Henry Gunther, třiadvacetiletý mladík, se zapsal do historie způsobem, který by si nikdo z nás nepřál. Jen minuta zbývala do konce první světové války, když ho zasáhla kulka, která mu vzala život. Stal se tak úplně poslední obětí konfliktu, který si vyžádal přibližně 17 milionů lidských životů. Jeho příběh je příkladem tragické absurdity.
Největší smolař ve válce
"Tak nám zabili Ferdinanda," tuto proslulou větu, kterou spisovatel Jaroslav Hašek vložil do úst paní Müllerové, bytné jeho fiktivního hrdiny Josefa Švejka, zná snad každý. Atentát na následníka rakouského trůnu, Františka Ferdinanda d'Este, se stal jiskrou, která zažehla první světovou válku, tehdy známou jako Velká válka. Zatímco příběh Františka Ferdinanda, první oběti této války, je dobře známý, příběh poslední oběti Velké války upadl do zapomnění.
Henry Gunther se narodil 6. června 1895 do německo-americké rodiny ve východním Baltimoru, ve státě Maryland. Oba jeho rodiče byli potomky německých přistěhovalců. Gunther vyrůstal pod silným vlivem německé komunity v Highlandtownu, kde později pracoval jako účetní a bankovní úředník.
V září 1917 byl Henry Gunther přidělen k pěšímu pluku, který byl známý pod přezdívkou „Baltimore je náš“. Povýšili ho na seržanta a měl na starosti zásobování jednotky, včetně oděvů. V červenci 1918 dorazil do Francie jako součást amerických sil. Avšak poté, co poslal příteli do USA dopis, ve kterém si stěžoval na poměry v jednotce a odrazoval ho od vstupu do armády, mu byla za to snížena hodnost. Dopis totiž zachytili vojenští cenzoři a Henry byl degradován na vojína. Tuto ztrátu nesl velmi těžce.
Psal se 11. listopad 1918 a celá válkou zničená a vyčerpaná Evropa se těšila na konec konfliktu, který měl nastat přesně v jedenáct hodin, kdy mělo vstoupit v platnost příměří. Vojáci už od rána čekali na tuto chvíli, palba postupně utichala. Většina střel mířila jen do vzduchu, protože vojáci se snažili vystřílet náboje, aby nemuseli nosit těžké bedny s municí zpět do skladů. Minutu před oficiálním ukončením palby, tedy přesně v 10:59, byl Henry Gunther poblíž obce Chaumont-devant-Damvillers v severovýchodní Francii zastřelen. Tvrzení, že každá oběť války je zbytečná, platí v případě tohoto třiadvacetiletého amerického vojáka dvojnásob.
Nesmyslná smrt
Navzdory přímému rozkazu svých nadřízených Gunther vyrazil směrem k německému kulometnému hnízdu a začal po jeho obsluze střílet. Zmatení Němci ho zkoušeli zastavit voláním, že válka končí a ať přestane, ale Gunther je ignoroval. Zoufalí němečtí vojáci nakonec neměli jinou možnost než ho zastřelit. Zdá se to absurdní? Ano! A proč? Gunther, který paradoxně varoval svého přítele před nebezpečím vojenské služby, se tímto zoufalým útokem snažil očistit svou čest po snížení hodnosti, které na něj vrhlo stín hanby, vnímaný i jako ostuda pro jeho rodinu.
Dalším paradoxem tohoto příběhu je, že přestože Gunther se narodil v USA, jeho rodiče však byli němečtí imigranti, což z něj podle pozdějších rasových zákonů činilo čistokrevného Němce. Poslední obětí Velké války se tak stal muž německého původu, zastřelený Němci, který i přes svůj kritický pohled na válku bezhlavě zaútočil právě ve chvíli, kdy všichni vítali příměří.
Dne 11. listopadu 2008, na „Den veteránů“ (ve Francii „Den příměří“), byl Guntherovi odhalen památník nedaleko místa v Chaumont-devant-Damvillers v Lorraine, kde padl. O dva roky později, 11. listopadu 2010, byla v 10:59 německou společností Maryland odhalena pamětní deska přímo na jeho hrobu v USA.
Zdroje informací:
https://www.usar.army.mil/YearInPhotos/igphoto/2001961493/
https://veteransbreakfastclub.org/the-last-man-to-die-in-world-war-i/
Podobné články
Doporučujeme
