Protinacistický odboj

Příchod okupační síly nacistického Německa v roce 1939, odtržení Sudet a následné vytvoření Protektorátu Čechy a Morava znamenaly pro české obyvatelstvo diametrální změnu všech poměrů v zemi. Jistotu, stabilitu a hospodářský růst vystřídal strach a doba temna. Někteří z občanů se uchýlili k jakési letargické nečinnosti, jiní se přidali k „silnějšímu“.

Byli však i tací, co se s nastalými změnami spokojit nehodlali a proti dogmatickému nacistickému švábovi ze západu se rozhodli bojovat. Z individuálních aktivit se později stalo dobře organizované odbojové hnutí, jehož cílem bylo primárně vytvořit „podzemní“ armádu, která by udeřila v případě blížící se porážky okupačních vojsk, obsadila důležité strategické body a budovy a zajistila v zemi veřejný pořádek.

Na pomyslném vrcholu českých odbojových snah stála tehdy ilegální vojenská organizace Obrana národa. V protipólu však stály silné nacistické represe a pochopitelně také odpovídající snahy veškerý odpor potlačit a zlikvidovat. Protektorát Čechy a Morava hrál pro Německo v začátcích druhé světové války důležitou roli, ať už jako významná tranzitní oblast směrem na východ nebo jako budoucí zbrojařský základ Wehrmachtu – obsazení českých zbrojovek a jejich využití k výrobě kvalitních zbraní a obrněné techniky bylo pro Německo životně důležité.

mohlo by vás zajímat

Z lékárníka nacistou a z nacisty lékárníkem: Julius Schaub byl spoluzakladatelem SS a hlavním pobočníkem Vůdce

Akce A

V souvislosti s rostoucí odbojovou činností bylo ze strany okupantů podniknuto mnoho opatření a zásahů, které měly vést k úspěšnému potlačení těchto nežádoucích aktivit. Jednou z prvních větších zatýkacích akcí gestapa na území Protektorátu byla Akce Albrecht I., často označovaná jako Zvláštní akce A nebo jen Akce A.

Jednalo se o preventivní zatýkací akci německé tajné policie, která měla připravit české odbojové organizace o ty nejdůležitější, a nejvýše postavené jedince. Název akce byl odvozen od gestapácké kartotéky, jež byla původně rozdělena na tři části. V části A I se nacházely nejvýznamnější osoby a funkcionáři, kteří měli být v ideálním případě zatčeni ihned během příprav mobilizace. V části A II byly osoby, které gestapo plánovalo zatknout později, tedy po vypuknutí války. V části A III se pak nacházely osoby, které nepředstavovaly pro německou říši aktuální hrozbu, nýbrž v době krize mohly být nebezpečné.

Akce byla připravována již od června roku 1939, oficiálně byla ovšem zahájena až 1. září téhož roku. Akce probíhala současně s německým vpádem do Polska, neboť nacistické pohlaváry sužovala obava, že by se důležití funkcionáři z části A I mohli stát – nebo jimi už dokonce jsou – vůdci protinacistického odboje na protektorátním území. Akce současně sloužila jako zastrašovací mechanismus, který měl od odbojové činnosti pokud možno co nejvíce lidí odradit.

Na rozdíl od jiných zatýkacích akcí (například Akce Mříže) nebyly o Akci A informovány tehdejší protektorátní úřady a do zatýkání tedy nebyla zapojena česká policie ani četnictvo. Zatýkací akce probíhala celé září a dotkla se všech sfér českého národa. Mezi zatčenými byli příslušníci Československé armády, bývalí českoslovenští legionáři, komunisté a sociální demokraté, významné osobnosti kulturního či náboženského života, politici, Sokolové a Židé.

mohlo by vás zajímat

Klaus Barbie aneb Lyonský řezník: Nemilosrdný gestapák, který po válce pracoval jako agent amerických a německých tajných služeb

Dachau i Buchenwald pro „čestné vězně“

Zatčené osoby byly neprodleně umístěny do věznic, popřípadě izolovaných budov. Nepatrná část zatčených – především starých a nemocných – byla posléze propuštěna na svobodu, když byla nacisty vyhodnocena jako „bezpečná“. Ostatní byli převezeni do koncentračního tábora Dachau a následně do Buchenwaldu, kde byli drženi jako „rukojmí“ a byl jim přidělen status „čestných vězňů“, což mělo hypoteticky vést k lepšímu zacházení. Ve skutečnosti však onen titul neměl v prostorách koncentračních táborů žádný význam.

Vzhledem k tomu, že německá okupační správa neinformovala o zatýkání protektorátní úřady, stala se evidence zatčených a internovaných osob problematickou záležitostí. To je také důvodem, proč se liší informace o konečném počtu zatčených. Nejčastěji se uvádí počet 1 247 zatčených osob doplněný o slovo „nejméně“, neboť některé odhady hovoří až o čtyřnásobku zatčených. Mezi zatčenými byl například pražský primátor Petr Zenkl, malíři Josef Čapek a Emil Filla, spisovatel a publicista Ferdinand Peroutka nebo poslanec Antonín Hampl, který jako jeden z mnoha internaci nepřežil a 17. května roku 1942 byl nacisty umučen.

Zdroj: Německá bezpečnostní opatření v Protektorátu Čechy a Morava na začátku války