Bezútěšná historie lovu velryb nabrala zejména v druhé polovině minulého století směr, ze kterého málem nebylo návratu. Mnoho druhů bylo dohnáno na pokraj vyhynutí, a to dokonce i v dalekých vodách severního a jižního pólu. Za posledních sedmdesát let bylo jen v okolí Antarktidy zabito přes 1,3 milionu velryb. Nyní se však podle vědců velrybám blýská na lepší časy. Ohrožené druhy se po několika desítkách let začínají do polárních oblastí vracet. Dobrých zpráv není nikdy dost.
Průmyslová sklizeň smrti
Za posledních osmdesát let se lidstvu podařilo zabít přes dva miliony velryb a zdecimovat některé druhy v takovém rozsahu, že se v současnosti nacházejí na pokraji vyhynutí. Vina jde v tomto směru především za velkými velrybářskými národy, jimiž jsou kupříkladu Islanďané, Norové či Japonci. Lov velryb je povolen domorodému obyvatelstvu Sibiře, Grónska a Aljašky, kde je lov velryb jedním z důležitých druhů obživy. Povolen je ovšem lov jen některých druhů.
Jedním z ohrožených druhů je například plejtvák obrovský. Třicetimetrový kytovec, známý také jako modrá velryba, vážící kolem dvou set tun, dokáže plout rychlostí až 37 km/h. Ani to však většině plejtváků nezajistilo přežití ve vodách polárních oblastí. Plejtváků obrovských dříve žilo ve vodách jižně od Austrálie kolem 250 tisíc. Po příchodu velrybářů se ovšem počet výrazně zredukoval, a přestože přesné počty dnes nejsou známy, odhady hovoří o deseti až dvaceti tisících plejtváků obrovských.
Blýská se na lepší velrybí časy
Nová vědecká studie zjistila, že ve vodách subantarktické oblasti roste počet takzvaných modrých velryb. Za posledních devět let bylo vědci katalogizováno 41 nových jedinců, a to jen v okolí ostrova Jižní Georgie. Tato oblast se na konci dvacátého století vyznačovala třemi tisíci zabitými plejtváky ročně. Podle vědců návrat těchto jedinců ohlašuje „zmrtvýchvstání“ ohroženého druhu a objevení této oceánské komory novými generacemi. Kromě plejtváků se zotavují i další druhy, jež čelily nebezpečí v podobě komerčního lovu velryb. Jedná se také o keporkaky v oblasti Antarktického poloostrova či o velryby grónské na severu.
„Naučili jsme se, jak minimalizovat dopady lidské činnosti na velryby v rušnějších vodách kolem Arktidy a Antarktidy. V rámci probíhajícího výzkumného projektu financovaného Evropskou komisí se já a kolegové snažíme tyto lekce uplatnit v Arktidě, abychom pomohli chránit velryby před rostoucí lodní dopravou,“ konstatuje profesorka Lauren McWhinnie, odborná asistentka v námořní geografii z Heriot-Watt University. Jedním z důvodů, proč se velryby do polárních oblastí vracejí, je prostředí bohaté na kril, kterým se velryby živí. Kril je označení pro malé mořské korýše žijících ve světových oceánech, především pak právě v polárních oblastech.
Nový začátek i nové hrozby
Přestože je již komerční velkolov velryb téměř minulostí, na oceánské giganty číhají v polárních vodách nové hrozby, jakkoli jsou polární oblasti pro kytovce jedním z nejlepších míst. Zásoby potravy jsou v těchto vodách poměrně stabilní, naproti tomu se zvýšila míra znečištění. Dalším neduhem z pohledu velryb je globální oteplování, díky kterému dochází také k oteplování vod a s ním spojenému úbytku ledu. Tento aspekt totiž činí vody v polárních oblastech přístupnější člověku, což značí nárůst lodní dopravy. Kytovce může ohrozit hluk, který lodě produkují, ale také smrtelné kolize. „Jako vědci se musíme ještě hodně učit. Ale víme dost na to, abychom pochopili, že pro zachování budoucnosti je prozíravý pohled na potřeby a zranitelnost těchto krásných tvorů nezbytný,“ doplňuje profesorka Lauren McWhinnie.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
