Hrůza, kterou sledoval celý svět

Kolem půl dvanácté se Corinne Rey, pracovnice redakce Charlie Hebdo, vracela zpátky do redakce, když ji přepadli dva ozbrojení muži. Donutili ji, ať je vpustí dovnitř a tam začali za výkřiků “Alláhu Akbrar!” střílet po všem, co se pohnulo. Dva nedaleko patrolující policisté zaslechli střelbu a vyrazili útočníky zastavit, ale zemřeli na místě také. Jeden z nich, Ahmed Merabet, byl muslim.

Celkově v redakci zemřelo dvanáct lidí a deset bylo zraněno. Útočníci potom naskočili do připraveného vozu a uháněli pryč pravděpodobně předem připravenou únikovou trasou, na níž ukradli jiné auto a vyrazili na sever. Po celé Paříži byl okamžitě vyhlášen nejvyšší bezpečností stupeň a policisté pročesávali každou ulici, nakonec bylo zřejmé, že teroristé opustili Paříž a pozdě večer přepadli čerpací stanici na sever od hlavního města. Francouzské speciální jednotky GIGN začaly prohledávat oblast.

Útočníci byli zpětně identifikováni jako bratři Kouachiovi, z nichž jeden už byl dříve trestán za terorismus. Konkrétně za verbování lidí do výcvikových táborů Al-Kajdy. Celý svět se díval a čekal na moment, kdy francouzské ozbrojené složky bratry dopadnou.

mohlo by vás zajímat

Macron slaví narozeniny, ale Francie mu nepřeje: Protivládní demonstrace mají po Vánocích pokračovat

8. ledna ráno byli Kouachiovi obklíčení v areálu tiskárny nedaleko Paříže. Do toho se ale děly věci přímo ve městě. Dřívější přítel obou útočníků Amedy Coulibaly v centru Paříže zastřelil neozbrojenou policistku a následně přepadl košer samoobsluhu, kde zabil několik lidí a dalších patnáct držel jako rukojmí s tím, že je začne popravovat, jestli policie nenechá bratry Kouachiovi, se kterými je na telefonu, odejít.

Policejní útoky šly rychle po sobě a ani jeden z útočníků nevyvázl živý. Při zásahu v samoobsluze bylo ale několik lidí raněno, jak policistů, tak rukojmích.

Když dozní výstřely

Reakce na útoky se různily, všichni státníci je samozřejmě odsoudili a vyjádřili podporu Francii, jen Spojené státy k tomu ještě přihodily, že poskytnou Francii veškerou pomoc v dopadení lidí, kteří jsou za to zodpovědní. Protože v USA mají vždycky chuť nahánět nějaké ty teroristy.

Internet zaplavila vlna sympatie a lítosti, křesťané dávali najevo, že nevinní muslimy, muslimové dávali najevo, že s útoky nechtějí mít nic společného… Samozřejmě se našla skupina lidí, která si ti vzala jako důvod nadávat na muslimy ještě víc a na druhé straně byli muslimové, kteří nepokrytě slavili úspěch svých bratrů.

GALERIE CHarlie Hebdo

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Francie v té době už čelila imigrační krizi a velká část analytiků se domnívala, že právě proto se teroristé rozhodli jednat teď. Protože když donutíte místní, ať tlačí na migranty, z migrantů se daleko lépe verbují noví teroristé.

A do toho všeho čekal Paříž další teroristický útok o několik měsíců později. Výjimečný stav, který byl ve Francii vyhlášen, pak nebyl stažen až do konce roku 2017.

Symbolů je potřeba

Charlie Hebdo dnes píše a vydává na utajené adrese, každoročně vlije ohromnou část rozpočtu do bezpečnosti. Z rozhovorů, které pracovníci redakce dávají, je jasné, že pancéřovaná pevnost není úplně nejlepší místo, kde by měl vznikat kreativní a humoristický magazín.

Šéfka HR oddělení magazínu doslova řekla: “Je to těžké, máme u sebe ochranku, která nás sleduje doslova kdekoli, některé bezpečností procedury jsou ještě zdlouhavější a komplikovanější, než třeba na ambasádách.”

Paradoxně magazínu neubližuje jenom to špatné, co se stalo, ale i podpora. Kreslíř Rénald Luzier do rádia řekl, že “je těžké, když celý život bojujete proti symbolům a nakonec se takovým symbolem stanete”. Naráží pochopitelně na několik měsíců běžící kampaň #JeSuisCharlie. Možná i magazínu nakonec pomohla kontroverze, která se zvedla kolem jejich titulky se špagety-zemětřesením. A prodeje, které raketově vystřelily v roce 2015 se opět vrátily k normálu.

A zbytek Francie v podstatě kopíruje křivku magazínu. Pomalu klesla tenze, zrušil se výjimečný stav a navzdory všemu si dva roky na to zvolili proevropského a proimigračního politika. Protože Francie se možná ráda vzdává Německu, ale nemůžete jí udělat nic, aby se vzdala svých hodnot.