fb pixel
Vyhledávání

Svátek svatého Martina: Proč husy skončily na pekáči a Martin patří mezi nejoblíbenější svaté?

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Lidovou pranostiku o tom, že Martin přijíždí na bílém koni, zná asi úplně každý. Právě toto mužské jméno patří k těm nejčastějším v našich končinách. Pravidelně zaujímá místo v první desítce oblíbenosti. S Martinem je také spojený jeden z nejpopulárnějších svátků podzimu, jehož obliba stále roste. A to především díky dobrému jídlu a pití, které se se svatomartinskými hody spojují. Jen málokdo si nechá ujít pěkně upečenou svatomartinskou husu, jež se spláchne mladým svatomartinským vínem.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 11.11.2019, 10:28

Původ jména hledejme v latině a býval spojovaný s římským bohem války. Římané tohoto boha nazývali Mars, přídavným jménem k němu je v latině slovo „Martinus“. V doslovném překladu tak Martin znamená „zasvěcený bohu války“ nebo také „zasvěcený Martovi“. Přeneseně se dá tedy jméno vykládat jako „válečník“, „bojovník“. K tomuto jménu se v Česku váže také celá řada pranostik. Od již zmiňovaného příjezdu na bílém koni přes „Martinův led, bude voda hned“ a konče konstatováním, že „na svatého Martina husa nejpěkněji zpívá (na pekáči).“ Kde se ale legenda o svatém Martinovi vzala a proč na svatomartinský stůl patří zrovna husa?

Legenda o plášti

K Martinovi z Tours se váže mnoho příběhů. Mezi jeden z nejznámějších patří ten o plášti. Martin byl spravedlivým a čestným vojákem a svou víru ctil i v armádě. Podle legendy žil ve skromnosti a úctě ke všem lidem, ke svému otrokovi se údajně choval stejně jako ke svému bratrovi. Od ostatních vojáků se výrazně lišil a o jeho dobrém srdci hovoří i (asi nejznámější) „martinská“ legenda. V roce 335, za mrazivé zimní noci, potkal Martin u bran města Amiens na severu Francie žebráka. Ten byl jen skromně oblečen, zjevně hladový a promrzlý. Starý muž požádal Martina o pomoc. Martin však u sebe neměl nic, a tak se se žebrákem podělil alespoň o svůj teplý plášť. Rozťal ho mečem a oddělenou část věnoval chudákovi, aby se mohl alespoň trochu zahřát. Legenda dále vypráví, že se Martinovi následující noc zjevil Ježíš zahalený právě do darované poloviny pláště. Scéna dělení pláště následně patřila po celá staletí k nejznámějším a také nejoblíbenějším motivům církevních umělců.

Husy jsou na pekáči za trest

Ke svatému Martinovi patří neodmyslitelně husí pečínka. Ale proč zrovna husa? Legenda říká, že svatý Martin při své skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu zprávu o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily. Jiná verze však zase praví, že husy Martina při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil, aby v den jeho památky pykaly za svoje provinění na pekáči. Na huse si vždy pochutnala celá domácnost a rozdělení jejího masa mělo přesná pravidla. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily, nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka. Sladké svatomartinské pečivo se nazývalo v různých krajích různě: svatomartinské rohy, rohlíky nebo podkovy svatého Martina. Těmi dívky obdarovávaly své hochy. Tou dobou se také otevírala a otevírají tzv. svatomartinská vína, která představují první vína nového ročníku. Věděli jste, že se svatomartinské víno nalévá vždy z lahve a nikdy ne ze sudu? Svatomartinské hody měly ale ještě jiný význam, poněkud pragmatičtější. Završil se hospodářský a zemědělský rok. Čeledi dříve v tuto dobu končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. S koncem tohoto bujarého období přicházelo celkové zklidnění, kdy byla sklizeň již v bezpečí pod střechou. Blížil se advent spojený s předvánočním půstem.

Svatý Martin u našich sousedů

Svátek svatého Martina se slaví i v jiných evropských zemích, kde je také spojený s jídlem a pitím. Například v některých částech Německa je stále udržovaná dětská koleda, kdy děti dostávají sladkosti a martinské pečivo z kynutého těsta. V Rakousku jsou zase hojně oblíbené lampionové průvody. Pro Švýcary tento den znamená začátek karnevalového období a také dobu zabijaček. V Holandsku pak hraje v souvislosti s tímto svátkem významnou roli oheň – v předvečer se zapalují ohně. Kuriózně slaví Martina Italové – děti koledují a hlomozí u toho plechovým nádobím. Poláci propojili dokonce víc věcí dohromady. Den 11. listopad v roce 1918 byl vyhlášen státním svátkem obnovení Polska a po druhé světové válce dnem vítězství nad fašismem. A tak bychom po Evropě mohli cestovat dál. Jednoznačně však dojdeme k závěru, že je svátek svatého Martina všude spojený s veselím a dobrým jídlem a pitím, a to ho řadí mezi svátky z nejoblíbenějších.

A tady si můžete přečíst ještě o dalších svatých, kteří se z různých důvodů těší velké oblibě.

Podobné články

Doporučujeme

Další články