„Přísaháte, že vaše láska přežije věky? Hormony nám vyprávějí úplně jiný příběh,“ tvrdí italská biochemička Donatella Marazziti. Láska podle ní vydrží nejdéle dva roky. Tým doktorky Marazziti zkoumal hladiny chemických látek v krvi zamilovaných. Zaměřil se hlavně na tzv. neurotransmitery, které přenášejí nervové vzruchy. Cynicky přitom rozdupal zbytky mých dávných pubertálních ideálů, které Michaela na rozdíl ode mě ještě má. Vědci zjistili, že vznešený cit, o němž lkají básníci, je jen „biochemická intoxikace organismu“.

Asi to není romantické, ale dobře to vysvětluje šílenosti, kterých je člověk kvůli lásce schopen. Láska prostě připomíná divokou noc na koksu nebo zběsilou technopárty na extázi. Láska má čtyři fáze a v každé z nich nás ovládají jiné drogy. Čtete dobře – drogy. Látky způsobující zamilovanost v našem těle obsazují stejné receptory, na které se jinak váže třeba pervitin nebo heroin.

(www.coolchaser.com) K čemu ty receptory máme? Chtěla snad příroda, abychom brali drogy? Přesně naopak – příroda nás manipuluje k tomu, abychom se co nejvíc množili. Vytvořila proto systém chemické odměny, který lidé až později začali používat k fetu.

1. Sexuální fascinace: adrenalin

Zatím se moc neví, co spouští erotickou přitažlivost. Čas od času se ale třeba i úplně obyčejná dívka promění v tu nejnádhernější bytost na světě. Někde ve vaší hlavě to udělá cvak! a vaše nadledvinky začnou vylučovat adrenalin. Výbuch touhy připomíná stresovou reakci: zčervenáte, rozbuší se vám srdce, začnete se potit a zrychleně dýchat. Tohle ale ještě není láska. Je to jen sexuální fascinace, zvířecká potřeba okamžitě ji povalit na záda, a...

2. Akutní zamilovanost: fenyletylamin

Pokud se všechno vyvíjí příznivě, rozvine se u vás akutní zamilovanost. Vědci ji někdy přirovnávají k psychickému onemocnění podobnému schizofrenii. Jednoduše řečeno, zblbnete. Může za to váš limbický systém (část mozku odpovědná za emoce), který začne vylučovat fenyletylamin (FEA). Tato chemikálie je také někdy označována jako „hormon zamilovanosti“ nebo „Amorův šíp“.

Jak vypadá láska? FEA je bezbarvá kapalina s bodem tání -60 stupňů Celsia a bodem varu +86 stupňů Celsia, která slabě páchne po rybách a při styku se vzduchem vytváří pevný uhličitan. FEA, který je chemickým bratrem metamfetaminu (= pervitin), vyvolává silné energetické nabuzení a euforii. Právě proto také akutní zamilovanost připomíná jízdu na „perníku“. Dokážete si celou noc povídat a celé hodiny se milovat, aniž byste pociťovali únavu. Vaše myšlenky se zaměřují jen na objekt vaší lásky, zbytek reality pro vás přestává existovat a vaše ego se rozpouští v pocitu propojení. Potřebujete další a další dávky FEA, která vzniká díky kontaktu s milovanou osobou. Právě proto jí taky neustále voláte a esemeskujete, právě proto na ni dokážete celé hodiny čekat v dešti... Kvůli závislosti na FEA připomínáte psychiatrického pacienta s obsesivně-kompulzivní poruchou chování.

Nic ale netrvá věčně, ani „láska k jedný slečně“. Asi po dvanácti až třiceti měsících vaše tělo přestane FEA vylučovat. K delší akutní zamilovanosti prostě nejsme biologicky předurčeni. Že je láska v hajzlu? Ale vůbec ne! Konec „rauše“ je úplně normální – váš vztah se prostě jen posouvá na další úroveň. O tom, jestli „absťák“ přežijete, ale rozhodujete vy sami. Stihli jste si kromě hvězdného sexu vytvořit i další pouto, které vás udrží pohromadě? Společné zájmy, kamarádství nebo třeba dítě? Pokud ne, prostě se

rozejdete.

Strukturní vzorec fenyletylaminu.

