Po konci války se bezpečnost dostala do rukou komunistické strany ještě před převratem v roce 1948. Ihned byly zajištěny seznamy konfidentů gestapa. Naprostá většina, která pro rozvědku měla nějakou cenu, se poté stala agenty StB, nebo přímo příslušníky. Dalo by se říct, že první síť informátorů před a těsně po únoru 1948 byla složena hlavně z lidí s kolaborantskou minulostí. Myšlenkové veletoče u českého národa zažil také rabín Karol Sidon. V domě s nimi společně žila rodina, která byla dřív v kolaborantské Vlajce, poté se stali členy komunistické strany a donašeči StB. Ostatně z organizace Vlajka se také rekrutovalo značné množství konfidentů, ale i příslušníků. Kolaborantská Svatováclavská rota měla být StB zrekrutována skoro celá. V Trojanově filmu Toman (který se dle tvůrce drží archivních dokumentů a vzpomínek) můžeme vidět, jak KSČ posílá dozorce pracovního tábora pro Židy v Polsku Mariana Kargula do Brazílie jako obchodního zástupce těžkého průmyslu Československa. Zde je však poznán místními Židy a urychleně stažen. Následující řádky ovšem ukazují, že se StB neštítila zrekrutovat ani pachatele genocidy na českém národě.

Max Rostock

Narodil se 29. září 1912 do rodiny malířského mistra, měl ještě 4 sourozence – 2 bratry a 2 sestry. Byl vyučen obchodním příručím, poté v učení pokračoval u svého otce. Povolání malíře však nevykonával dlouho, roku 1933 vstupuje do SA, následně do NSDAP. Pokoušel se podnikat, což ztroskotalo, vrátil se tedy zpět do otcovy firmy. Jeho straničtí kolegové jej doporučovali do administrativy ludwigshafenské služebny SD, jeho úkolem byla výzvědná a teroristická (provokační) činnost proti francouzskému Sársku a Švýcarsku. Jelikož se osvědčil a s jeho rasovým původem také nebyl problém, mohl roku 1935 vstoupit do SS.

Max Rostock byl jedním z těch, kteří se podíleli na vypálení Lidic. Byl dokonce jedním z velitelů, který vysvětloval a popisoval SSmannům, kde leží jaké stavení, kde mají shromáždit lidi a podobně. V roce 1949 je ve Francii zatčen a dopraven do Československa, o dva roky později dostává trest smrti. Ten však nebude vykonán, ačkoliv Státní bezpečnost vykonání doporučuje. Ministr spravedlnosti dr. Václav Škoda však doporučuje prominutí trestu. Ten mu byl změněn na doživotí a ve vězení se ihned stává agentem StB, která jej vytěžuje, má „fešácký kriminál“. O svém životě chce natočit film, ve vězení začal psát scénář, a dokonce udělal i plakát. S estébáky měl dobrý vztah, neustále jim připomínal, že on je také bývalý zpravodajec. Později mu byl trest snížen na 25 let, ty si však také celé neodseděl a brzy byl vyslán do Západního Německa, kde měl vykonávat zpravodajskou činnost. Ihned zběhl a v Německu již zůstal, umírá roku 1986.

Werner Tutter

Příběh Tuttera je velice podobný předchozímu. Milost, kterou doporučoval Škoda, zahrnovala i jeho. Narodil se v Praze do německé rodiny, byl inženýrem a uměl 8 jazyků. Za první republiky pracoval jako technik, už tehdy byl znám policii jako radikální nacionalista a člen Sudetoněmecké domácí fronty. Ta se později přetransformovala na Sudetoněmeckou stranu. Stal se příslušníkem Waffen SS. Byl účastníkem dnes celkem neznámého masakru na Ploštině. Mělo zde být zabito přes dvacet domnělých partyzánů a jejich pomahačů. Tutterův příběh je takřka stejný jako Rostockův, ve vězení se stal agentem StB, později byl nasazen do Německa, kde již zůstal. Umírá roku 1983 v Bad Kötzting.

Zbývá jen dodat, že všechny zmíněné milosti podepsal „tatíček dělníků“ Antonín Zápotocký.

ZDROJE:

https://de.wikipedia.org/wiki/Werner_Tutter

https://de.wikipedia.org/wiki/Max_Rostock

https://zlin.rozhlas.cz/smrt-prinesl-tutter-muz-kteri-ridil-vrazdeni-na-valassku-dozil-jako-vazeny-obcan-8188587

https://de.wikipedia.org/wiki/Massaker_von_Lidice