Malá ZOO
Ve třicátých a čtyřicátých letech stála za městem Výmar ZOO. Byla to krásná ZOO. Opičky skákaly po větvích a houpaly se na provazech. Exotičtí ptáci roztahovali křídla, štěbetali a létali voliérami. Velké kočkovité šelmy se líně protahovaly a občas si protáhly nohy menší procházkou po velkém výběhu. Medvědi trhali politické vězně…
Oh ano, to se dělo. Znovu, jsme v Německu na přelomu třicátých a čtyřicátých let, to víte, že se to dělo. Výmarská ZOO byla v podstatě na dohled od krematorií koncentračního tábora Buchenwald a zaměstnanci koncetráků si často zpříjemňovali polední pauzy procházkou mezi zvířaty. Nacisté milovali zvířata. A nejvíc je miloval právě vysoce postavený důstojník SS a šéf tábora Buchenwald Karl Koch.
Podobně jako většina vysoce postavených nacistů, i on měl fetiš na dravé predátory. A stejně jako většina nácků měl větší úctu ke zvířatům než k lidskému životu. Proto občas nechal hodit nějaké své vězně medvědům. Jednak se mu líbilo, jak zvířata „podlidi“ trhají, jednak tím dopřál šelmám nějakou ňaminu.
Nacista člověku vlkem
Spousta lidí tvrdí, že má zvířata radši než lidi, a to je pochopitelné. Ale nacisté vytáhli tenhle koncept do úplně nové roviny. V hitlerovském německu byla láska ke zvířatům nejenom ctností a dobrou vlastností, ale i součástí etiky, kterou jste demonstrovali zbytku toho perverzního státního aparátu. Kdo chtěl být viděn v dobrém světle, demonstroval hezký vztah ke zvířatům. A jak jinak se dala láska ke zvířatům a zároveň odpor k Židům a nepřátelům dát režimu najevo než tím, že pár vězňů hodíte medvědům, že.
Právě šelmy a predátory náckové zbožňovali nejvíc, protože jako každý zakomplexovaný idiot se v nich viděli. Sám Hitler miloval, když o něm přátelé mluvili jako o Vlkovi. Proto taky führerovi pojmenovali jeho skrýš jako Vlčí doupě. Aby mu udělali radost. Vlk byl absolutní modlou Třetí říše. A teď nemyslíme jenom Adolfa Vlka Hitlera, ale i zvíře samotné. Ztělesňoval všechno, co chtěli být. Čistokrevného predátora, který má nárok na své teritorium. Už od dvacátých let používal Josef Goebbels vlka ve svých pamfletech a existoval důvod, proč ve Wehrmachtu i SS tak milovali německé ovčáky. Nejenom z praktických důvodů, ale i těch estetických.
Ostatně nejspíš sami víte, že Hitler osobně vlastnil a miloval fenku německého ovčáka. Jmenovala se Blondie a objevuje se na řadě fotografií po boku svého pána. Možná ale nevíte, že i jiní nacističtí pohlavárové milovali dravá zvířata. Hermann Göring třeba měl malou smečku mladých lvů, protože jestli něco nacisté milovali skoro tak moc jako přirovnávat se k predátorům, bylo to přirovnávat se k Římské říši. A smečka ochočených lvů je velice… císařská záležitost.
Kočky vs. prasata
Ale tahle láska se týkala jenom velkých koček. Zajímavostí je, že kočky byly považovány za „židy mezi zvířaty“ a náckové tím tak navazovali na středověkou tradici pogromů na Židy i kočky, které byly tradičně spojeny s ďáblem. Jak je vidno, láska ke zvířatům sahala jenom tam, kam to doporučovala jejich zvrhlá ideologie.
Prasata se například chovala v Německu ve velké oblibě, protože to „bylo zvíře, které nakrmí naše vojáky“. A nejspíš jste určitě od někoho, kdo „není nácek, jenom se zajímá o historii“ slyšeli, že Němci nemohli být tak špatní, vždyť zavedli spoustu zákonů na ochranu zvířat. A to je pravda. Ten první prošel hned v roce ‘33, když se NSDAP vydrápalo k moci. Byl to zákon, který říkal, že zvíře musí být v bezvědomí, než je zabito. To sice zní humánně, ale ve skutečnosti to byl jenom nástroj, který měl diskriminovat židovskou obec a znemožnit jim košér přípravu jídla.
O roli zvířat ve Třetí říši se obecně moc nemluví, někteří historikové tvrdí, že je to téma, které zastiňuje a bagatelizuje chování nacistů k lidem. Ale nová kniha Jana Monhaupta Zvířata v národním socialismu dokazuje pravý opak. Jasně ukazuje, že chování nacistů ke zvířatům je nijak nepolidšťuje, spíš obtahuje hrůznost jejich smýšlení.