Vladimíra Pikoru zná veřejnost jako analytika finančních trhů a makroekonoma. Působí jako hlavní ekonom nezávislé poradenské společnosti Next Finance, která se zabývá analýzami, prognózami a investičními strategiemi. Pro Géčko připravil komentář na téma půlbilionového deficitu rozpočtu, se kterým počítá stát, a který předkládá a obhajuje ministryně financí Alena Schillerová. Předloha prošla v Poslanecké sněmovně prvním čtením Nyní ji posoudí rozpočtový výbor. Druhé čtení by se mělo uskutečnit už příští týden, v úterý 30. června a závěrečné schvalování se očekává ve středu 8. července.
Na životě je krásné, že i to, co se zdá naprosto nemožné a nepředstavitelné, se s odstupem pár let může stát. Pamatuji si devadesátá léta. Tehdy ještě bylo slovo „deficit“ považováno za sprosté. Díky tomu se v těžkých transformačních časech podařilo, že jsme měli několik let po sobě přebytek státního rozpočtu, což se mimochodem od té doby už nikdy nezopakovalo. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že bude mít ČR deficit státního rozpočtu půl bilionu korun, vysmál bych se mu. Když taková částka odpovídala výdajům rozpočtu za celý rok 1996, jak by mohla odpovídat jen deficitu? No – a stalo se.
Jak vůbec může někdo střízlivý předložit tak děsivý rozpočet? Je to typická salámová metoda. Původně měl totiž letošní schodek rozpočtu činit „jen“ 40 mld. Kč. Kvůli pandemii byl ale následně deficit navýšen na „pochopitelných“ 200 mld. Kč, aby byl krátce nato zvýšen až na 300 mld. Kč.
Už tehdy srdce každého národohospodáře krvácelo. Jenže průšvih je, že i po dvojím navýšení deficitu je jasné, že do 300 mld. Kč se nevejdeme. Za prvních pět měsíců roku 2020 činí totiž deficit rozpočtu už 157,4 miliardy korun, a to korona ve vší síle udeřila až v březnu. Pokud tedy nemá být rozpočet pouhou fraškou, která se nedodržuje, musí jít deficit nahoru. Ale jak moc?
Opozice je bezradná, křičí slova bez obsahu
Opozice oprávněně běsní. Křičí, že neví, kam peníze půjdou, a že tím podepisuje bianco šek. Má pravdu. Přesto je ale její kritika bezzubá, protože víme, jak špatně dnešní opozice hospodařila, když byla sama u moci. Navíc neříká, jak by to dělala lépe.
Neslyším od vládních ani opozičních poslanců žádné pořádné návrhy na oživení ekonomiky. Neslyším nic o snižování či zjednodušování daní. Zatím jediným počinem z této oblasti je zrušení daně z převodu nemovitosti, což je ovšem dost okrajová daň. Ale i tak díky za to.
Neslyším nic o reformě trhu práce, kdy výsledkem bude trh pružnější a modernější. Slyšíme jen osobní útoky a žádné věcné návrhy.
Schválit deficit letošního rozpočtu bez vize příštího rozpočtu je nezodpovědné
Z mého pohledu je nejhorší, že politici řeší, co budou dělat teď a tady. Nemají žádnou vizi. Řešit rok 2020 bez výhledu na rok 2021 je šílené. Když byl původně navržen deficit 200 mld. Kč, dozvěděli jsme se, že v roce 2021 bude deficit 200 mld. Kč také. Proč? Protože v roce 2021 budou volby do Poslanecké sněmovny?
Teď se o deficitu v roce 2021 raději nemluví, takže nelze vyloučit, že bude stejný jako v roce 2020. Tedy opět půl bilionu. Někdo říká, že to nevadí, že prý máme proti Německu či Francii nízký dluh. To je pravda, ale není pravdou, že růst dluhu nevadí. Růst dluhu tíží každou ekonomiku. Každý dluh nás bude v budoucnu brzdit.
A co když přijde druhá vlna pandemie? Znamená to, že poslanci ještě letos pro letošní rozpočet navýší deficit na 800 mld. Kč a příští rok udělají samé? Přímá to cesta do pekla. Bohužel málo slyším Národní rozpočtovou radu a už vůbec nepozoruji, že by politiky její názor zajímal.
Bez škrtů jsme na řecké cestě
To, že je letos deficit rekordně vysoký, chápu. To, že má být vysoký i v příštím roce, je už čistý populismus. Rozpočet přitom rozhazoval už v původní podobě před koronavirem. Jinými slovy, je tu veliký prostor pro škrty. Máme moc úředníků, moc úřadů, moc agend. Nesouhlasím s názorem, že na škrty je prostor až v budoucnu, protože to se bude říkat vždy. Není možné škrty odkládat, když je deficit rekordní.
Zavládla mantra, že dluh nevadí a je třeba rozdat co nejvíc peněz. Nesouhlasím ani s prvním, ani s druhým. Nevěřím na jinou pomoc než na tu na konci vlastní paže. Pomoc má dostat jen ten, kdo si objektivně nemůže pomoct sám. Za naprostou šílenost považuji, že chce stát znárodňovat podniky. Dnes se tomu sice říká kapitálový vstup do podniků, ale výsledek je stejný. Stát se bude tvářit, že umí podniky řídit. Přitom jen vytváří návrat k socialismu. Řadě politiků se ta ohromná moc líbí. Koronavirus posloužil jako argument pro vše.
Celá planeta dnes směřuje k předlužení. To nechci; já chci dlouhodobě vyrovnané rozpočty, takže jestliže jeden rok deficit, tak příští rok přebytek. O přebytcích ale žádný politik nemluví. Nenechme si namluvit, že žít na dluh je správné. Není.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
