Všechno to začalo lží o znásilnění

Psal se rok 1969, když jednadvacetiletá Norma McCorvey zjistila, že je již potřetí nechtěně těhotná. Dívka, která si prožila těžké dětství poznamenané opakovaným znásilňováním ze strany svého strýce a problémy s vlastní sexuální orientací, měla za sebou dva porody, které vždy skončily adopcí. Na radu svých známých se ale tentokrát rozhodla podstoupit umělé přerušení těhotenství – bohužel pro ni ale žila v jižanském Texasu, ve kterém v té době platily velice tvrdé protipotratové zákony. Ty umožňovaly interrupci pouze ve velice výjimečných případech. Aby dostala státní povolení, rozhodla se McCorvey tvrdit, že byla znásilněna skupinou černochů, což mělo její historce dodat na autenticitě. Její plán ale narazil v momentě, kdy se státní orgány začaly vyptávat na detaily údajného znásilnění, jež ale nikdy neproběhlo. Další pokus o ilegální potrat selhal poté, co policie zavřela místní nelicencované potratové centrum.

mohlo by vás zajímat

Vánoční bombardování Vietnamu v roce 1972 dotlačilo komunisty k jednání: Nixonovu šílenou kampaň přirovnali k Lidicím a Treblince

Shodou náhod se její cesty zkřížily se dvěma mladými ambiciózními právničkami jménem Sarah Weddington a Linda Coffee – ty se rozhodly zastoupit McCorvey v případu před oblastním texaským soudem, ve kterém tvrdily, že místní protipotratové zákony jsou protiústavní. Aby byla utajená identita McCorvey, byl jí přidělen zákonný pseudonym „Jane Roe“, podle kterého pak získal případ své jméno – Roe vs. Wade. Přestože oblastní soud rozhodl ve prospěch McCorvey, odmítl vydat nařízení povolující interrupci ve státě Texas. Případ nakonec došel až před Nejvyšší soud Spojených států – mimochodem, soud trval tak dlouho, že dítě, které chtěla McCorvey potratit, a které se stalo základem celého soudního procesu, se mezitím stihlo narodit a bylo ihned po porodu dáno k adopci.

Z oběti bojovnice proti potratům

V roce 1973 nakonec Nejvyšší soud po téměř čtrnáctiměsíčním rozhodování poměrem hlasů 7:2 vydal přelomové rozhodnutí Roe vs. Wade, dle kterého státní potratové zákony porušují 14. dodatek americké ústavy, jenž zakotvuje právo na soukromí. Ze dne na den se tak umělé přerušení těhotenství stalo v celých Spojených státech legální. Rozsudek patří dodnes mezi nejkontroverznější a nejnapadanější rozhodnutí Nejvyššího soudu – kritici tvrdí, že soud významně překročil své pravomoci a v podstatě si zahrál na zákonodárce.

S tím naopak nesouhlasí podporovatelé potratů, kteří dodnes v zemi spíše převažují. Význam a celospolečenský dopad Roe vs. Wade pak dokazuje i fakt, že při každém jmenování nového soudce Nejvyššího soudu se média opakovaně dotazují na jeho postoje k tomuto rozsudku a důvodně se pak část veřejnosti obává, že v případě převahy konzervativních soudců by mohl být rozsudek zrušen. Zvláště aktuální bylo pak téma potratů v nedávné době, kdy se bývalý americký prezident Donald Trump ve snaze získat hlasy pobožných voličů netajil svou touhou dosadit na příští uvolněné soudcovské místo dalšího konzervativce.

GALERIE Roe vs. Wade

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Samotná Jane Roe, tedy Norma McCorvey, se před soudem ani jednou neobjevila a v zásadě neměla se samotným případem nic moc společného. Až v 90. letech o ní začalo být zase slyšet, když po ukončení dlouhodobého lesbického vztahu přehodnotila svůj názor na potraty a rozhodla se stát protipotratovou aktivistkou a vášnivou katoličkou. Ironií osudu tak žena, která dala milionům Američanů právo na bezpečný potrat, označila své rozhodnutí dát svůj případ k soudu za největší chybu svého života a až do své smrti v roce 2017 opakovala, že se stala obětí dvou feministických právniček. Právniček, jež hledaly těhotnou ženu, kterou by mohly využít pro svůj potratový případ.