Antonín Pešl. Voják a intelektuál, který pro Československo bojoval ve dvou válkách a nakonec pro něj i zahynul. Muž, kterého se báli nacisté i komunisté, za života i po smrti.
Hrdina meče
Pešl se narodil na Silvestra 1891 v Dešově, vychodil školu a pak vyrazil studovat do Prahy filologii a filozofii. V jeho třiadvaceti letech ho ale zastihl povolávací rozkaz, takže byl odvelen sloužit Rakousko-Uherské armádě. Tak jako řada jeho spolubojovníků si počkal na správný okamžik a na albánské frontě přeběhl k Italům. Na italské straně si udělal jméno. Jednak dal veškerý svůj intelekt i bojové zkušenosti ve prospěch Československu tím, že pomáhal založit československou legii v Itálii a nakonec se stal i členem římské buňky pařížské Národní rady. A když skončila vláda, byl čelenem československé delegace na Mírové konferenci v Paříži.
To jsme tak jakoby shrnuli do jednoho odstavce dramatický příběh, co by pravděpodobně vydalo na válečný thriller o dezertování za nepřátelskou linii, během čehož po vás můžou střílet obě strany, a navazující politicko špionážní drama, které vrcholí tím, že náš protagonista se vrací do nově vzniklého samostatného státu jako hrdina.
Občas je prostě dobře si uvědomit, že pod suchou větou v učebnici se skrývá pět set stránek akčního románu. A tenhle měl dobrý konec. Jeho sequel už bohužel ne.
Jako bývalý legionář působil Pešl několik let na zahraničním oddělení generálního štábu a když měl aktivního vojenství a špionáže plné zuby, stal se šéfem mezinárodní sekce listu Obrana národa, do které psal jako politický komentátor.
Pešl se profiloval jako laxně věřící, ale do kostela nechodící člověk, kterému srdce tluče trochu socialisticky nalevo, ale nikdy nepřestane být demokrat. Prostě člověk, se kterým muselo být super vytáhnout pár lahví vína. Jako vysoce postavený podporovatel takzvané hradní skupiny, tedy Masaryka, Beneše a jiných, se stýkal s významnými postavami prvorepublikového života. Jen namátkou třeba Prokop Drtina, Benešův tajemník nebo doktor Ripka, československý politik. Pešl si dokonce vzal Ripkovu bývalou ženu, ale i přesto zůstali přátelé. A jejich svatby se zúčastnil i plukovník Emanuel Moravec.
Hrdina pera
Jenom pár měsíců poté vjeli náckové do Prahy a zatímco bývalý legionář Moravec bezezbytku kolaboroval, Pešl se v podstatě okamžitě vrhl do odbojové činnosti. Od léta 1939 byl v kontakt s osobnostmi kolem odboje a velice rychle se ukázal jako expertní zpravodajec. Jeho specializací bylo vyhledávání a zabezpečování lokací pro přechovávání nelegálních předmětů, důležitých dokumentů nebo setkávání členů odboje, určování míst pro nelegální vysílání a v neposlední řadě posílání důležitého intelu do zahraničí. Jeho služeb využíval i Josef Balabán, jeden z pražských Tří králů.
Pešl operoval pod přezdívkou Vít nebo Pacovský a v podstatě celý jeden rok tahal důležité lidi a předměty po celé Praze, gestapu pod nosem. Náckové ale věděli, že je nebezpečný. Jednak z principu nevěřili nikomu, kdo sloužil v legiích, jednak si všimli, že se stýká s podezřelými osobami. Taky ale věděli, že tenhle muž s kontakty po celém světě může kdykoli prásknout do bot a v zahraničí možná napáchá ještě víc škody, ostatně Pešl měl zkušenosti s organizováním československých armád v zahraničí.
Když se tedy v létě 1940 podařilo gestapu zmáčknout odbojového informátora, políčili si na Pešla. Poslali mu předvolání k výslechu a informátora nechali, ať vypustí odboji zprávu, že jde “o něco malého”. Pešl věděl, že jestli neuposlechne výzvy k výslechu, bude muset vzít roha a nechat celou svou informační síť za sebou… a bohužel se rozhodl, že riziko je přijatelné.
19. září 1940 se tedy vydal na policii a domů už se nikdy nevrátil. Náckové ho vyslýchali, věznili nejdřív v Polsku, potom v Česku, kde byl nasazen na nucené práce v Terezíně a nakonec ho odvezli do Berlína, kde ho v roce 1942 odsoudili a v prosinci toho samého roku popravili.
Depresivní tečkou za životem a smrtí československého hrdiny dvou světových válek je fakt to, že Pešl pracoval hlavně s nekomunistickým odboje, a proto komunisté na dalších čtyřicet let v podstatě vymazali jeho jméno z historie a *do povědomí se vrátilo až po revoluci.
Protože pro zločinné režimy jsou legendy jako Antonín Pešl nebezpečné i po smrti. A i to je důvod, proč bychom si ho měli dobře pamatovat.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
