Případ Otýlie Vranské patří k těm nejznámějším v dějinách české kriminalistiky. Jedná se o dodnes nevyřešený případ brutální vraždy slovenské prostitutky žijící v Praze, který v některých ohledech připomíná činnost londýnského Jacka Rozparovače. Otýlie Vranská byla naposledy spatřena v noci z 31. srpna na 1. září před 90 lety. 2. září už byly nalezeny jen dva cestovní kufry s ženskou hlavou, trupem a dvěma spodními končetinami.
Slovačka
Otýlie Vranská se narodila 9. března roku 1911 a pocházela ze Slovenska, ačkoli svůj poslední rok života strávila v Praze. Otec Otýlie Vranské byl zametačem ulic a není tedy divu, že sedmičlenná rodina – Vranská pocházela z pěti dětí – žila v neustálé finanční tísni. Takové rodinné zázemí a sociální předpoklady vedou často k brzké kriminální činnosti. Bylo tomu tak i u Otýlie Vranské, která již v 11 letech utekla z domu a strávila za četné krádeže 3 roky v polepšovně.
Určitý čas strávila také v Žilině, často o sobě tvrdila, že je číšnice bez zaměstnání. Když byla situace již neúnosná, rozhodla se Vranská definitivně změnit prostředí. V březnu roku 1933 odcestovala do Prahy za lepší „budoucností“, netušila však, že jde naproti své vlastní smrti.
V Praze se Vranské příliš dobře nedařilo. Práce střídala, v žádné dlouho nevydržela, a tak se uchýlila k jedné z posledních možností – začala si přivydělávat prostitucí. Dle dochovaných informací však nešlo o běžnou prostituci. V případě Otýlie Vranské šlo spíše o jakousi položku ve výměnném obchodu za stravu, ubytování nebo například útratu v restauraci. Vranská směňovala své tělo za nezbytné životní statky. Jejím záměrem bylo údajně „natrefit“ na dobře zajištěného muže, který by ji z problémů vysvobodil, nejlépe sňatkem.
K vysněnému útěku z bídného života však nikdy nedošlo, neboť byla Otýlie Vranská, známá také pod přezdívkou „Slovačka“, ještě téhož roku brutálně zavražděna. Dne 31. srpna roku 1933 se Vranská měla sejít s rotmistrem, jenž jí údajně slíbil sňatek a práci ve vojenské prádelně. V pasáži Koruna se Vranská se svou bývalou spolubydlící Velingerovou, jež jí dělala doprovod, setkala s rotmistrem Josefem Pěkným, tak jak bylo domluveno. Ten se ovšem dostavil již s novou partnerkou, prostitutkou Antonií Koklesovou.
Muškátové víno a jablko
Dle výpovědi Velingerové zde došlo k hádce, po níž se trojice hádajících přesunula do restaurace U Kupců, kde se Vranská najedla a vypila několik piv. Vranská odmítla nabídku na přespání u přítomného páru a zmínila se o svém úmyslu přespat u jednoho z číšníků z kavárny Rokoko. Kolem jedenácté hodiny se Vranská od Pěkného a Koklesové odpojila na Karlově náměstí, odkud se přesunula do kavárny U Politické mrtvoly.
Tam se dostavila s mladíkem s kudrnatými blonďatými vlasy – jeho totožnost nebyla nikdy zjištěna. Ten Vranské objednal muškátové víno a jablko (to později dopomohlo při určování doby smrti). Přibližně hodinu po půlnoci byla Vranská naposledy spatřena, bylo to v restauraci U Šmelhauzů v Melantrichově ulici, kam údajně nahlížela, ale nevkročila dovnitř. Odtud odešla neznámo kam.
Vše se odehrálo v noci z 31. srpna na 1. září. Jak uvádí web kriminalistika.eu, druhého září byl objeven zaměstnancem drah v osobním vlaku z Prahy ve stanici v Bratislavě hnědý cestovní kufr ovázaný provazy. Obsah kufru už ovšem nebyl tak nevinný jako jeho zevnějšek. V kufru byla nalezena ženská hlava a dolní končetiny zabalené do ložního prádla.
Podobný kufr s ženským trupem byl objeven v jiném vlaku v Košicích. Několik svědků popsalo muže, který kufry do vlaků přinesl a následně je spěšně opustil. Popisy byly ovšem rozdílné a totožnost muže nebyla nikdy zjištěna. Kufry byly do vlaků naloženy večer 1. září na Masarykově a Wilsonově nádraží v Praze. Kufry obsahovaly i další předměty – novinové výtisky, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houbu a prostěradla s vyšitými písmeny „K“ a „K 1“.
Sestrami Vranské bylo policii potvrzeno, že se skutečně jedná o dvaadvacetiletou Otýlii Vranskou. Případ se začal rozšiřovat do povědomí veřejnosti, čemuž přispěla i určitá touha po senzaci tehdejších médií, která publikovala některé zavádějící či nesprávné informace. Během prvního týdne vyšetřování obdržela policie téměř sedm stovek dopisů týkajících se případu. Všechny dopisy však byly vyhodnoceny jako neopodstatněné, případně motivované úmyslem poškodit určité osoby.
Pražský Jack Rozparovač
Do listopadu roku 1933 chodily do redakce deníku Poslední list dopisy opatřené razítkem „Fantom ulice“, které byly podepsané jménem „Karel Wodowary“ nebo „Karel X.Y.“. Případ v tu chvíli nabral nádech londýnského Jacka Rozparovače, neboť se v dopisech údajný vrah k vraždě Vranské přiznal. Údajně měl slovenskou prostitutku potkat 1. září v Perlové ulici, odkud se přesunuli do jeho bytu. Zde se dozvěděl, že je Vranská prostitutka, a vzhledem k tomu, že mu jedna podobná v minulosti ublížila, Vranskou omráčil, zabil a tělo rozřezal. Části těla následně uložil do kufrů, které poté rozvezl na nádraží.
Mimo jiné se přiznal k vraždě pražské prostitutky Janotové a zmínil se o svém úmyslu ve vraždách pokračovat. Sám sebe popsal jako bohatého dědice vraždícího pro vlastní potěšení. Znalci později odhadli, že pisatel byl přibližně čtyřicetiletý muž dobré inteligence. Některé z dopisů donesl do redakce pisatel osobně, přesto však nebyl nikdy dopaden. Vražda Vranské se stala pravděpodobně nejznámějším nedořešeným případem československé kriminalistiky. Dodnes zůstává obestřena tajemstvím.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jack_Rozparovač
https://cs.wikipedia.org/wiki/Otýlie_Vranská
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
