Tichá síla
V Česku existují dvě twitterové dimenze, které mají jen velice málo společného a dotýkají se jen zřídka. Ta první je plná teenagerů, pika a fňukání nad osudem. A ta dnes řeší rewindy roku 2020. Ta druhá je plná novinářů, politiků, komentátorů a humoristů, takže je podobně otravná jako ta první. A na té se dnes řeší Petr Pithart a jeho osmdesáté narozeniny.
Je to významné jubileum významného člověka. Vrší se výroky jako klíčová osobnost, štěstí, že ho tahle země má, tichá síla… a předseda senátu Miloš Vystrčil dokonce přiznal, že “když neví, prosí o radu právě Petra Pitharta”. Ostatně podle svých vlastních slov se Pithart ze všech svých politických funkcích právě v senátu cítil nejlépe. Pro Českou televizi kdysi řekl, že mu “senát seděl víc než ta premiérská role”. Dokonce dodal: “Kdybych se mohl znovu rozhodovat, na funkci premiéra bych si netroufl.”
Od někoho, kdo zastával snad všechny důležité ústavně činitelské funkce a málem si sáhl na post prezidenta, je to překvapivě skromný výrok. Což za nás definuje Petra Pitharta asi úplně nejlépe. Vždycky víc dobrý chlap a slušný člověk než politik.
Osmdesát let práce
Pithartův otec byl předválečným členem KSČ, ale s režimem si rodina moc nerozuměla. Sám dvacetiletý Petr měl nastoupit do strany v šedesátém roce, ale vystoupit v říjnu ‘68, zatímco jeho otec byl perzekuován za to, že dělal kolem okupace rozruch ve Francii. Tyhle události poslaly Pitharta na stezku disidenta. Podepsal Chartu a hned v devětaosmdesátém se přidal k Občanskému fóru.
V posledních letech federace pak dělal premiéra a snažil se udržet Československo pohromadě. Do cesty se mu ale pletli hlavně političtí rivalové. Slavný je například jeho výrok o tom, že si představuje federaci jako “dvojdomek”. Proti tomu se postavila česká pravice, hlavně proto, že se politicky přetahovala s Pithartovým Občanským hnutím.
Jak už bylo řečeno, od roku 1996 až do roku 2012 působil v horní komoře parlamentu a senát mu velice vyhovoval. Za dobu svého působení by předsedou i místopředsedou, naposledy seděl v senátu za KDU-ČSL.
Od té doby se věnuje hlavně psaní a učení, přednášel například na Středoevropské univerzitě v Praze, ale i na Karlovce. A od národa má konečně svatý pokoj, mnohokrát se vyjádřil v tom smyslu, že mu všechna ta pozornost spojená s veřejnou funkcí vlastně dost vadí. I přesto se párkrát spekulovalo o tom, že by to nakonec chtěl zkusit na prezidenta. Jenomže v roce 2003 neuspěl za Čtyřkoalici a už v roce 2016 tvrdil, že na funkci nemá fyzických sil. Což je jistě zodpovědný přístup, škoda, že ho nemá více lidí.
Tak všechno nejlepší, pane premiére.