Bývalým partnerům, kteří nás „zradili“, říkáme děvky nebo kurevníci. Jenže to jsou prostě jen feťáci, kteří neodolali pokušení opatřit si další dávku FEA s někým jiným. Ještě horší ale je, když si člověk na FEA vytvoří závislost. Pak se vrhá do stále nových vztahů, které vždy po pár měsících končí. Neumí zakotvit, protože potřebuje další dávky „drogy zamilovanosti“. Nebezpečí FEA je i v tom, že vyvolává „chemicky řízenou slepotu“. Příroda vám potřebuje zatajit, že ta vaše „úžasná holka“ je ve skutečnosti blbá jak vantroky a má na břiše špek. Jinak byste jí totiž neudělal dítě. Kvůli rauši z FEA si ji idealizujete. Když potom hladina FEA poklesne, nastupuje realistická „fáze prozření“. Zhruba po roce a půl se sám sebe ptáte: „Je fakt tak skvělá? Chci s ní zůstat?“

A když ji pak po letech náhodou potkáte, zděšeně si říkáte: „Co jsem jen na tý krávě viděl?!“ Bývalá přítelkyně je přitom pořád stejná. Prostě už jen nemáte v krvi FEA. Na co by se tedy měla moje dcera Michaela při hledání „pilulky na odmilování se“ zaměřit? Základní možnosti jsou dvě. Buď by Michaela měla vymyslet inhibitor fenyletylaminu, který účinek FEA zablokuje, případně enzym, který FEA rozloží. Nebo by měla objevit nějakou podobnou látku, jako je FEA, která by přednostně obsazovala jeho vazebná místa v mozku a bránila tak jeho účinku. Prostě „substituční léčbu lásky“ podobnou metadonu, která se nasazuje lidem závislým na opiátech.

3. Vznik vztahu: oxytocin

U mužů ve fázi akutní zamilovanosti klesá produkce hormonu testosteronu, který se jinak podílí na typicky samčí soupeřivosti a dominanci. Díky tomu jsou zamilovaní muži k partnerkám něžní. Ztrácejí agresivitu, chovají se jako děti, trapně šišlají... Když pak zamilovanost pomine a testosteron se jim vrátí na původní úroveň, neváhají svou lásku klidně i profackovat. Hrubián a primitiv se tak většinou bohužel projeví až po delším soužití. Pokud ale partnerku neproplesknete a váš vztah vydrží, FEA postupně nahradí oxytocin. Látka, kterou produkuje vaše hypofýza, bývá také nazývána „hormon mazlení“. Vylučuje se při dotýkání, objímání, hlazení a samozřejmě i při sexu. Dokonce platí přímá úměra: čím víc sexu a orgasmů, tím víc oxytocinu v krvi.

Párová vazba je spojení dvou lidí "chemickým lepidlem" (hbcprotocols.com) Jak oxytocin pomalu převažuje nad FEA, akutní zamilovanost ustupuje. Člověk se pod vlivem oxytocinu zklidňuje a stává se citlivějším k partnerovi. Tenhle hormon vytváří vztah a stabilizuje delší pouto – a to dokonce, i když nechcete. Když totiž hladina oxytocinu poklesne, začne se vám stýskat po člověku, který vám ji zvýšil. Právě proto je někdy tak obtížné oddělit sex od lásky. Chcete si jen nezávazně zašukat, ale kvůli oxytocinu se neplánovaně přitahujete a pak je vám smutno. Ani jízda na oxytocinu ale netrvá věčně. Příroda si kdysi touhle látkou zabezpečovala ochranu potomků rodiči po nezbytně nutnou dobu. Prehistorické páry spolu zůstávaly jen asi čtyři roky, než se jejich děti částečně osamostatnily. Pak se rodiče prostě rozešli, našli si dalšího partnera, a tak to jelo pořád dokola. A po kolika letech dnes ve většině zemí světa vrcholí křivka rozvodovosti? Správně, po čtyřech, kdy páru dojde oxytocin. Pokud má pár ovšem druhé dítě, rozvádí se nejčastěji po osmi letech.

4. Dlouhodobá závislost na partnerovi: endorfiny

Proč spolu některé páry zůstávají celý život? I za tím se skrývá chemie, respektive „hormony věrnosti“. Díky dlouhodobému vztahu se v nás totiž vylučují endorfiny – látky blízce příbuzné opiátům. Působí antistresově, vyvolávají pocit jistoty, klidu a bezpečí. Zatímco akutní zamilovanost připomíná nabuzení na pervitinu, tohle je naopak jako útlum na heroinu. Endorfiny jsou návykové a způsobují dlouhodobou závislost na partnerovi. Čím déle s ním vydržíte, tím víc se jich v jeho přítomnosti vyplavuje. V tom spočívá tajemství párů, které spolu žijí až do smrti. A právě tohle taky způsobuje bolest, když pak jeden partner zemře. Pozůstalý má prostě absťák, jako kdyby vysadil heroin. Endorfiny bohužel zeslabují účinek FEA. To také vysvětluje, proč v dlouhodobém vztahu mizí prvotní erotická fascinace a vášeň.

Nic si z toho ale nedělejte. Podle italských vědců totiž objev chemické podmíněnosti lásky nejspíš povede k vývoji hormonálních náhražek. Díky pilulce si pak budete moci romantické poblouznění se svou současnou partnerkou „sjet znovu“ i po deseti letech od seznámení... Brrrrr. A na závěr pravdivá píseň o tom, jak to končívá:

A TADY máte 11 příznaků, že se z vaší milé stává pěkná semetrika.