Proč a kdy?

Po skončení druhé světové války si vítězné mocnosti na základě Jaltské dohody rozdělily Německo do čtyř okupačních zón. Stejně tak byl rozdělený i Berlín. Spory mezi mocenskými bloky ale postupem času narůstaly. Konkrétně se jednalo o mocenské boje mezi sovětským sektorem a sektory západními - francouzským, britským a americkým. 23. května roku 1949 byla na území západních sektorů založena Spolková republika Německo a pět měsíců nato vznikla Německá demokratická republika, jejímž hlavním městem se stal právě sovětský, nebo chcete-li východní, sektor Berlína. Západní Berlín se tak stal malým ostrůvkem Západu uprostřed NDR.

Ze začátku byl obyvatelům obou částí Berlína umožněný volný pohyb, což zejména ti z východní části rádi a v hojném počtu využívali. V té době z NDR do SRN odešly téměř tři milion většinou vzdělaných lidí a využili právě cesty přes Západní Berlín. Což se komunistickým pohlavárům z východního bloku samozřejmě nelíbilo. Žádali nejprve o vojenskou pomoc Sověty, ale to tehdejší první tajemník ÚV KSSS Nikita Sergejevič Chruščov odmítl, nechtěl riskovat spor s USA. Zbývalo tedy obě části jasně oddělit a postavit tak pevné hranice. V noci z 12. na 13. srpna 1961 se začala budovat takzvaná Berlínská zeď. Nejprve pomocí ostnatých drátů a o pár dnů stavěním zdi klasické, betonové. V příštích měsících pak dále docházelo k budování opevnění mezi SRN a NDR kvůli upevnění nepropustnosti hranic. Právě z té doby pochází i název „železná opona“, který vymezuje rozdělení tehdejšího světa na východní a západní, svobodný a totalitní.

Krvavá zeď

Zeď měla celkovou délku 165 km, z toho 45 km s hranicí Východního Berlína a 120 km čítala hranice mezi Západním Berlínem a Braniborskem. Dosahovala výšky 3,6 m a byla postavená z nepravidelných betonových panelů ve tvaru obráceného písmene T. Bylo možné se přes ni, když jste měli všechna potřebná povolení, dostat díky 7 celnicím. Zeď byla samozřejmě přísně střežená pohraničníky. Domy v její blízkosti a měly okna směrem na západ a ty, které ji převyšovaly, měly zatlučená okna. Konstrukce Berlínské zdi byla zpevněna silnými měděnými dráty, což mělo zabránit rozboření. Jako ochrana proti přelezení zase sloužilo zaoblení na jejím horním konci. Na východ od hlavní zdi se táhlo tzv. pásmo smrti, široké od 30 do 50 metrů a ohraničené další zdí. V něm se nacházely strážní věže, bunkry a další opatření, jako byly samostřílné kulomety nebo miny. Pásmem neustále pochodovali strážníci s hlídacími psy. I tak ale docházelo k pokusům dostat se právě tudy na Západ, často s nasazením životů. Pohraniční navíc byli velmi nekompromisní.

Povel k použití střelné zbraně proti uprchlíkům ze strany východoněmecké pohraniční stráže sice existoval již od prvního dne, k jejich nasazení došlo až několik dnů později. K prvnímu známému případu zastřelení utečence došlo 24. srpna 1961, k poslednímu pak 5. února 1989. Patrně nejznámější pokus o útěk se uskutečnil zhruba rok po stavbě zdi. Tehdy osmnáctiletý zedník Peter Fechter byl postřelen v pásmu smrti. Útěk chystal spolu s Helmutem Kulbeikem, se kterým si vypracovali plán útěku – oba se ukryli do truhlářské dílny v ulici Zimmerstrasse, která bezprostředně sousedila se zdí, a pak měli ve vhodný moment (tj. pod co nejmenším dohledem stráží) skočit z okna do pásma smrti, které oddělovalo obě strany zdi a co nejrychleji se dostat na druhou stranu, kde měli následně přelézt více než dvoumetrovou zeď ověnčenou ostnatým drátem do Západního Berlína. Kulbeik později vypověděl, že chtěli s Fechterem odejít z města ještě před stavbou zdi.

