Pravděpodobně každý se již ve svém životě někdy setkal s příběhy, po kterých mu naskočila husí kůže. Veřejnost dobře zná jména, jako je Josef Mengele, Josif Stalin, Andrej Čikatilo či Josef Fritzl. Ze všech těchto skutečných osobností a jejich osudů má člověk sevřený žaludek, ale málokterý z pánů se vyrovná Čachtické paní.
Alžběta měla krutou povahu v krvi
Alžběta Báthory (provdaná Nádašdy) byla hraběnkou z mocného uherského rodu, jenž měl ve svém erbu tři dračí zuby – podle legendy totiž jeden z prapředků Báthoryů draka zabil. Čachtická paní se Alžbětě přezdívá, protože téměř celý život prožila na čachtickém hradě. Narodila se 7. srpna roku 1560, v té době vlastnili Báthoryové rozsáhlé pozemky především v tehdejším Sedmihradsku. Alžběta byla spojením dvou linií rodu, který se na dvě části rozštěpil ve 14. století – linie ečedské a šomlyovské. Jejich genetickým podpisem byla epilepsie a další degenerativní projevy, zejména povahové. Nelze se tedy divit, že rod v 17. století zcela vymřel.
Dynastie se vyznačovala poměrně extrémními povahovými rysy, projevovaly se u nich sklony k násilí, tyranii či sexuální zvrácenosti, na druhou stranu disponovali také státnickými dovednostmi, nadprůměrnou inteligencí a značnou udatností. Nutno také podotknout, že téměř všichni Alžbětini příbuzní, včetně jejího manžela Františka II. Nádašdyho, zastávali tehdy vysoké politické pozice. Alžběta si po své svatbě vybrala za sídlo hrad ležící ve slovenských Čachticích na úpatí Malých Karpat, a právě zde začíná onen děsivý příběh.
Báthory; anděl s duší ďábla
Alžběta porodila Františkovi pět dětí, z nichž přežily jen tři a ty pochopitelně potřebovaly kojnou a chůvu. Tak se na hrad současně s novorozeňaty dostaly i Dorota Szentésy a Ilona Jó. Alžběta trpěla poděděnou epilepsií a silnými migrénami, které jí způsobovaly intenzivní bolest hlavy. Při jednom z těchto záchvatů, kdy si vybila zlost a špatnou náladu na své služebné, zjistila, že jí násilí páchané na druhých přináší úlevu. Tak se ze stínů malého hradu uprostřed lesů zrodila Čachtická paní. Její sklon k sadismu a absolutně neúměrné tresty za minimální prohřešky přerostly v nevídané rozměry. Čachtická paní společně s několika vyvolenými kumpány včetně kojné a chůvy začala trestat, ubližovat a zabíjet.
Praktik, které k tomu využívala, by se nejspíše štítil i sám Mengele. Záminku nepotřebovala Alžběta kdovíjak velkou, stačilo, když byl na šatech špatně vyšitý šev či neuklizený pokoj. Dívky, které v danou situaci nesly zodpovědnost, byly vysvlečeny donaha a spoutány. Poté jim byly vráženy jehly pod nehty, prostřihávána kůže mezi prsty nebo jim paní nasoukala do jícnu rozžhavené železo. Pokud máte silnou povahu a i nadále se prokousáváte řádky plnými násilí a odpornosti, dočkáte se i dalších projevů mezilidské nenávisti. Alžběta byla v tomto směru totiž velice kreativní.
Pokud některá z poddaných při mučení cekla nebo pronesla jen slůvko nesouhlasu, byla jí ústa zašita množstvím jehel. V případech, kdy služebné mučení nepřežily (což bylo téměř pokaždé), nastoupila na scénu pradlena Katarína Bzenecká, která zastávala funkci Viktora Čističe a těla odklízela. Potrhlá Alžběta se se svým vypečeným manželem Františkem velice nasmála, když společně natřeli služebnou z kuchyně medem a připoutali v tamním lese ke stromu, aby ji okousali mravenci – a to jen proto, že ukradla v kuchyni část dezertu. Jedním z oddaných služebníků Čachtické paní byl mentálně postižený lilipután Ján Ujváry zvaný Ficko. Využil každé příležitosti, jež mu byla jeho nadřízenou poskytnuta, při které by mohl zaškodit svému okolí. Ficko plnil především roli naháněče a sháněl po širokém okolí nové dívky pro svou paní, které se samozřejmě dobrovolně na letní brigádu do čachtického hradu vydat nechtěly. Když v roce 1604 zemřel Alžbětin manžel František, Čachtická paní se naprosto pomátla a zcela propadla svému „koníčku“.
Celému chátrajícímu kraji vládl strach. S podivem je však skutečnost, že přestože každý věděl, nebo alespoň tušil, co se na hradě děje, celé roky nikdo nezakročil. Alžběta mladé dívky dále bičovala kopřivami, namáčela je ve studené vodě, aby je mohla následně nechat v zimních dnech venku zmrznout. Ráda také trhala služebným maso ze zad, pálila je svíčkou nebo jim třeba za trest vykloubila ruce.
Konec zrůdy
Situace se změnila, když po Rudolfovi II. na trůn roku 1608 usedl v Uhrách oblíbený Matyáš. Ten prostřednictvím svého místodržícího Juraje Thurza začal záhadnou situaci na slovenském území řešit. Do rukou se mu po krátké době dostaly tucty výpovědí, které potvrzovaly vraždy dívek na čachtickém hradě. Nikdy se ovšem přesně nezjistilo, kolik obětí měla Čachtická paní na svědomí. Počet se odhaduje v rozsahu 20 až 2000 dívek, nejvěrohodnější hodnota se pohybuje okolo čtyř stovek, na základě seznamu jmen a lidských ostatků nalezených u hradu. Alžbětě byl odebrán veškerý majetek, který připadl jejím dětem, a ona sama byla v roce 1610 zadržena a uvězněna v komnatě hradu. Byla zde vězněna po dobu čtyř let, ovšem před soudem nikdy nestanula. Toto štěstí však nemělo Alžbětino služebnictvo.
Lilipután Ficko, který hledal nová děvčata, před soudem jmenoval Ilonu Jó, Dorotu Szentesy a Katarínu Bzeneckou, které Alžbětě pomáhaly. Katarína, která se neprovinila v takovém rozsahu jako ostatní, byla poslána do vězení. Iloně a Dorotě odtrhl kat kleštěmi všech deset prstů na rukou a poté je na hranici upálil. Služebníkovi Fickovi byla sražena hlava. V té době nebylo přípustné, aby žena z tak významného šlechtického rodu skončila na popravišti, ať už byla její provinění jakákoliv, a tak se Alžběta rozhodla v roce 1614 skončit svůj život vypitím jedu. A takový je konec Čachtické paní.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
