Vztyčený prostředníček pro Čínu
New York Times včera vydal velký text, ve kterém analyzuje vztah mezi Evropou a Čínou. A páteří článku je pochopitelně Česká republika, cituje se tam provokativní dopis Pavla Novotného a samozřejmě se klade důraz na Vystrčilovu cestu do Tchaj-wanu i na reakci čínského ministra zahraničí Wanga I.
Mimochodem, pozitivní zprávou je, že se nikde nezmiňuje náš prezident, premiér nebo třeba Petr Kellner, takže nevycházíme ze článku jako úplní kreténi, kteří se sice nebojí Číně ukázat vztyčený prostředníček, ale zároveň jí v tu samou chvíli lezou do zadku.
Ostatně síla Česka a Československa byla vždycky hlavně v symbolických gestech a tom, co jsme napáchali v zahraničí. Možná jsme nezabili tolik nácků jako Američané, ale Heydricha jsme oddělali my, možná jsme nevyhráli i Verdunu, ale dokázali jsme Rusákům ukrást pětinu zlatých rezerv a propašovat ji ze země jejich vlastním vlakem. A možná máme prezidenta kolaboranta, ale dokážeme přijet na v podstatě čínské území a tam se miliardové totalitní mašinérii týden vysmívat.
Kontinentální skřípot
Výrok čínského ministra zahraničí o tom, že zaplatíme vysokou cenu, přišel příhodně ve chvíli, kdy byl Wang I na cestě po Evropě. A snesla se na něj kritika ze všech stran. Ony totiž byly mezi Čínou a Evropskou unií třenice už několik let, ale s tím, jak nešťastně kritickou roli sehrála Čína ve světové pandemii, všechno vybublalo na povrch.
Neschopnost Číny bojovat s globálním oteplováním, jejich konstantní porušování lidských práv, rozprodej vězňů na orgány, koncentráky pro Ujgury, nedodržování hygieny a s tím spojené nejrůznější infekční onemocnění, nebo třeba jejich prasácké chování k obchodním partnerům, jaké ostatně předvedli na nás.
Tenze mezi dvěma světy vyvrcholila právě na summitu, který se konal tento týden. Původně osobní setkání bylo změněno na vidoekonferenci, při které ovšem čínský prezident Si Ťin-pching dostal od svých evropských protějšků strašnou bídu téměř za všechno. Animosita vůči Číně roste snad ve všech evropských zemích, řada států přetrhává dohody s koncerny jako Tencent nebo Huawei.
Vzhledem k tomu, jak napjaté má Čína vztahy s Amerikou, na Evropě závisí jejich postpandemický ekonomický start. Ale jak víme, když je Čína pod tlakem, kope nejvíc. Ostatně jako každý agresor. Místo řady ekonomických dohod a investic, které spolu jednající strany měly uzavřít, zůstaly vztahy tak tak při starém.
V jednání se bude samozřejmě pokračovat, hlavně na popud Angely Merkel, která léta razí teorii, že když jde o Čínu, měla by se oddělovat politika od ekonomiky.