Dětem nejde o dárek, ale o pocit transu
Pane profesore, před Vánoci se utéct nedá. Původně to ale byly svátky klidu a pokoje, což se nám poslední dobou ale trochu zvrtlo, nemyslíte? Jak se vlastně podle vás proměnil jejich význam, když se na Vánoce podíváme pohledem dnešního člověka? A nezužujme pohled pouze na letošek, který je ovlivněný probíhající pandemií?
Poselství Vánoc doslova rozežral toxický konzumerismus, který se plíží do našich životů ze všech stran, a kterému bezbranně podléháme. Je to jako ve filmu Nekonečný příběh. Roční období plné tajemství, radosti a kouzla je rozežíráno démonem konzumu. Svítící stromeček se stává ztělesněním démona konzumerismu.
Děti nemají již radost z dárků – z jednotlivých věcí. Jsou pohlceni množstvím pseudohraček, které jsou často vyrobené z toxických produktů ropy. Nejde jim o věci samotné. Jde o pocit transu, kdy rozbalují jednu věc za druhou a věci rozbalené hází na hromadu roztrhaných papírů. Nejde o dárek, který by ztělesňoval přání, radost, očekávání, ale o chvíli hypnotického stavu, ze kterého velmi rychle vystřízliví. Následné ráno, Božího hodu vánočního, se děti nevracejí s radostí k hračkám, které dostaly, ale usedají k tabletům a televizím. Trans z rozbalování skončil a hračky samotné je nezajímají.
Neříkám, že to tak je všude, ale tento démon toxického konzumerismu proniká i do těch nejodolnějších zákoutí naší společnosti.
Nemyslím si, že by současná doba s tímto pohledem nějak zahýbala, to je běh na dlouhou trať. Možná budeme mít větší radost z lidských setkání, a možná dárky ucítíme jako něco méně podstatného. To se ovšem nebude týkat dětí.
Ale přesto – jaké budou Vánoce letos? Myslíte si, že si je lidé paradoxně víc užijí nebo reálně hrozí i prohloubení depresí, úzkostných stavů?
Psychologie je věda o pravděpodobnosti – vše je možné. Ale s jistotou nemůže říci více. Koncept konzumních Vánoc je v naší společnosti hluboce prorostlý a jeden rok ho významněji neovlivní. Zvláště, když vláda rozvolnila vše, co se dalo, jen proto, abychom nakoupili to, co potřebujeme. Myslím, že letošní Vánoce nebudou jiné. Vyjma rodin, kde někdo Covidu podlehl. A Vánoce budou jiné i pro rodiny, které přišly o příjmy, zadlužily se, dostaly se do existenciálních obtíží, nebo propadají těžkým obavám a depresím. Ano, u nich to bude jiné.
Otevřít teď obchody je neprozřetelné
Omezí Covid letošní průběh Vánoc nebo si lidé nenechají vzít to, na co jsou zvyklí? Jsme vůbec schopní tak rychle změnit své chování?
Démon konzumerismu se chová jako droga. Když užijete kokain, hrajete počítačovou hru nebo nakupujete ve vánočním transu, mozek se chová stejně. Jeden rok je, jak jsem již říkal, málo, aby došlo k celospolečenské změně. Rozhodně nejsem striktním příznivce regulací, byť vnímám závažnost situace. Ale uvolnit, otevřít obchody před Vánocemi jen proto, aby si lidé nakoupili a uspokojili své potřeby s tím, že po svátcích se asi opět dostaneme do nějaké formy karantény, se mi zdá velmi neprozřetelné.
O Vánocích se říká, že jsou především svátky dětí. Jak oni vnímají současnou situaci? Zaznamenal jste vy osobně nárůst různých psychických problémů u dětí?
Děti mají výjimečnou vlastnost, že dovedou lépe žít teď a tady. Pro ně Vánoce budou, Covid neCovid. Samozřejmě, záleží na rodičích, jaké Vánoce udělají. Duševní stav dítěte je odrazem duševního stavu rodiče. Jestliže ten je v depresi, budou i děti. Duševních a sociálních problémů u dětí přibývá raketově. Ale rozzářený stromek, přiměřené množství dárků a spokojení rodiče, kteří i přes těžkosti udělají hezkou atmosféru, vyléčí řadu dětských trápení.
Osamělost zabíjí
Neustále slyšíme, jak se má omezit setkávání, a to i v rámci rodin. Nehrozí ale, že právě o Vánocích se sociální izolace podepíše na seniorech, osamělých lidech? Nemůže se nám stát, že ve snaze dodržet restrikce vlastně napácháme jako společnost mnohem větší škody? Zdraví je přece i o psychické stránce jedince.
