Tajemná smrt deseti členů Ďatlovovy výpravy stále vzbuzuje silné emoce i po tolika letech od tragédie. V roce 1959 se desetičlenná expedice vydala na výstup do uralského pohoří. Přestože šlo o zkušené horaly, jejich životy skončily za velice podivných okolností, a vysvětlení jejich smrti vyšel najevo až v roce 2020.
Výprava, která nedopadla dobře
Desetičlenná expedice, vedená jistým Igorem Alexejevičem Ďatlovem, se v roce 1959 vydala na cestu s cílem zdolat pohoří Ural. Jeden z vrcholů, který měla tato zkušená a početná skupina dosáhnout, nesl název Otorten, což lze volně přeložit jako „Místo, kam nechoď.“ Z celé výpravy se tragicky zachránil jen jeden člen, a to Jurij Jefimovič Judin, který zemřel v roce 2013. Členové Ďatlovovy expedice byli všichni velmi dobře vycvičení a měli bohaté zkušenosti s horami. Navíc se mezi sebou dobře znali. Nejstaršímu z nich nebylo ani čtyřicet let a všichni byli v dobrém zdravotním stavu. Výstup měl sloužit také jako příprava na náročnější budoucí misi.
Tato tragická událost zůstává pro mnohé stále velkou záhadou, která ani dnes nemá vysvětlení. Těla horolezců byla nalezena roztroušená po sněhu, přičemž někteří z nich byli záhadně svlečení do naha. Mnohá těla byla vážně poškozená – někteří měli prasklé lebky, zlomená žebra a jednomu z nich chyběl jazyk. U některých byly dokonce zjištěny stopy radiace. Jediný, kdo přežil, byl Jurij Judin, který onemocněl na začátku expedice 28. ledna, a díky tomu měl paradoxně štěstí.
Píše se 2. února 1959 a horolezci zakládají svůj poslední tábor pod Horou mrtvých. Co přesně se odehrálo v následujících hodinách, zůstává nejasné. Zdá se však, že v táboře vypukla nečekaná panika, která přiměla členy výpravy k tomu, aby co nejrychleji opustili své stany. Co se však stalo? Nikdo neví. Někteří vyběhli ven jen ve spodním prádle, přestože si museli být vědomi, že v tak extrémním mrazu nemají šanci dlouho přežít. Podle dostupných informací pobíhali zmateně kolem tábora a odmítali se vrátit zpět do stanů.
Zinaida Alexejevna Kolmogorovová, Rustem Vladimirovič Slobodin a Igor Alexejevič Ďatlov se nakonec pokusili vrátit do tábořiště, avšak všichni tři zahynuli v důsledku podchlazení. U Slobodina navíc k podchlazení přispěla osmnácticentimetrová prasklina v lebce a četné modřiny. O něco později na podchlazení zemřeli také Georgij Alexejevič Krivoniščenko a Jurij Nikolajevič Dorošenko.
Ze zbývajících čtyř členů expedice zemřel jako první Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles. Tělo Ludmily Alexandrovny Dubininové bylo nalezeno ve zvláště zohaveném stavu – chyběl jí jazyk a obě oči. Navíc měla masivní vnitřní krvácení a zlomená žebra na obou stranách hrudníku. Posledním, kdo zemřel, byl pravděpodobně Alexander Sergejevič Kolevatov.
Děsivým faktem celé tragédie je, že se v okolí tábora nenašly žádné důkazy o přítomnosti dalších lidí kromě devítičlenné výpravy. Nebyly objeveny žádné známky fyzického střetu ani žádné stopy zvířat. Proč horolezci v mrazivé noci náhle opustili své stany? Co mohlo zkušené členy expedice tak vyděsit? A proč některým z nich chyběly orgány?
Tento záhadný příběh stále poskytuje prostor pro divoké spekulace a konspirační teorie, ale co se tam skutečně stalo, už se možná nikdy nedozvíme. To si říkali lidé do roku 2020, kdy vědci přišli s vysvětlením. Členy expedice tedy nezabilo UFO ani Sněžný muž, ale extrémní počasí ve spojení s lavinou, které nikdo z nich nezvládl.
Zdroje informací:
https://web.archive.org/web/20180227115535/http://dyatlov-pass.com/nikolai-thibeaux-brignolles
https://archive.org/details/deadmountainunto0000eich
Podobné články
Doporučujeme
