Zdroj: By Unknown author - Журнал «Огонёк» № 3 от 1938 год, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46844647

Období Velkého teroru v letech 1936–1937 v Sovětském svazu přineslo rekordní počet obětí. Strach prostoupil celou společnost. Přitom se o strůjcích teroru a jeho skutečné podstatě dozvídáme až nyní. Kdo byl skutečně Nikolaj Ježov, nejobávanější člověk v SSSR po Stalinovi?

Václav Adamus 17.12.2021, 14:04

Narodil se symbolicky 1. května 1895, tedy v den komunistického svátku 1. máje. Jeho otec byl ruský rolník, který měl spoustu zálib a vystřídal řadu zajímavých povolání – živil se například jako lesní strážný či vedoucí nevěstince. Maminka Nikolaje byla Litevka. Ježov sám kromě ruštiny mluvil také polsky a litevsky. Jeho vzdělání bylo pouze základní, a ačkoliv o něm historici soudí, že nebyl příliš inteligentní, měl zálibu ve skládání poezie, hlavně milostné a lyrické. Jak později uvidíme, měl zálibu v ženách i mužích...

I když Ježov později nechával popravovat zbylé carské důstojníky, kteří z nějakého důvodu setrvali v Rudé armádě, sám sloužil v carském vojsku mezi lety 1915–1917. Ještě před Říjnovou revolucí se obezřetně přidal k bolševikům. Tedy k Rudé armádě. Jeho přátelství s Lazarem Kaganovičem (1893–1991) mu později otevřelo dveře do vnitřního kruhu vůdce SSSR Josifa Stalina.

Vzorný soudruh

Nikolaj Ježov dělá kariéru ve stranickém aparátu, ačkoliv většinu svého času tráví jako „kancelářská krysa“ – většinou jako sekretář různých výborů strany nebo jako tajemník distribučního oddělení strany. V roce 1934 se však stává poprvé mocným – dostává post v Ústřední komisi stranické kontroly, což je orgán, který prováděl čistky ve straně (zatím pouze administrativní, později fyzické...). Jeho nadřízení do jeho osobních kádrových materiálů píšou poznámky typu: „Není nutno kontrolovat jeho práci, vždy ji dokončí.“ Anebo: „Neví, kdy přestat.“

Stalinův nástroj

Roku 1936 se paranoidní Stalin rozhodl zbavit svých nejbližších soudruhů a spolubojovníků. Jejich likvidaci rozdělil do 3 procesů, které dostaly pozdější označení moskevské procesy. Poprvé si zde vyzkoušel zinscenované justiční divadlo. To vše měla za úkol připravit tajná policie OGPU, která dostala pozdější název NKVD (poslední přejmenování bylo na KGB). V této organizaci stál v čele Genrich Jagoda (1891–1938) a rozpoutal hon na vnitřního nepřítele po celé zemi. Stalinovi se však Jagodův přístup zdál příliš mírný – někteří obvinění dostávali i podmíněné tresty. A zde přichází na scénu Nikolaj Ježov, jehož si Stalin všiml díky jeho mimořádnému pracovnímu nasazení v aparátu Ústřední komise a jeho fanatickému podporování čistek. A to například článkem, který napsal roku 1935 v Pravdě, kde prohlašuje, že jakákoliv opozice či odchylka od linie strany musí nutně končit terorismem vůči Sovětskému státu. To byla hudba pro Stalinovy uši.

Ostružinka

Stalin nechal Jagodu degradovat a stal se komisařem vodního hospodářství. Tato praktika se později stala symbolem, který měl znamenat začátek konce každého šéfa ruské tajné služby. Na místo Jagody je povolán 150 centimetrů vysoký Nikolaj Ježov. Už tehdy však i přes svou malou výšku a laskavý obličej budil hrůzu. Jagoda je nakonec popraven za špionáž roku 1938. Vraťme se však zpátky do let 1936–1937. Ježov je nyní neomezeným pánem NKVD a dobře ví, že se za to musí svému chlebodárci odvděčit. Stalin jej má ve velké oblibě. Ještě předtím, než jej „použije“ jako nástroj teroru, ho posílá na léčení do Německa – v době, kdy je Hitler plně u moci. Svému oblíbenci přezdívá „ježevečka“ – „ostružinka“.

Roztáčení kol teroru

vezeni_nkvd.jpg
(Foto: http://www.encyclopediaofukraine.com/)

Roku 1936 je Ježov jmenován lidovým komisařem vnitřních věcí – NKVD. Je pověřen Stalinem, aby provedl čistku, kterou dosud ruská společnost nezažila. Dost možná to byl nejhorší teror v dějinách lidstva. Na rozdíl od holokaustu, který směřoval na určité skupiny, měl Velký teror zachvátit každého a dotknout se každé sociální vrstvy. Roku 1937 vydává Ježov legendární rozkaz NKVD, rozkaz č. 00447 namířený proti bývalým kulakům a tzv. antisovětským živlům – do této kategorie spadalo cokoliv, co si představivost komisařů NKVD vymyslí. Tedy špionáž, sabotáž, zpěv protisovětských písní (za toto byli popraveni čeští legionáři), prostě jakékoliv smyšlené obvinění. Odpadla také instituce soudu. Soudy vykonávaly tzv. trojky NKVD. V trojkách zasedali dva zástupci Komunistické strany (např. regionální předseda) a důstojník NKVD. Rozsudky byly buď internace v gulagu, nebo smrt. Tresty smrti byly vykonávány okamžitě. Vypadalo to zhruba následovně:

Jméno: Sidorov

Dědictví: dům – dřevěný, dobytek, ovce

Obžaloba: Sidorov špatně smýšlí o sovětské vládě. Říká, že Stalin nechal zabít spoustu lidí, ale nesmí se o tom mluvit, jinak skončíte na 25 let v lágru.

Rozsudek: Zastřelit Sidorova a zabavit majetek.

Lokální NKVD v každé oblasti dostává kvóty na to, kolik má být popravených, kolik deportovaných. Musí je naplnit s pomocí místních stranických vůdců.

popravy_deportace_soucet.png

Kvóty na popravy a deportace (Foto: screen ze Stalinova kariéra (2005))

Konec krvavého skrčka

Sebejistý Ježov se na vrcholu moci oddává alkoholickým sexuálním orgiím, na kterých jsou často přítomni muži i ženy. Propadá alkoholismu. Na zasedání politbyra 11. listopadu 1938 Stalin a Vjačeslav Molotov (1896–1983) ostře kritizují metody NKVD pod Ježovovým vedením, Stalin jej ve své řeči přímo napadá. Vyděšený Nikolaj Ježov utíká z místnosti. Uvědomuje si, co se právě stalo – nastal jeho konec. Marně se poté snaží psát dopisy Stalinovi, už s ním nikdy nepromluví. Dostává post lidového komisaře pro lodní dopravu. Když jej 10. dubna 1939 zatýkali, řekl: „Ani nevíte, jak dlouho už vás očekávám.“ Když jej však odsoudili k smrti jako „nepřítele lidu“, tak musel být ze soudní místnosti s křikem a zmítáním vyveden...