30. července roku 1943 se Adolf Hitler dozvídá, že se Itálie, do té doby úhlavní spojenec Osy, snaží koupit čas, aby mohla vyjednávat se Spojenci o podmínkách kapitulace ve světle Mussoliniho mocenského pádu. Nacistické Německo italským ujištěním o loajalitě nedůvěřovalo a na zradu svého spojence se připravovalo.
Návštěva Mussoliniho
Adolf Hitler se v pokročilejší fázi druhé světové války velice obával, že je takový obrat událostí možný nebo dokonce pravděpodobný. Itálie byla do té doby prakticky jediným opravdovým spojencem nacistického Německa, ačkoli je pravdou, že v mnohých situacích (např. bitva o Francii) byla středoevropské velmoci spíše na obtíž.
Hitler Itálii navštívil 19. července, aby Mussolinimu osvětlil jeho neúspěšné vojenské vedení. Samotná italská neschopnost v této fázi války byla evidentním a vypovídajícím důkazem toho, že celá země vedena Mussolinim postupně selhává a brzo se přikloní k vyjednávání se Spojenci.
Této skutečnosti si byl nepochybně vědom i Adolf Hitler, ač si ji zprvu odmítal připustit. V případě italského zkolabování by totiž celý poloostrov zůstal plně otevřený následné spojenecké okupaci. Navzdory polovičatému ujištění od Mussoliniho, že Itálie bude pokračovat v boji, se Hitler začal připravovat na velice reálnou vyhlídku kapitulace Itálie.
Nacisté očekávali kapitulaci Itálie
Když byl Mussolini o šest dní později zbaven moci a zatčen svou vlastní policií, Hitler shromáždil Goeringa, Goebbelse, Himmlera, Rommela a vrchního velitele německého námořnictva Karla Dönitze ve svém velitelství.
Právě zde a těmto „vyvoleným“ nacistickým pohlavárům Hitler vyjevil své plány, na kterých v tu dobu již pracoval. Mezi nimi například Operace Dub, v rámci níž by byl Mussolini zachráněn ze zajetí, obsazení Říma německými silami a reinstalace Mussoliniho fašistické vlády, Operace Black, tedy německá okupace celé Itálie a rovněž Operace Axis, tedy zničení italské flotily, aby se zabránilo jejímu případnému zabavení Spojenci.
Hitlerovi poradci naléhali na opatrnost a obezřetnost, zejména proto, že by tyto náročné operace vyžadovaly stažení vojáků z východní fronty. Situace tehdy byla z pohledu nacistického velení složitá.
Zpráva ze Záhřebu
Spojenci se doposud „nepohnuli“ směrem k Římu, a přestože byl Mussolini zatčen, italská vláda se stále formálně nevzdala. Nacistickému Německu se dostalo ujištění i od Mussoliniho nástupce, generála Badoglia. Ten uvedl, že Itálie bude i nadále pokračovat v boji na straně Německa.
Přes to všechno 30. července zastihla Adolfa Hitlera zpráva od šéfa bezpečnostní policie v Záhřebu. Italský generál se tamějšímu chorvatskému generálovi svěřil, že italská ujištění o loajalitě vůči Německu „byla nacistickému velení sdělena pouze k získání času pro uzavření dohod s nepřítelem“.
Vzhledem k tomu, že Němci italskou zradu očekávali, se spojenecké italské tažení protáhlo prakticky až do samotného konce války. Ihned po kapitulaci Itálie 8. září totiž Němci celou zemi odzbrojili a obsadili, Mussolini byl 12. září v rámci Operace Dub osvobozen německým komandem a maršál Albert Kesselring po celou dobu velice obratně využíval hornatou krajinu střední Itálie k zadržovacím a ústupovým bojům se Spojenci.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
