Dne 11. května roku 1934 se v důsledku mohutné bouře dostaly miliony tun svrchní vrstvy půdy z vyprahlé oblasti Velkých plání ve Spojených státech až na východ do New Yorku, Bostonu a Atlanty.
Zemědělství
V době osídlování Velkých plání v polovině 19. století byla tamější země porostlá prérijní trávou, která zadržovala vláhu v zemi a zabraňovala tak během období sucha odvátí většiny půdy. Na počátku 20. století však zemědělci velkou část trav hlubokou orbou rozorali a vytvořili pole.
Vstup Spojených států amerických do 1. světové války v roce 1917 vyvolal velkou potřebu pšenice a farmy začaly svá pole využívat až do krajnosti a pomocí nově vynalezeného traktoru rozorávaly stále více travnatých ploch. V orbě se pokračovalo i po válce, kdy zavedení ještě výkonnějších benzinových traktorů celý proces urychlilo. Během dvacátých let 20. století vzrostla produkce pšenice o 300 %, což v roce 1931 způsobilo dokonce přebytek na trhu.
Sucho
V tomto roce se v regionu rozšířilo velké sucho. Jak úroda odumírala, vítr začal vznášet prach z příliš zoraných a spásaných pozemků. Počet hlášených prašných bouří se zvýšil ze 14 v roce 1932 na 28 v roce 1933. V následujícím roce se četnost bouří snížila, ale jejich intenzita naopak vzrostla a v květnu 1934 vyvrcholila dosud nejsilnější bouří.
Během dvou dnů zachytily a odnesly větry o vysoké intenzitě přibližně 350 milionů tun bahna a půdy ze severních Velkých plání až na východní pobřeží. Podle deníku The New York Times se prach „usazoval v očích a krku plačících a kašlajících Newyorčanů“, a dokonce i lodě vzdálené asi 300 mil od pobřeží zaznamenaly, jak se prach usazuje na jejich palubách.
Prachová mísa
Prachové bouře přinutily tisíce rodin z Texasu, Arkansasu, Oklahomy, Colorada, Kansasu a Nového Mexika vystěhovat se do Kalifornie, kde se jim posměšně říkalo „Okies“, a to bez ohledu na to, ze kterého státu pocházely. Tito přesídlenci zjistili, že život na Západě není o moc snazší než ten, který opustili, protože v nejhorších letech Velké hospodářské krize bylo málo práce a mzda byla mizivá.
Další mohutná bouře z 15. dubna 1935, známá jako „černá neděle“, ještě více upozornila na zoufalou situaci v oblasti Velkých plání, kterou reportér Robert Geiger nazval „Dust Bowl“ – prachová mísa. V tomto roce začala administrativa prezidenta Franklina D. Roosevelta v rámci programu New Deal prosazovat federální regulaci zemědělských metod, včetně střídání plodin, setí trávy a nových metod orby. To do jisté míry fungovalo a snížilo výskyt prašných bouří až o 65 %, ale skutečnou úlevu přinesl až konec sucha na podzim roku 1939.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
