Všetko ide do hajzlu!
Již v říjnu 1989 došlo na schůzi předsednictva komunistické strany k zajímavé konfrontaci. Šestasedmdesátiletý prezident Gustáv Husák, který byl ve funkci od roku 1975 a v posledních letech vykonával svůj úřad spíše jen symbolicky, se pod vlivem revolucí v okolních státech pustil do svých spolustraníků a sprostě jim vynadal se slovy: „Vy nevidíte, že kolem nás to všetko ide do hajzlu? Robte niečo.“ Když pak po událostech 17. listopadu začala v Československu revoluce, držel se prezident spíše stranou a z dostupných svědectví vyplývá, že Husák nebyl příliš informován o momentálním dění a spíše se nechal unášet událostmi. I přes opakované výzvy, aby ze své funkce, která se vždy těšila velké úctě občanů, vystoupil v televizi a pokusil se zklidnit radikalizovanou společnost. Jeho argumentace krásně ilustruje jeho osobní rezignaci a únavu na smysluplné utváření politiky ve státě – svým kolegům oznámil, že je unavený a nechce ke konci kariéry hrát divadlo. Přestože byl zván na letenskou manifestaci a dokonce byl požádán, aby se veřejně setkal s Václavem Havlem na důkaz smíření národa, Husák tvrdošíjně odmítal jakékoliv zapojení do děje.
Mimořádný sjezd ÚV KSČ 24. listopadu konstatoval, že je nutné uvolnit prezidentský úřad. Ten mezitím na návrhy vlády a zástupců opozice amnestoval některé politické vězně a další kritiky režimu. Občanské fórum následně 29. listopadu zveřejnilo požadavek na rezignaci Husáka na post prezidenta ČSSR. Na jejich výzvu Husák prvně reagoval při jmenování nové zreformované vlády premiéra Ladislava Adamce, kdy oznámil, že na své funkci nelpí.
Následně bylo 8. prosince oznámeno, že komunisté požadavek na odstoupení Husáka přijímají – informovat ho měli nový generální tajemník strany Karel Urbánek spolu s místopředsedou federální vlády Ivanem Knotkem. Prezident je předběhl a smířeně jim oznámil, že si uvědomuje svůj politický konec a že k 10. prosinci rezignuje, což bylo datum původně vybrané samotným Václavem Havlem. Ten v abdikaci komunistického prezidenta na Mezinárodní den lidských práv viděl určitou symboliku – poslední dny ve funkci využil Husák k vyplácení nadstandardních finančních odměn pro pracovníky své prezidentské kanceláře. Štědré částky pak poslední komunistický prezident daroval i Československému červenému kříži.
Vypadal klidně, vzpomínal Dienstbier
Svůj odchod Husák oznámil národu večer 9. prosince v projevu, jenž byl přenášen televizí i rozhlasem. V něm poděkoval všem, kteří v něj vkládali důvěru a poměrně opatrně se vyjádřil k probíhajícím politickým a společenským změnám. Byť někteří očekávali větší sebekritiku, které se od stárnoucího politika již nedočkali. Dále prohlásil, že ihned po jmenování nové vlády Mariána Čalfy na svůj úřad rezignuje. To se také o den později stalo – Husák ve svém projevu nové vládě národního porozumění mimo jiné ocenil, že nakonec došlo k politické dohodě a vyzval přítomné, aby v zájmu lidu překonali své osobní i politické rozpory.
Členové vlády později vzpomínali, že po skončení všech formalit působil Husák překvapivě uvolněně a v přátelském duchu se pustil do konverzace s přítomnými, kterým nabídl cigarety a šampaňské. Jiří Dienstbier později prohlásil, že Husák důstojně přijal svůj vlastní neúspěch, a dokonce se pustil do přátelské řeči s bývalým slovenským disidentem Jánem Čarnogurským, jehož otce osobně znal, a který byl právě za Husákovy vlády opakovaně vězněn. I jeden z Husákových budoucích nástupců, čerstvý ministr financí Václav Klaus, na posledního komunistického prezidenta vzpomínal v dobrém – později řekl, že „on (Husák) to sehrál naprosto profesionálně, a podle mého pocitu – názoru nebyl v křeči. Nevím, jestli to byl herecký výkon, nebo skutečně pocit, on myslím to, co se stalo, respektoval a přijal a zahrál to standardním způsobem.“
Krátce poté ještě Husák v konverzaci s premiérem Čalfou přiznal, že si je vědom, že socialismus u nás nadobro skončil. O několik minut později Gustáv Husák abdikoval v dopise Federálnímu shromáždění. Ke zvolení Václava Havla prezidentem došlo o 19 dní později.
A tady si přečtěte, jak nechal Husák odvolat prezidenta Ludvíka Svobodu.