Gerald Ford se stal před 49 lety jediným americkým prezidentem, který se do své funkce dostal, aniž by do ní byl zvolen buď jako prezident či viceprezident. I když vládl pouhého dva a půl roku, podařilo se Fordovi i díky slušné a férové povaze vrátit Američanům důvěru v prezidentský úřad.
Prezidentem náhodou
Příběh prezidentství Geralda Forda je jedním z nejunikátnějších v americké historii. Zatímco všichni ostatní prezidenti byli do svého úřadu zvoleni přímo, ať už jako prezidenti či viceprezidenti, Geralda Forda do jeho úřadu nikdo nezvolil. Ve volbách roku 1972 byl totiž spolu s prezidentem Richardem Nixonem zvolen i jeho viceprezident Spiro Agnew, který ale následně musel rezignovat poté, co byl obviněn za daňové úniky. Na jeho místo se tak v prosinci 1973 dostal kongresman ze státu Michigan jménem Gerald Ford. Stalo se tak vůbec poprvé – až do roku 1967, kdy byl schválený 25. dodatek americké ústavy, neexistoval způsob, jak obsadit prázdný viceprezidentský úřad.
Gerald Ford ale nebyl žádným politickým nováčkem – přes 25 let sloužil v Kongresu a byl dokonce členem tzv. Warrenovy komise, která vyšetřovala atentát na prezidenta Kennedyho. Sám Ford pak patřil k liberálnějšímu křídlu Republikánské strany a byl mezi svými kolegy i veřejností oblíbený pro svou milou povahu a slušné způsoby. Není divu, že si ho tou dobou již poměrně neoblíbený prezident Nixon po poradě s kolegy vybral jako svého druhého muže. Ford se ale v této pozici příliš dlouho neohřál, a dokonce se ani nestihl přestěhovat do nového oficiálního viceprezidentského sídla. Když pak v srpnu 1974 bylo jasné, že Nixon bude muset kvůli aféře Watergate buď rezignovat, nebo bude ze svého úřadu sesazen impeachmentem, oznámil překvapený Ford, který nikdy neočekával, že se stane prezidentem, své ženě, že ho to mrzí, ale že ve viceprezidentském domě zřejmě nikdy bydlet nebudou.
Slušný člověk si zkazil pověst milostí pro Nixona
9. srpna 1974 se tak po Nixonově rezignaci mohl nikým nevolený Ford vydat i se svou ženou Betty do Bílého domu. Po své inauguraci oznámil v narážce na Watergate americké veřejnosti, že noční můra právě skončila a požádal lid, aby ho laskavě potvrdil ve svých modlitbách, když už tak nemohli učinit skrze volby. Přestože se Ford, čestný muž nezatížený Nixonovými skandály, těšil velké podpoře veřejnosti, hned jeho první větší krok v úřadě ho stál případné zvolení v dalších volbách. Ford, částečně z přátelství, které ho pojilo s Nixonem, ale i kvůli neustálému mediálnímu cirkusu, jenž celou aféru provázel a jenž ovlivňoval jeho vládnutí, udělil již měsíc po své inauguraci bývalému prezidentovi milost. Tento krok se nepřekvapivě ukázal jako nesmírně kontroverzní a rázem Fordova popularita prudce poklesla.
Během svého nedlouhého vládnutí, které bylo nejkratší v historii prezidenta, jenž nezemřel v úřadě, se Ford snažil zoufale bojovat s ekonomickou krizí. Ta Ameriku zasáhla v 70. letech. Na zahraničním poli pak dosáhl úspěchu, když se mu podařilo navázat nové kontakty se Sovětským svazem během tzv. Vladivostockého summitu s Leonidem Brežněvem, ale i neúspěchu, když jeho oslabená administrativa nedokázala v Kongresu prosadit podporu pro Jižní Vietnam. Ten tak skončil v komunistických rukou.
Když pak v listopadu 1976 prohrál Ford s Jimmym Carterem, odcházel z Bílého domu jako čestný muž, který vrátil Američanům víru v prezidentský úřad. Svým vystupováním, laskavým chováním a především pokorou, s níž se zhostil prezidentského úřadu, který nikdy vlastně nechtěl, se do amerických dějin zapsal jako muž, jenž pro svou zemi udělal to nejlepší, co v danou chvíli mohl. Dal jí důvěru.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
