Konec takzvané napoleonské éry evropských dějin je tradičně datován k 18. červnu roku 1815. Toho dne totiž Napoleon Bonaparte, jeden z největších vojevůdců a nejproslulejších evropských diktátorů, utrpěl z rukou vévody z Wellingtonu porážku u belgického Waterloo. Bitva se zapsala do historie jako definitivní Napoleonova porážka, která ho přiměla k následné abdikaci. Zbytek života dožil Napoleon v poklidu na vzdáleném ostrově Svatá Helena v Atlantiku u pobřeží Afriky.
Napoleonův nástup
Napoleon Bonaparte, narozený na Korsice, je považován za jednoho z největších vojenských stratégů v historii. Jeho vliv a sláva začaly rychle vzrůstat již v řadách Francouzské revoluční armády koncem 90. let 18. století. Otěže svého národa přebíral Napoleon v opravdu nezáviděníhodné situaci.
V roce 1799 byla totiž Francie ve válce s většinou Evropy a Napoleon se vrátil domů ze svého egyptského tažení, aby svůj národ zachránil před totálním kolapsem. Poté, co se v únoru roku 1800 stal prvním konzulem, reorganizoval francouzskou armádu a porazil Rakousko.
V roce 1802 zavedl takzvaný Napoleonský zákoník, nový systém francouzského práva, na což plynule navázal v roce 1804 svou korunovací na francouzského císaře v katedrále Notre-Dame. V roce 1807 pak definitivně ovládl celou říši, která se rozprostírala na území od řeky Labe na severu přes Itálii na jihu a od Pyrenejí až k dalmatskému pobřeží.
Cesta na dno
Počínaje rokem 1812 se Napoleon začal potýkat s prvními významnějšími porážkami své vojenské kariéry, a to zejména v souvislosti s katastrofální invazí do Ruska. Ve španělské válce za nezávislost ztratil Španělsko ve prospěch vévody z Wellingtonu a v roce 1814 utrpěl definitivní porážku proti silám koaličních mocností.
Následující příběh Napoleonova života je poměrně dobře známý – císař byl vyhoštěn na ostrov Elba ve Středozemním moři, odkud však počátkem roku 1815 uprchl zpět do Francie. Vylodil se v zátoce San Juan u Cannes, kde se k němu připojily všechny jednotky, které proti němu byly poslány. Před městem Grenoble mu pak zkřížily cestu tři pluky královské armády, před které Napoleon předstoupil a vykřikl: „Vojáci! Poznáváte mne? Kdo z vás chce střílet na svého císaře? Střílejte tedy!“
Nový režim
Na Napoleona nikdo nevystřelil a všichni přítomní se přidali na jeho stranu. Později se přidal i maršál Michel Ney, který se předtím nechal slyšet, že Napoleona přiveze v železné kleci. Známým se stal Napoleonův vzkaz Ludvíku XVIII.: „Drahý bratranče, neposílej mi již další vojáky prosím, mám jich už dostatek.“
Cesta k trůnu byla volná. Napoleon se znovu ujal vlády a nastolil nový režim, Ludvík XVIII. byl nucen uprchnout za hranice. Napoleon svou aktivitou zapříčinil vznik sedmé koalice, skládající se z Velké Británie, německých a italských států, Rakouska, Ruska, Nizozemí, Portugalska, Španělska a Švédska. Přestože Napoleon vysílal mírové signály všemi směry, správně tušil, že válka je nevyhnutelná a že proti Francii opět stojí téměř celá Evropa.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
