Sladké mládí

Komunistická propaganda se všem dlouho snažila vnutit představu, že se Vladimir narodil někde v hlíně a jídlo si musel krást od aristokratů, ale to rozhodně nebyla pravda. Jeho rodina patřila k ruské inteligenci, byla dobře situována a rozhodně si Uljanovovi vedli líp než drtivá většina Rusů. Když bylo budoucímu diktátorovi sedmnáct, carské úřady pověsily jeho bratra pro plánování útoku na samotného cara. Nebýt téhle události, možná bychom žádný Sovětský svaz nikdy neměli.

Víte, mladý Vladimir Uljanov chtěl studovat na právníka, ale hned v prvních měsících studia se zúčastnil protestní akce. A protože na bratra oběšeného teroristy dávala policie pozor, vykopli ho ze školy. Mladý už sice dokončoval školu dálkově, ale hlavně se začal věnovat samostudiu a rozšiřoval revoluční letáky mezi dělníky. Jeho soukromá parta revolucionářů byla infiltrována tajnými, takže poslali Uljanova sedět. Nebylo to ale vězení, které byste si pod pojmem „ruské vězení“ představovali. Bylo to vcelku pohodlné bydlení, kde mohl nosit své vlastní šaty, psát revoluční pamflety (za které byl zavřený, holt Rusko) a byly mu povoleny denní návštěvy jeho rodiny.

Po čtrnácti měsících vazby byl poslán na Sibiř. Do exilu. Ale! Ve velice volném režimu. Stát mu platil po tři roky bydlení a stravu, takže frajer mohl jenom sedět doma nebo šířit myšlenku revoluce. No zkrátka, jak byl carský aparát krutý, tak byl nefunkční. Vůbec si to Uljanov na Sibiři užil, oženil se tam s exilovanou dívkou a zvesela posílal své články svým kolegům revolucionářům, kteří je otiskovali do nelegálních novin. Uljanov psal pod hromadou pseudonymů, aby to vypadalo, že myšlenku podporuje celá řada intelektuálů. Ten nejpopulárnější z nich byl právě Vladimir Lenin.

Po třech letech na Sibiři se i se svou ženou přestěhoval do Mnichova, kde mohl tisknout svoje pamflety bez hrozby zatčení. Jeho spolupracovníci pašovali tyhle noviny zpátky do Ruska. Jeden z nich byl jistý Josif Džugašvili, lépe známý pod svou přezdívkou Stalin.

Podobně jako u jeho dětství, i tahle etapa Leninova života je zastřena propagandou. Sovětský svaz se vždycky snažil vyobrazit Lenina jako charismatického vůdce a všeobecně uznávaného intelektuála, který dokázal na svou stranu strhnout všechny. Ale jeho… politika byla poněkud jiná. I ve svém socialistickém kroužku všechny, kteří s ním nesouhlasili, označoval jako nepřítele, nadával jim do buržoustů a neprávem vykřikoval, že mluví jménem většiny. Většiny. Bolševiků.

Tohle označení se pak velice hezky ujalo.

mohlo by vás zajímat

Při Krvavé neděli umřelo dvě stě lidí. Nebo pět tisíc. Vojáci civilisty moc nepočítali

Cesta tam a zase zpátky

Lenin se v roce 1905 vydal do Švýcarska, protože byl chudák nějaký marodný. V Rusku mezitím nechal carský režim během Krvavé neděle střílet do davu neozbrojených dělníků, takže náš holohlavý revolucionář odspěchal do Ruska, aby mu náhodou neutekla revoluce. Neutekla a málem ho zatkli, takže honem odcupital zpátky do Švýcar.

Předválečná a válečná léta jsou tímhle pro Lenina typická, většinou nakoukl někam, kde se něco dělo a řekl: „Hej děcka, nechcete někdo bolševickou revoluci?“ A lidi řekli: „Kdo jsi, co tady chceš a jdi pryč!“ a Lenin řekl: „OK, uvidíme se za pár měsíců, dasvidaňja.“ Většina lidu i politiků se domnívala, že je Lenin příliš radikální a… trochu nechutný svou prací o tom, jak specificky popravit carskou rodinu.

Ani poté, co se národ obrátil proti Romanovcům, nikdo neměl o Lenina a jeho šílenosti zvláštní zájem. Takže když si dav během únorové revoluce vynutil novou vládu, byl Lenin ve Švýcarsku a fňukal, že mu uteče revoluce. Když se konečně dostal zpátky do Ruska, okamžitě začal nadávat na prozatímní vládu jako cholerický strejc, kterému natřete plot, ale jemu se furt něco nelíbí. Vladimir a jeho lidé se pokoušeli otočit pracující proti Dumě tak dlouho, až vůdce prozatímní vlády označil Lenina ze německého špiona a postavil bolševiky mimo zákon.

Lenin nasadil svůj klasický tríček a vypařil se z Ruska. Tentokrát do Finska, kde pomalu došel k názoru, že Rusko je potřeba si vzít silou. V listopadu 1917 ozbrojené křídlo bolševiků se zbraněmi v ruce převzalo několik zásadních institucí v Petrohradě a Vladimir Iljič se stal vládcem Ruska. Aniž by ho kdokoli volil. „Hlas většiny“ tak provedl svou slavnou Říjnovou revoluci.

GALERIE Lenin

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Hrůzovláda na dalších 70 let

Lenin okamžitě zastavil válku s Německem, nasliboval lidem hory a doly, řekl jim, že by bylo ideální, kdyby povraždili všechny bohaté lidi a nechal zatknout a převést na Sibiř celou carskou rodinu. Protože lidé přes všechny útrapy Romanovce milovali, trvalo roky, než vyšlo najevo, že je tam nový režim popravil. Podle některých historiků i proto, že tu byly reálné obavy, aby je ze zajetí neosvobodili českoslovenští legionáři, kteří… řekněme, jeli náhodou kolem.

Nově vzniklý Sovětský svaz pod Leninovou vládou rychle upevňoval moc a potlačoval jakýkoli odpor. A po tom, co na něj byl spáchan neúspěšný atentát, Lenin s krutostí ještě přitvrdil. Starý revolucionář už žádnou revoluci nechtěl, když byl u moci on. Zaváděly se plány výroby, farmáři museli odvádět svou úrodu, práce byla přidělována centrále… však víte, vždyť jsme v něčem podobném čtyřicet let žili. Když komunismus na dobro zruinoval ekonomiku, skočil Lenin na pár let ke kapitalismu a zase zpátky.

Po několika mrtvicích Lenin zemřel. Psal se rok 1924 a přes extrémně nízké teploty se propagandou vymytí občané objevili v tisícových počtech na jeho pohřbu. Jeho výtvor, Sovětský svaz, ho přežil o necelých sedmdesát let a je pravdou, že Leninovy reformy pomohly hluboce zaostalému Rusku dohnat zbytek světa. Taky je ale pravda, že vybudoval jednu z nejhorších diktatur moderní historie.

A vydláždil cestu jednomu z největších masových vrahů historie vůbec, svému kolegovi Josifu Stalinovi. Od Leninovy smrti totiž mělo být pro Rusy všechno ještě mnohem, mnohem horší.