Útok ruské armády na Ukrajinu stále trvá a Vladimir Putin jej stále vede s úmyslem „demilitarizovat a denacifikovat“ suverénní ukrajinský stát, „ochránit“ ruské obyvatelstvo na cizím území a ubránit Rusko před hrozbou Západu. Celá situace se až absurdně podobá událostem v počátku druhé světové války, kdy se Sovětský svaz uchýlil k napadení jak Polska, tak Finska. Napadení Finska se mimo jiné často označuje jako zimní válka, přestože šlo o jednostrannou agresi. Sovětský diktátor Josif Stalin tehdy doopravdy odkryl své karty a postavil sám sebe v mezinárodních očích vedle Adolfa Hitlera, jenž druhou světovou válku v Evropě rozpoutal. Na sovětské geopolitické kroky z počátku druhé světové války se z dnešní perspektivy často zapomíná, a to vzhledem k obrovskému počtu obětí ruského obyvatelstva a ke skutečnosti, že Sovětský svaz byl na konci války jednou z vítězných mocností.
Následující třídílná série se pokusí objasnit analogii mezi sovětskou a ruskou agresí k okolním státům, v jejímž rámci rovněž poukáže na aspekty, které obě historické etapy spojují. Díl I. – Pakt Ribbentrop-Molotov a sovětsko-německé vztahy v počátcích druhé světové války
Pakt Ribbentrop-Molotov a ruský výklad dějin
Napadení Polska hitlerovským Německem je převratnou historickou událostí, o které ví snad každý, kdo na základní či střední škole nezaspal všechny hodiny dějepisu. Horší už je to ve společnosti se všeobecným povědomím o paktu Ribbentrop-Molotov a sovětským napadením Polska i Finska.
Výklady o zmíněném paktu se rozchází, zejména v závislosti na tom, pochází-li ze strany ruské propagandy či nikoli. Ruská propaganda a ruský výklad historie totiž navazuje na tradici sovětskou – tedy na „skutečnost“, že se Stalin s Adolfem Hitlerem na smlouvě o neútočení dohodl pouze proto, aby získal čas a mohl Sovětský svaz lépe připravit na válku s nacistickým Německem, na které by pak zároveň mohl udeřit mnohem tvrději. Tento výklad tedy o paktu Ribbentrop-Molotov hovoří jako o geniálním politickém kalkulu Josifa Stalina.
Stalinův politický kalkul?
Nelze se divit tomu, jak absurdně podobná argumentace vyznívá v kontextu událostí, jež následovaly – Poláci a Finové by mohli vyprávět. Druhý výklad o paktu hovoří rovněž jako o Stalinově politickém kalkulu, nicméně úplně opačném. Jednoduše chtěl z dohody a potenciálních územních zisků benefitovat, rovněž plánoval konečné vypořádání se se západním kapitalismem. Ta úplně nejkrásnější situace během druhé světové války nastala ve Stalinových očích tehdy, kdy Adolf Hitler napadl západní Evropu a vyhlášení války bylo na spadnutí také mezi Francií a Velkou Británií.
Stalin v tom viděl jasnou příležitost – tři největší evropské mocnosti se zdevastují a unaví navzájem a on posléze s obrovskou sovětskou armádou udeří a smaže z povrchu evropského kontinentu kapitalismus, čímž naplní Leninovy myšlenky o, jestli ne světové, tak alespoň evropské nekapitalistické proletářské společnosti. K realizaci tohoto „plánu“ pochopitelně vzhledem k vývoji událostí a zejména vzhledem k napadení Sovětského svazu nikdy nedošlo.
Sovětská podpora nacistického Německa
Sovětskému a ruskému výkladu o podstatě sovětsko-německé dohody o neútočení nelze přikládat váhu rovněž z toho důvodu, že se Sovětský svaz v prvních letech druhé světové války velice zasloužil o řádné zásobování německé Třetí říše. Spolehlivě na světových trzích skupoval všechno zboží důležité pro vedení války a ze svých přístavů je posléze přes Transsibiřskou magistrálu dopravoval do Evropy a následně do nacistického Německa. V případě, že by se tedy pokusily západní evropské mocnosti o jakoukoli extrémnější podobu námořní blokády obchodních tras vedoucích do Německem ovládaných přístavů, pozbyl by tento krok vzhledem k sovětské aktivitě významnější efektivity.
Jednalo se zpravidla o důležitý sortiment, který zbrojící stát jednoduše potřebuje. Zmínit lze například kaučuk, jehož obrovské množství je potřeba k výrobě nejrůznějších těsnění, pneumatik a dalších věcí. Na počátku války byl pro nacistické Německo Sovětský svaz více než 50% dodavatelem zboží potřebného pro válku a zbrojní průmysl.
Vraťme se ale na úplný počátek druhé světové války. Týden po podepsání paktu Ribbentrop-Molotov napadlo nacistické Německo Polsko, stalo se tak 1. září roku 1939. Sovětský svaz se k invazi do Polska připojil 17. září a přibližně do dvou týdnů bylo hotovo. Polsko bylo rozděleno a anektováno Německem a Sovětským svazem v souladu s Německo-sovětskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie ze dne 28. září 1939.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