Já pevně doufám, že vládní nařízení jsou v současné době nastavena tak, že setkávání v rámci úzkého kruhu rodiny bude možné. Mysleme na to a snažme se v malých skupinách potkat a nezapomenout i na ty skutečně osamělé. Je ovšem naivní se domnívat, že Covid přinesl nějak dramaticky zvýšenou míru osamělosti mezi staré a nemocné lidi. Problém osamělosti naše společnost vytěsnila a až možná současná situace jí zviditelňuje. I podle našich výzkumů před Covidem je velké množství seniorů hluboce osamělé. A tady si připomeňme závěry slavného Harvardského výzkumu, který běží více než 100 let. Osamělost zabíjí více než kouření a alkohol. Tímto nenabádám k tomu, aby se tak dělo, ale osamělost byla a je velký problém.
Letošní Vánoce budou, ať se nám to líbí nebo ne, jiné. Negativních zpráv kolem sebe slyšíme a vidíme hodně. Jak moc právě tato „přeinformovanost“ může zacloumat s psychikou a můžeme si na letošních Vánocích najít i něco vážně pozitivního?
Čím více se něčím zabýváte, tím více se toho bojíte. Dejme příklad. Když jdete po setmělé ulici a nebojíte se, jdete a myslíte na své věci, jste v pohodě. Když vás přepadne strach, všímáte si i toho nejmenšího vrznutí a stínu, cokoliv se pohne v nás vyvolává ještě větší strach. Stejné je to s Covidem. To pozoruji u svých pacientů, čím více mu věnují pozornosti, tím silnější obavy mají. Takže informovat se z ověřeného zdroje jednou za čas a dál vést svůj život.
Vánoce mohou přinést vždy něco dobrého, a podotýkám, že si opravdu nemyslím, že by letošní Vánoce byly nějak jiné. Vánoce mohou přinést chvíli ztišení, pokoje, klidu a času s našimi blízkými.
Naděje je lék
Jak se proti neustálým negativním emocím bránit? Přece jen jsme v tomto čase náchylnější k citovým výkyvům.
Jsou věci, které jdou a ty, které nejdou. Aktuálně nemůžeme dávat univerzální rady. Není „jedna“ postižená skupina. Máme tu vyčerpané zdravotníky, rodiče, učitele, hasiče, policisty. Máme tu lidi, kteří jsou již ve vážných dluzích, přišli o práci, příjmy, projekty, sny. Nemohu dát jednu univerzální radu, snad možná to, abychom se všichni snažili alespoň na něco se těšit. Naděje je lék, který přemůže i ty nejtěžší chvíle.
Někdy se člověk nemůže ubránit pocitu, že vláda zkouší, co vše vydržíme, co vše si dáme líbit. Restrikce ano, ale řádně odkomunikované a vysvětlené. Na Vánoce se lidi vzájemně obdarovávají. Neměla by nám vláda také dát nějaký „dárek“ například v podobě právě lepší komunikace? Jak se jako psycholog díváte na chaos, který vládne? Nemáte pocit, že nám chybí „lodivod“ v této komplikované době?
Ano, to je jediné, co mohu odpověď. Způsob komunikace a hlavně chování členů vedení státu v nejširším slova smyslu nedává smysl ani těm nejzkušenějším psychologům a psychiatrům. Dárek, který společnost potřebuje je konzistentní promyšlené vedení státu, důvěryhodná komunikace s občany. To vše tu chybí již rok. Jeden z právních principů říká, že státní správa má být předvídatelná a na to se zcela zapomnělo.
Vánoce uplynou a my začneme nový rok. Očekáváte nárůst počtu lidí s duševními onemocněními?
To se již děje a o tom, v ČR i zahraničí, máme dosti spolehlivé informace. Počet lidí, kteří budou potřebovat akutní pomoc přibývá a přibývat bude. To není věštění z křišťálové koule, ale prosté statistiky.
Myslíte si, že po tomto roce, který byl velmi náročný, a který pomalu, ale jistě končí, dojde ke změně v myšlení a chování nejen jednotlivců, ale i společnosti? Lze očekávat změnu k lepšímu nebo k horšímu v tomto směru?
Na tuto jedinou otázku Vám neodpovím. Stane se jistě obojí. Budou lidé, které to zocelí, ale budou i lidé, kteří se dostanou na existenciální dno a budou pravděpodobně vážně uvažovat o tom, jestli mají sílu se z toho dna dostat.
Děkujeme za rozhovor, pane profesore a přejeme vám klidné Vánoce.
Profesor Ptáček pravidelně přednáší nejen pro odbornou, ale také pro laickou veřejnost. V současné době se i on přesunul do online prostoru. Pokud vás zajímá, jak si podle Radka Ptáčka Vánoce užít, zúčastněte se jeho přednášky s názvem "Žít anebo přežít? Prakticky o duševním zdraví v dnešní době," která se uskuteční 17. 12. od 18.30. Rozebírat se nebudou negativní dopady COVIDu, ale to, jak si užít Vánoce a přestat se topit v bažině beznaděje.