Eskalace situace
Korea, která dříve spadala pod Japonsko, byla po druhé světové válce rozdělena do okupačních zón, podobně jako třeba poválečné Německo a Berlín. Americké síly přijaly kapitulaci japonských vojsk v Jižní Koreji, zatímco sovětské síly učinily totéž na území severní Koreje.
Podobně jako ve zmiňovaném Německu se však „dočasné“ rozdělení brzy stalo trvalým a vlastně i velice těkavým. Sověti pomáhali s nastolením komunistického režimu v Severní Koreji, zatímco Spojené státy se staly hlavním zdrojem finanční i vojenské podpory Jižní Koreje.
Situace mezi oběma zeměmi byla napjatá a stále eskalovala. Vyvrcholením byl pak 25. červen roku 1950, kdy severokorejské síly překvapily svým vpádem do „nepřátelské země“ jihokorejskou armádu a malou tamější americkou sílu.
Severokorejské síly neotálely a ihned se vydaly k hlavnímu městu Soulu. Spojené státy americké reagovaly prosazením rezoluce Rady bezpečnosti OSN vyzývající k vojenské pomoci Jižní Koreji – je dobré podotknout, že Rusko (Sovětský svaz) nebylo přítomno, aby akci vetovalo, neboť tou dobou Radu bezpečnosti bojkotovalo.
Rezoluce OSN a korejská válka
S rezolucí v ruce vyslal prezident Harry S. Truman americké pozemní, vzdušné i námořní síly do Koreje, aby se zapojily do toho, co on sám nazval „policejní akcí“. Americká intervence pochopitelně otočila vývoj války a americké i jihokorejské síly nejen že vytlačily severokorejskou armádu, ale dokonce vpochodovaly do Severní Koreje.
Tato akce však koncem roku 1950 podnítila masivní zásah komunistických čínských sil – v tu chvíli se válka dostala do patové a velmi krvavé situace. Příměří, které konflikt ukončilo, bylo mezi Spojenými státy a Severní Koreou podepsáno až v roce 1953.
Dohoda o příměří mimo jiné vyústila také v pokračující rozdělní Severní a Jižní Koreje na téměř totožném geografickém bodě jako před konfliktem. Výsledek tedy nepřinesl znatelné „zisky“ ani jedné straně, pouze mnoho obětí.
Korejská válka byla prvním významnějším sporem studené války. V konfliktu zahynulo přes 55 tisíc amerických vojáků. Korejská válka byla navíc první jakousi „omezenou válkou“, v níž primárním cílem USA nebyla úplná porážka nepřítele, ale spíše ochrana Jižní Koreje.
Obrovské ztráty a odpor amerického lidu
Pro americkou vládu byl tento přístup tehdy jedinou racionální možností, jak se vyhnout případné třetí světové válce a zabránit riskantnímu a nákladnému „roztahování“ amerických zdrojů a sil po celém světě.
Do války bylo zapojeno obrovské množství vojenských sil. Je nutno zmínit, že například Jižní Korea disponovala necelými 600 000 vojáky, USA nasadily přes 400 tisíc vojáků a zapojilo se mnoho dalších zemích. Severní Korea korigovala necelých 300 tisíc vojáků a zdaleka nejmasivnější armádu nasadila komunistická Čína, která pro konflikt uvolnila 2 300 000 vojáků. Ztráty byly rovněž obrovské – odhaduje se, že bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno přes 2,5 milionu Korejců.
Ukázalo se, že válka působila psychologicky i na americký lid, jenž byl historicky zvyklý na totální vítězství, kterého bylo dosáhnuto jak v první, tak ve druhé světové válce. Z tohoto důvodu si korejská válka nikdy nezískala „podporu veřejnosti“ a národní semknutí, jako tomu bylo například ve druhé světové válce. Nepopulární byl zejména prezident Truman, který z dalších prezidentských voleb odstoupil již po prohraných primárkách v New Hampshiru.
Zdroje: History, Wikipedia