fb pixel
Vyhledávání

Bernie Sanders 70. let: Poslední levicový kandidát na prezidenta USA v roce 1972 krutě prohrál. Zopakuje se historie?

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Prezidentská kampaň Bernieho Sanderse, která raketově stoupá, je na americké poměry netradičně postavena na obrovském hnutí obyčejných občanů, kteří senátorovi vydatně pomáhají získat podporu. Naposledy se o to pokusil v roce 1972 neúspěšný kandidát George McGovern, který krutě prohrál s tehdy ještě populárním Richardem Nixonem…

Arian Ebrahimi
Arian Ebrahimi 27.2.2020, 16:20

Lidový kandidát

V poslední době začaly některé americké deníky srovnávat netradiční kampaň demokratického kandidáta Bernieho Sanderse s jiným levicovým kandidátem demokratů. Hnutí okolo senátora Sanderse totiž v ledasčem připomíná kampaň George McGoverna, který neúspěšně kandidoval v roce 1972 proti tehdejšímu prezidentovi Richardu Nixonovi. Podobně jako Sanderse totiž McGoverna podporovalo hnutí obyčejných občanů, které z levicového politika neoblíbeného u tradičního vedení Demokratické strany udělalo hlavního vítěze primárek. Prezidentské volby roku 1972 byly v mnohem jiné než ty předchozí – po fiasku z roku 1968, kdy vedení strany voličům v podstatě vnutilo tehdejšího viceprezidenta Huberta Humphreyho, který otevřeně podporoval válku ve Vietnamu (a prohrál), se demokraté i vlivem násilných protestů proti manipulaci s primárkami rozhodli dát větší šanci kandidátům vybraným přímo členy strany.

Poté, co favorizovaní ostřílení politici jako Ed Muskie a právě nepopulární Humphrey začali v průzkumech propadat, začal se do vedení závodu o místo demokratického kandidáta dostávat levicový senátor z Jižní Dakoty George McGovern. Svou kampaň postavil na obrovské podpoře mezi mladými voliči a studenty (kam patřil i budoucí prezident Bill Clinton), kterým sliboval okamžité ukončení táhlé války ve Vietnamu.

Po celé zemi tak probíhaly akce a shromáždění na podporu svěžího liberálního kandidáta, který sliboval větší rovnoprávnost žen, snížení armádních výdajů a okamžité stažení vojáků z Jižního Vietnamu výměnou za propuštění všech amerických válečných zajatců. Kampaň charakterizovalo především obří nadšení studentských hnutí, kteří v McGovernovi viděli svého kandidáta a ne jen dalšího byrokrata z Washingtonu.

K tomu se za levicového a pacifistického kandidáta postavila největší jména angažovaného showbyznysu napříč všemi žánry. Z herců pro McGoverna aktivně vystupoval například Jack Nicholson, Paul Newman, Dustin Hoffman nebo i Leonard Nimoy. A ani muzikanti nestali bokem – od čerstvého socialisty Johna Lennona až po rozhádané duo Simon and Garfunkel, kteří dokonce hodili stranou své rozpory a uspořádali několik koncertů na McGovernovu podporu. I přes obrovskou snahu všech stran ale nakonec McGovern krutě prohrál, a to i přesto, že v těchto volbách bylo voličům poprvé umožněno hlasovat již od 18 let.

Rasistům se nezamlouval

Podobně jako Sanders musel McGovern čelit vedení strany, které levicovému kandidátovi neustále házelo klacky pod nohy a dokonce o něm začalo šířit zvěsti, že okamžitě po svém zvolení chce zlegalizovat marihuanu (McGovern podporoval pouhou dekriminalizaci). Okamžitě se pak přidalo rasistické jižanské křídlo demokratů, které v McGovernových liberálních programech vidělo dílo ďábla, který chce zlegalizovat potraty. A v neposlední řadě musel McGovern na nátlak svého okolí uprostřed kampaně změnit kandidáta na svého případného viceprezidenta poté, co vyšlo najevo, že jeho parťák na kandidátce Thomas Eagleton podstoupil kvůli depresím elektrošokovou terapii. I když McGovern prohlašoval, že za Eagleton stojí „na 1000 %“, o týden později jej požádal, aby rezignoval – rázem si voliči začali o McGovernovi myslet, že je podrazák, co nedrží slovo.

Poslední ránu pak McGovernově kdysi nadějné kampani zasadil samotný Richard Nixon, který jen několik dnů před volbami oznámil, že dohodl ukončení války ve Vietnamu, čímž McGoverna připravil o hlavní bod volebního programu. Tehdy ještě populární Nixon nakonec proti lidovému McGovernovi vyhrál v jednom nejpřesvědčivějších vítězstvích v americké historii, kdy demokraté vyhráli pouze ve dvou státech - rozdíl hlasů pak byl neuvěřitelných 18 milionů. Určitou paralelu tak můžeme vidět i s momentální snahou Donalda Trumpa do voleb co nejrychleji ukončit válku v Afghánistánu. Tak uvidíme, jestli se historie skutečně opakuje.

Podobné články

Doporučujeme

Další články