Psal se 1. červenec roku 1916, když Britové zahájili masivní ofenzívu proti německým silám v oblasti řeky Sommy ve Francii. Během předchozího týdne zasáhlo německé pozice poblíž Sommy 250 tisíc spojeneckých granátů, načež asi 100 tisíc britských vojáků vyběhlo ze svých zákopů do země nikoho v očekávání, že bude cesta volná.
Masakr v bitvě na Sommě
První světová válka je pověstná svou velice statickou a brutální povahou, do které se promítly ty nejhorší aspekty zákopového boje. I přes intenzivní bombardování německých pozic u Sommy se likvidaci vyhnuly desítky německých kulometů, do kterých britská pěchota napřímo naběhla a byla zmasakrována.
Do konce dne zemřelo 20 tisíc britských vojáků a dalších 40 tisíc bylo zraněno. Co do počtů obětí se jedná o jeden z nejtěžších dnů v britské vojenské historii. Katastrofální a brutální bitva na Sommě se nakonec protáhla na více než čtyři měsíce, během kterých spojenci postoupili vpřed o pouhých pět mil.
Když v srpnu roku 1914 vypukla první světová válka, sešikovaly se velké zástupy britských mužů, aby se přihlásili k vojenské službě. V té době se totiž obecně mělo za to, že válka skončí do šesti měsíců. Jen do konce roku 1914 však bylo na evropských bojištích zabito více než milion vojáků různých národností a konečné vítězství spojenců či centrálních mocností bylo v nedohlednu.
Zákopová válka na západní frontě
Na západní frontě (bitevní linii táhnoucí se přes severní Francii a Belgii) se bojovníci usadili v zákopech a začala strašlivá opotřebovací válka, která spoléhala na to, že nepřítel již nebude schopen v nákladné válce pokračovat. Nadšení potenciálních nových dobrovolníků utlumili zmrzačení a šokovaní vojáci vracející se do Británie s příběhy o kulometech, dělostřeleckých palbách a jedovatých plynech.
S cílem „sehnat“ dostatek mužů k zahájení rozhodující ofenzívy proti Německu nahradila Británie dobrovolnou službu povinným odvodem v lednu roku 1916, když přijala zákon vyzývající k narukování všechny svobodné muže ve věku 18 až 41 let. Koncem června, kdy ještě stále zuřila bitva u Verdunu, se Británie začala připravovat na svou hlavní ofenzívu podél 21 mil dlouhého úseku západní fronty severně od řeky Sommy.
Britové jako předehru k útoku týden vytrvale bombardovali německé zákopy. Britský polní maršál Douglas Haig, velitel britských expedičních sil, se domníval, že dělostřelectvo zdecimuje německou obranu a umožní Britům klíčový průlom – ve skutečnosti však dělostřelecký nápor zdecimoval jen potenciální moment překvapení.
Když bombardování časně z rána 1. července ustalo, německé osádky kulometů a dalších zbraní se vynořily ze svých opevněných zákopů a připravily se k obraně. V 7:30 zaútočilo na německé pozice 11 britských divizí najednou, z nichž většina byla v průběhu dne zastřelena. Vojáci optimisticky nesli těžké zásoby na dlouhý pochod, jen málokdo se však dostal od svého zákopu dále než 500 metrů. Pět francouzských divizí, které ve stejnou dobu zaútočily jižně od Sommy, si vedlo o něco lépe, ovšem bez britského úspěchu se dalo z výsledků vytěžit jen málo.
Metr území za deset životů
Po páteční katastrofě se Haig přiklonil k menším variantám postupu, všechny však končily neúspěšně. Na každých získaných 100 metrů vyhaslo více než 1000 spojeneckých životů. Ani britské zavedení tanků do války (15. září) nedokázalo patovou situaci v bitvě na Sommě prolomit. V říjnu proměnily silné deště bojiště v moře bahna a 18. listopadu Haig definitivně odvolal ofenzívu na Sommě – po více než čtyřech měsících masového umírání.
Bitva na Sommě měla jeden hlavní účinek – dokázala odklonit německé jednotky od bitvy u Verdunu. Jinak se jednalo o katastrofální vojenský počin, který stál život desítky tisíc vojáků. Spojenci získali pouhých 324 čtverečních kilometrů, přičemž během bitvy přišlo o život, bylo zraněno nebo pohřešováno více než 600 tisíc britských a francouzských vojáků. Německé ztráty na tom byly obdobně, překonaly hodnotu 650 tisíc vojáků. Ačkoli byl Douglas Haig za nákladnou a brutální bitvu tvrdě kritizován, jeho „ochota“ obětovat obrovské množství mužů a zdrojů do patové situace podél západní fronty nakonec přeci jen přispěla ke kolapsu vyčerpaného Německa v roce 1918.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
