Psal se 15. červenec roku 1971, když během živého televizního a rozhlasového přenosu prezident Richard Nixon ohromil americký národ oznámením, že v následujícím roce navštíví komunistickou Čínu. Toto prohlášení znamenalo dramatický zlom v americko-čínských vztazích a také zásadní posun v americké zahraniční politice.
Vztahy s Čínou
Richard Nixon nebyl vždy tak horlivý v navazování kontaktů s Čínou. Od nástupu komunistů k moci v Číně v roce 1949 patřil Nixon naopak k těm nejhlasitějším kritikům amerických snah o navázání diplomatických vztahů s Čínou. Jeho politická pověst byla založena na silném antikomunistickém postoji a byl jednou z hlavních postav poválečného „rudého strachu“, během něhož americká vláda zahájila rozsáhlé vyšetřování komunistické subverze v Americe.
V roce 1971 přiměla prezidenta Nixona řada faktorů, aby svůj postoj k Číně přehodnotil. V první řadě to byla válka ve Vietnamu. Dva roky poté, co Američanům slíbil „mír se ctí“, byl Richard Nixon ve Vietnamu doslova „zakopán“ jako nikdy předtím.
Kalkul Henryho Kissingera
Jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger spatřil cestu ven. Od rozchodu Číny se Sovětským svazem v polovině 60. let 20. století Číňané zoufale hledali nové spojence a obchodní partnery. Kissinger chtěl využít příslib užších vztahů a větších obchodních možností s Čínou jako způsob, jak zvýšit tlak na Severní Vietnam – čínského spojence – aby dosáhl přijatelného mírového urovnání.
Kissinger se také domníval, že z dlouhodobého hlediska by se Číňané mohli stát mocným spojencem proti Sovětskému svazu, hlavnímu nepříteli Ameriky ve studené válce. Kissinger takovou zahraniční politiku nazýval „reálnou politikou“ neboli politikou, která upřednostňovala jednání s jinými mocnými národy spíše na základě praktického přístupu než na základě politické doktríny či etiky.
Cesta za mírem
V roce 1972 podnikl Nixon svou historickou „cestu za mírem“ a zahájil dlouhý a postupný proces normalizace vztahů mezi Čínskou lidovou republikou a Spojenými státy. Ačkoli tento krok pomohl oživit Nixonovu upadající popularitu a přispěl k jeho vítězství ve volbách v roce 1972, nepřinesl výsledky, v něž Kissinger doufal.
Zdálo se, že Číňané mají jen malý vliv na vyjednávací pozici Severního Vietnamu, a vietnamská válka se nadále protahovala až do stažení Spojených států v roce 1973. Navíc rodící se americko-čínské spojenectví nemělo žádný měřitelný dopad na americko-sovětské vztahy. Nixonova návštěva se však ukázala jako přelomový okamžik v americké zahraniční politice – připravila půdu pro budoucí americké prezidenty, aby ve svých mezinárodních vztazích uplatňovali princip takzvané reálpolitiky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
