Americký psycholog Harry Harlow si zvolil makaky jako pokusná zvířata pro sérii experimentů, jejichž cílem bylo prokázat, že vztah mezi dětmi a matkami není založen pouze na potřebě potravy. Přestože byl jeho výzkum mnohokrát kritizován ochránci zvířat, přinesl cenné poznatky o jednom z nejsilnějších citů v existenci, kterým je mateřská láska.
Pokus, který vadil ochráncům zvířat
Experimenty Harryho Harlowa ukázaly, jak důležité jsou v našich životech doteky a blízkost druhých osob. K pokusům využil primárně makaky, dvě figuríny opic – jednu drátěnou a druhou z měkké froté látky. Vysvětlíme si nyní, jak jeho na první pohled podivný pokus probíhal.
Makakové byli jako pokusná zvířata jasnou volbou, protože testy na dětech by byly nepřijatelné. Harlow pracoval s makaky rhesus, kterým odebral mláďata a umístil je do klecí se dvěma modely "matek." Jeden model tvořila drátěná konstrukce s umělou bradavkou, která mláďatům poskytovala mléko. Druhý model byl měkký, potažený látkou, ale bez jakékoliv potravy. Shrňme si to tedy celé najednou. Mláďata měla na výběr mezi drátěnou figurínou, která jim poskytovala potravu, a měkkou, příjemnou na dotek, ale bez jídla.
Harlow chtěl vyvrátit teorii, že kojenci tíhnou k matkám pouze kvůli přítomnosti mléka a uspokojení základního pudu hladu. Nepřijímal myšlenku, že lidské vztahy jsou jen výsledkem uspokojení biologických potřeb.
Makakové rhesus sdílejí 94 % genetické informace s lidmi, což byl důvod, proč si je Harlow vybral. Navíc už s nimi měl zkušenosti ze svých dřívějších výzkumů, kdy se zaměřoval na jejich inteligenci. Tentokrát však pro mláďata vytvářel prostředí umělé matky.
Harlow čelil ostré kritice. Podle jeho asistentů skutečné matky zoufale reagovaly, když zjistily, že jim byla mláďata odebrána. Křičely a narážely hlavami do mříží. I mláďata silně naříkala a byla nejprve velmi sklíčená. Harlow však vytrval a brzy se objevily výsledky. Mláďata si začala vytvářet citový vztah k náhradní látkové „matce.“ Mazlila se s ní, hladila její froté tvář a nechtěla se od ní vzdálit. Opouštěla ji pouze v momentě, kdy pocítila hlad. V tu chvíli zamířila k drátěné náhradní matce s mlékem, kterou vnímala jen jako automat na jídlo. Rychle se najedla a pak vrátila se zpět k látkové náhradní matce.
Harlow pečlivě zaznamenával, kolik času mláďata strávila u každé z náhradních matek, a byl překvapen jasným výsledkem. Mláďata zcela preferovala látkovou „matku“ a k drátěné se obracela pouze pro potravu. Experiment ukázal, jak zásadní je pro dítě blízkost a tělesný kontakt s matkou. Poskytl důkaz, že mateřská láska není závislá na výživě, ale na doteku a přítomnosti. Proto dítě zůstává u matky i po odstavení, neboť mu nabízí právě onu blízkost. Harlow si poznamenal: „Člověk nežije výlučně z mléka.“
S těmito výsledky pokračoval ve výzkumu a přidal další faktor, a to tvář. Harlow se domníval, že tvář hraje při utváření vztahu mláděte k matce důležitou roli. V dalších experimentech proto začal figuríny „matek“ vybavovat obličejem. Pokud byla tvář přítomna od prvního kontaktu mláděte s figurínou, vše probíhalo stejně jako v předchozích pokusech. Když však tvář dodal až později, mláďata ji poškozovala. Harlow to vysvětloval tím, že si mláďata vytvořila pouto k původní podobě figuríny bez tváře.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Harlow
https://www.verywellmind.com/harry-harlow-biography-1905-1981-2795510
https://www.goodtherapy.org/famous-psychologists/harry-harlow.html
Podobné články
Doporučujeme
