada nějak takhle: „Helé zlató, ten vejtah jede nějak dlouho né? Jó ahá, já zmačkla špatnou špiku... a kde je Máňa? Vona brečí, kde máš ten kapesník, ať jí votřem ten nos. Ten kočárek tady necháme, né? Vrátíme se pro něj pák.“ V tu chvíli ostravskou rodinu polévá pot. Když přijede konečně vytah, Ostravak prohodí: „Dělej, pojedeme s nima, však tam je místa dost, narvi tam i ten kočárek a ať Maryna neryči nebo jednu schytá. Musíme stihnout všechny památky.“ A pak nastane to trapné ticho až do osmého patra.

6. Není kunda jako kunda

Foto: Profimedia.cz Každý mlady Ostravak jezdí do Prahy za zábavou, nabalit nějake ty kundičky, porovnat bary a kluby, vytahnout se a začínat každou větu slovy „To u nas v Ostravě...“ Po půlnoci vyráží plny síly s partou svých kamaradů do baru Roxy, protože to je tak jediný bar v Praze, o kterém Ostravak kdy slyšel. Pomalu připluje k baru, otočí se k první hezké holce a povidá svému kamarádovi: „To je ale kunda co?“ A letmo po ní hodí očkem. Ani se nenaděje a jedna mu přistane pěkně na tvář. Ostravsky cestovatel nechape. Když přece v Ostravě pronese, že je nějaká kunda, okamžitě mu dívky padají k nohám a omdlévají úžasem, jaký kompliment jim to mládenec složil. Tady to ale znamená úplně něco jiného…

7. V Praze mají celoživotní prohibici

Tož to když přijede Ostravak do Prahy a vidi, jak tam ti Pražaci kalí, to ho malem trefi šlak. On zvykly prokladat piva panakama, nechape, že Pražaci nejsou schopni míchat vino s pivem a štamprlema, no ostuda. Zatimco Pražakovi když je blbě, tak se odsouva domu, tuž to Ostravak se jde vyzvracet a pokračuje dal. Rano ma Ostravak malou kocovinu a Pražak je pravděpodobně mrtvy.

Jsou lepší Pražáci, nebo Ostraváci?

Mezi Ostravaky a Pražaky vždy panovala určitá ryvalita. V Praze se smějí Ostravakům, že mluví tak krátce a rychle, protože nemají čas a musejí makat dole v dole. Ostravaci zase popichují Pražáky, že s jejích dlouhými zobáky se nezvládnou dostat živí ani z Hlavního nadraží, natož do centra. Nikdy neposílejte Pražaka do obchodu pro dělobuchy, bo vám nedonese plněné knedlíky, nýbrž petardy. A zároveň si nikdy nedávejte s Ostravakem sraz na ÍPáku, protože on dojde na jednotku intenzivní péče a vy na zastávku metra. Ale všechny spory nad tím, kde je lepší bydlet nebo kdo je v čem lepší, jsou vlastně více než úsměvne. A navíc, jestli Praha nebo Ostrava, stejně jako Pardubice, Ústí nebo Liberec – všude je krásně, když se díváte z patřičné výšky.