Přesně podle plánu přeskočili zeď a rychle doběhli k západní straně, kde jejich útěk již pozoroval dav západoněmeckých obyvatel. Zatímco Kulbeik přelezl zeď, ozvaly se první výstřely východoněmeckých stráží – Fechter, kterého od překonání poslední překážky dělily pouhé vteřiny, byl zasažen kulkou do oblasti pánve a přímo před zraky vyděšených Berlíňanů padl ze zdi zpět do Východního Berlína. Fechter, křičící bolestí, byl východoněmeckými pohraničníky ponechán bez jakékoliv pomoci u zdi – západoněmečtí policisté se pak báli ze strachu před východoněmeckými puškami zakročit, ale pokusili se krvácejícímu Fechterovi hodit přes zeď alespoň obvazy. „Pomozte mi přece!“ křičel těžce postřelený Fechter. Hodinu po zásahu zemřel Peter Fechter v bolestech na následky vykrvácení. O celkovém počtu obětí se vedou spory. Mluví se o několika desítkách až po více než 250. Úspěšných útěků bylo údajně přes pět tisíc.

Pýcha a pád Berlínské zdi

Pyšný symbol rozdělující svět na Východ a Západ čekal ale v souvislosti s blížím se koncem komunistického totalitního režimu velký pád, který byl stejně nečekaný jako kdysi zahájení samotné stavby. V posledních dnech své existence se východoněmecké stranické vedení zabývalo diskusemi o nutných změnách a mimo jiné vedlo i debatu o hranicích. K tomu, že k pádu betonového monstra došlo konkrétně v noci z 9. na 10. listopadu 1989, dopomohla náhoda a neinformovanost Güntera Schabowského, jednoho z předních funkcionářů Sjednocené socialistické strany Německa (SED) a člena politbyra.

GALERIE Berlínská zeď

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Schabowski se totiž nezúčastnil předchozího jednání, kde se diskutovalo o možnosti povolit občanům NDR cesty do zahraničí. Toto povolení mělo vejít v platnost až v příštích dnech. Schabowski se ale na tiskové konferenci dostal k mikrofonu a novinářům začal předčítat usnesení vlády ohledně otevření hraničních přechodů. Na dotaz jednoho z nich, kdy se tak stane, špatně informovaný politik odpověděl, že „podle jeho názoru ihned“. Později vysvětlil, že před tiskovou konferencí dostal pouze papír s poznámkami se shrnutím vládního usnesení, ovšem bez časových údajů. Mylně se tak domníval, že jde o schválené informace, které se zveřejněním uvedou v platnost. Než někdo stačil zareagovat, rozradostnění lidé začali okamžitě jednat. Kolem 11. hodiny večer východoněmecká pohraniční stráž kapitulovala a kolem půlnoci proudily desetitisíce Východoberlíňanů přes všechny přechody na Západ. Schabowski byl svými spolusoudruhy náležitě odměněn - v lednu 1990 byl vyloučen ze strany.

Berlínská zeď jako inspirace

Likvidace Berlínské zdi trvala ještě několik let. Dodnes se prodávají její úlomky jako turistické suvenýry. Berlín je dnes brán jako jedno z největších kulturních center. Kdysi si ho oblíbil i legendární hudebník David Bowie. Ten kdysi popsal Berlí­n jako „největší kulturní extravaganci, jakou si člověk dokáže představit“ a strávil tam téměř tři roky. Berlínská zeď ho inspirovala k napsání jednoho z největších hitů Heroes. Takto tento svůj hit posléze zapíval živě v Berlíně na koncertě.

Období, kdy zde zpěvák žil – konkrétně se jedná o druhou půlku 70. let - fanoušci Bowieho nazývají, jak jinak, Berlínským obdobím a vzešla z něj celkem tři alba, tzv. Berlínská trilogie - Low, Lodger a Heroes. Bowie tehdy prý z okna bytu viděl dva milence, jak si u Zdi dávají dostaveníčko. A i když ve skutečnosti se páru nic nestalo, všichni víme, že v písni je jejich osud tragický. Když pak Bowie v roce 2016 zemřel, Němci mu poděkovali za to, že i díky němu a jeho songu se dokázali postavit na odpor a stavbu v roce 1989 strhnout.

A teď si ještě můžete přečíst něco o parádních vynálezech, které mají domov v NDR.