Psal se 2. prosinec roku 1804, když byl v pařížské katedrále Notre Dame Napoleon Bonaparte korunován Napoleonem I., prvním Francouzem s titulem císaře po tisíci letech. Papež Pius VII. předal Napoleonovi korunu, kterou si 35letý dobyvatel a vojevůdce sám nasadil na hlavu.
Vzestup a korunovace
Napoleon, narozený na Korsice, jeden z největších vojenských stratégů v dějinách, rychle stoupal v řadách francouzské revoluční armády na konci 90. let 17. století. V roce 1799 byla Francie ve válce s většinou Evropy a Napoleon se vrátil domů z egyptského tažení, aby se ujal vlády ve Francii a zachránil svůj národ před krachem.
Poté, co se v únoru 1800 stal prvním konzulem, reorganizoval armády a porazil Rakousko. V roce 1802 zavedl Napoleonský zákoník, nový systém francouzského práva, a v roce 1804 založil francouzské císařství.
Tím, co by samotného Napoleona i jeho císařství nejlépe definovalo, je způsob, kterým byl císař korunován. Samotná ceremonie se odehrála 2. prosince roku 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame, ačkoliv korunovace francouzských králů se tradičně odehrávaly v remešské katedrále. Ve chvíli, kdy papež položil korunu na oltář, ji Napoleon uchopil a korunoval sám sebe. Manželka Jósephine pak přijala korunu přímo od něj. Papež, sedící opodál, jen pozdvihl ruku v žehnajícím gestu. Napoleon se tím záměrně odlišil od monarchistického protokolu udržovaného Bourbony.
Prohry
V roce 1807 se Napoleonova říše rozkládala od Labe na severu, přes Itálii na jihu a od Pyrenejí až po dalmatské pobřeží. Od roku 1812 se Napoleon začal potýkat s prvními významnými porážkami ve své vojenské kariéře, absolvoval katastrofální invazi do Ruska, ve válce na poloostrově přišel o Španělsko s vévodou z Wellingtonu a v roce 1814 utrpěl totální porážku proti spojeneckým silám.
Po nezdarech byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud uprchl počátkem roku 1815 zpět do Francie a vytvořil novou velkou armádu, která zaznamenala dočasný úspěch, než 18. června roku 1815 utrpěla drtivou porážku u Waterloo proti spojeneckým silám pod vedením Wellingtona.
Na Svaté Heleně
Napoleon byl následně podruhé a tentokrát již definitivně vyhoštěn na ostrov Svatá Helena u afrického pobřeží, kde žil v domácím vězení s několika stoupenci. V květnu roku 1821 zemřel ve věku 51 let, pravděpodobně na rakovinu žaludku.
V roce 1840 bylo jeho tělo vráceno do Paříže a byl mu uspořádán velkolepý pohřeb. Napoleonovo tělo bylo převezeno skrz Vítězný oblouk a uloženo pod kopulí Invalidovny.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
