Remember, remember…
Řekli byste si: „Ále, další superhrdinská komiksárna, dám si radši znovu Avengery.“ Ale když vám řeknu, že tenhle film je o tom, jak mohou zkorumpovaní a mocichtiví politici využít epidemii smrtícího viru (ve dvacátých letech 21. století, mimochodem) k tomu, aby upevnili svoji moc? O nebezpečí karantény, o zákazech vycházení? O důležitosti svobody slova a umění? O rozdílu mezi terorismem a bojem za svobodu?
Předloha tohoto filmu, grafická novela od Alana Moora, je… brilantní. Moore je jeden z těch autorů, kteří umí využít limity média ve svůj prospěch, takže jeho komiksy mají vždycky takový neadaptovatelný feeling. „Tohle přece nemůže fungovat jinde než v tadytěch panelech, ne?“ říkáte si, zatímco se slzami v očích otáčíte stránku za stránkou.
A vlastně máte pravdu. Moora nemůžete adaptovat panel po panelu, musíte vzít základní myšlenku a charaktery a upravit si je pro vlastní médium. Musíte být nejenom schopný řemeslník, ale i opravdový umělec, protože potřebujete dokonale pochopit jiného autora, a zároveň být skvělý i v tom, co děláte vy sami.
A u filmu V jako Vendetta se tohle povedlo. Oproti sedmdesátkovému komiksu, kde se nad pseudotatcherovskou Británií vznáší hrozba jaderné války, ve filmu je země svázaná hrůzou ze smrtící epidemie, vláda kontroluje internet, média a sleduje pomocí nejmodernějších technologií každý váš krok. Je to V jako Vendetta pro jednadvacáté století.
I sám Alan Moore, který je obyčejně extrémně kritický k jakékoli adaptaci svého vlastního díla, v nejnovějším přetisku svého komiksu do předmluvy napsal, že si v osmdesátých letech nedokázal připustit, že by se něco takového mohlo stát, až pomine hrozba jaderné války. Což „bylo od něj naivní“.
… the 5th of November.
Žil byl pán, který se jmenoval James McTeigue. A James McTeigue byl fantastický asistent režie. Dělal v Hollywoodu na béčkových filmech dost dlouho, aby se městem proslechlo, že je ve své práci excelentní. Nikdo z velkých režisérů ho ale pořádně neznal, takže se nikdy nedostal k velkému projektu. V roce 1999 to bylo to samé, dostal pozici asistenta režie u „obskurního a k zániku odsouzeného projektu“ jménem MATRIX.
Ha ha.
McTeigue dělal s bratry a později sestrami Wachowskými na celé cyberpunkové trilogii, a pak i na podivně abstraktním filmu Speed Racer, který je upřímně mnohem lepší, než se o něm říká. A jednoho dne přinesli Wachowské k narozeninám svému oblíbenému asistentovi podivný komiks o frajerovi, co v masce Guy Fawkese likviduje členy strany v orwellovsky twistnuté Británii. A řekly mu: „Už k tomu máme napsaný scénář a chceme, abys to točil ty.“ On na to: „Tak na co čekáme? Pojďme společně natočit film, který budou prvních pár let všichni nenávidět!“
A přesně to se taky stalo. Víte, natočit film, který tak trochu, maličko, občas obhajuje terorismus a vypustit ho do světa jen čtyři roky po 11. září, to je dost kontroverzní samo o sobě. Ale co filmu doopravdy zlomilo vaz, bylo promo. Warner Bros. všem film tlačil jako novou akční pecku od Wachowských, takže masy diváků, které v kině dostaly místo „anglického Matrixu“ totalitní drama plné symbolismu a klasické hudby, nebyly úplně spokojeny.
Nutno ale dodat, že těch pár akčních sekvencí, které ve filmu jsou, vypadá a zní naprosto božsky. A vzhledem k tomu, že James McTeigue nikdy potom už nic takhle dobrého nenatočil, spoustu lidí to vede k názoru, že Wachowští udělali víc, než jen že napsali scénář a „režírovali pomocný štáb“. Ať už byl ale za kormidlem kdokoli, odvedl skvělou práci.
Obsazení je excelentní. Už jsme například mluvili o tom, jak Weavingovi propůjčil svůj hlas sám ďábel. A jeho výkonu pomohlo i to, že prvních pár týdnů ani V nehrál on. A když se štábu konečně povedlo herce obsadit, jen velice špatně mu fungoval mikrofon pod maskou, takže všechny jeho repliky se zpětně dotáčely ve studiu. Podobně jako u Nolanova Banea. A mimochodem, to, jak díky hře stínů a záběrů věčně usměvavá maska dává pokaždé trochu jiný výraz, je zázrak sám o sobě. Dál je ve filmu úžasná Natalie Portman, která si může vyhrát duši z těla, a kolem těchto dvou hlavních postav celá armáda výborných britských herců s Johnem Hurtem a Stephenem Fryem v čele. Pro přiznaného homosexuála Frye byla role nevyoutovaného moderátora extra osobní.
O tom filmu bychom mohli mluvit hodiny. O tom, jak dal tvář hnutí Anonymous, o tom, jak Beethovenova 5. je ve skutečnosti V v Morseově abecedě, a proto hraje ve filmu, o tom jak štáb použil dvanáctimetrový model budovy, aby výbuchy působily uvěřitelně… Ale uděláte nejlíp, když se na tenhle veledůležitý film podíváte sami.
Teď je to podstatnější než kdykoli jindy.