Ve středověku se pranýř používal jako místo hanby a ponížení za přestupky a nepoctivost. Když jste spáchali nějaký méně závažný přečin, přivázali vás ke kamennému sloupu a tím vás na pár hodin nebo i dnů zbavili občanských práv. Podle konkrétního rozsudku vás u pranýře mohli seřezat metlou, vypálit vám cejch, uříznout uši… A nebo vás prostě odevzdali veřejnosti, která na vás beztrestně plivala, kopala do vás a urážela vás. Šlo symbolické ponížení, kterým společnost dávala najevo: “Tenhle šmejd udělal něco špatného.”

Pranýř ve Velkém Vřešťově (foto Ivan Brezina)

Za tyhle kruhy vás k pranýři přivázali (foto Ivan Brezina)

Pranýř v Hořicích (foto Ivan Brezina)

Z českých měst pranýře postupně vymizely ve druhé polovině 18. století. Chyba! Vytratily se totiž střední tresty a hlavně zmizelo jejich veřejné provedení. Což je na trestu nakonec vždycky to nejpodstatnější.

Lhářům a zlodějíčkům z řad politiků se dnes buď nestane vůbec nic nebo v lepším případě skončí ve vězení. Tím nám sejdou z očí a na jejich provinění se jakoby “zapomene”. Umíte si ale představit takového Davida Ratha, Petra Wolfa nebo Alexandra Nováka přivázané na pranýři? Každý by mohl přijít, flusnout jim do ksichtu a říct, že jsou kradáci, lumpové a všiváci. Kdybyste to udělali dneska jen tak někde na ulici, ještě by se s vámi soudili, že jste je svým veřejně vyřčeným odsudkem urazili.