Elita armády
Výsadkáři patřili vždy k elitním složkám všech armád a ta německá za druhé světové války nebyla výjimkou. Jednalo se o extrémně efektivní způsob vedení války, který nacistickému Německu pomáhal prosazovat onen koncept bleskové války. Jedním z prvních skutečně efektivních využití výsadkářů nacistickou armádou bylo například obsazení Dánska, které trvalo pouhých 6 hodin a výsadkáři v něm sehráli důležitou roli.
Na tento úspěch chtěl Hitler a německé velení navázat v roce 1941 v rámci Operace Merkur, která počítala s obsazením ostrova Kréty. Hitler chtěl tímto krokem zabezpečit jižní křídlo Wehrmachtu – před plánovaným útokem na Sovětský svaz totiž potřeboval balkánské státy na své straně nebo minimálně pod svojí kontrolou.
Tažení na jih začalo 6. dubna, když byla v Bělehradě svržena proněmecky orientovaná vláda a nacistické Německo muselo reagovat vojenskou výpravou do Jugoslávie a Řecka. 17. dubna jugoslávská armáda padla, koncem měsíce následovaly i Atény. Britské jednotky, které Řekům při obraně pomáhaly, se musely nuceně stáhnout právě na Krétu.
Invaze na Krétu
Zmíněná Kréta se brzy dostala do hledáčku německého velení, neboť představovala extrémně důležitou strategickou pozici ve Středozemním moři, ze které by potenciálně mohly startovat letouny, zejména pak německé bombardéry k náletům na naftová pole nedaleko rumunské Ploješti.
Obranné jednotky si na Krétě pod vedením generála Bernarda Freyberga zpočátku nedělaly mnoho starostí – ostrov byl chráněn Královským námořnictvem a se vzdušným útokem nikdo nepočítal. Až do doby, kdy se Spojencům podařilo dešifrovat německé depeše o plánovaném vzdušně námořním výsadku.
Na německé straně se k boji přichystali jak výsadkáři, tak i divize univerzálních horských myslivců, celkově přibližně pětadvacet tisíc elitních jednotek. Na straně obránců stálo na počátku bitvy o Krétu asi 18 tisíc britských, 10 tisíc řeckých, 7 tisíc novozélandských a 6 tisíc australských vojáků.
Výsadek
Plán byl na papíře poměrně jednoduchý – dopravit připravené elitní jednotky transportními letouny na ostrov, obsadit letiště a čekat na podporu, která připluje na palubách zrekvírovaných plachetnic a malých parníků. Obránci byli rozptýlení po celém ostrově, což je z dnešního pohledu zpětně považováno za chybu – generál Freyberg se měl dle obecného konsenzu zaměřit primárně na obranu letišť, neboť takto dle známé zásady „kdo chce ubránit vše, zpravidla vše ztratí“ o ostrov přišel.
Na počátku operace se psal 20. květen 1941. Výsadkáři měli seskočit na různá místa na ostrově a odříznutím hlavních center se pokusit paralyzovat obranu. První fáze útoku spočívala v náletu několika stovek bombardérů za doprovodu ochranných stíhaček. Německé letouny intenzivně bombardovaly strategické body na ostrově a zejména obranné pozice nepřítele u letišť.
Následovala druhá fáze, která spočívala v transportu parašutistů nad ostrov a jejich následném výsadku. Toho dne měla být přepsána historie, neboť měl být poprvé v dějinách dobyt celý ostrov výhradně pomocí vzdušně výsadkových jednotek.
Zdroj: 100+1, Wikipedia